Ve světě udržitelné módy začíná být geografický zmatek. 
Jedním z pionýrů zodpovědného přístupu k vyrábění oblečení je outdoorová značka Patagonia. Ano, její jméno je inspirováno územím na v jižním cípu Jižní Ameriky - Patagonie se rozkládá na úzení Čile a Argentiny, viz mapa. Nedávno se na trhu objevila nová značka, Animana, která opravdu pochází a působí v oblasti Patagonie a tak v tom máme trochu zmatek, ale snad je takhle jasné, ze značky Patagonia a Animana nemají spolu nic společného, jen inspiraci či původ v téměř nedotčené přírodě Patagonie. 

Animana přišla na svět omylem, ale z lásky. Zakladatelka Adriana Marina se narodila v Andách a své dětství prožila mezi pobíhajícími zvířaty a v čisté přírodě (to chceš! Ještě, že mě moji milovaní rodiče aspoň čas od času vzali do Krkonoš a na Šumavu... hory, baby!). Adriana se při studiu věnovala ekonomice, dotáhla to až na doktorát, ale místo polemik nad hrubým domácím produktem se vrhla na ochranu malých lokálních firem a propagaci světové ekonomické rovnosti. 18 let působila jako profesor, založila neziskovou organizaci Foro de Moda Etika Latinoamerika a ve stejné době si uvědomila, že pokud chce opravdu změnit svět, nemůže zůstat u teorie a navštěvování řemeslníků v horách, musí jim poskytnout přístup k trhu, který koupí jejich produkty a tak jim dovolí dál pracovat a žít tak, jako jejich předci. A tak se zrodila Animana.

Bez projektů jako je Animana by brzy lidé z And museli sejít do údolí a začít pracovat nejspíš v nějaké továrně. Jejich způsob života se po staletí téměř nezměnil. Dnes mají solární panely, které nabíjí jejich mobilní telefony, ale to ovlivnilo jejich život jen minimálně. Živí se výrobou textílií z vlny lam, koz Vicuna a merino ovcí, které volně pobíhají po stráních hor kolem nich. Vždy jednou za rok je naženou do ohrady, opatrně je ostříhají a pustí je zpět na pastvu. Menší šanci na návrat na pastvu mají zvířata starší čtyř let. Z těchto továren na přírodní vlákna se čas od času stane večeře. 

Animana není typická fashion značka, není to vlastně vůbec fashion značka. Hlavními produkty jsou doplňky to bytu - plédy, přehozy, deky, polštáře - a doplňky jako takové - čepice, rukavice, šály. V nabídce se ale pomalu objevují i svetry, kalhoty a oblečení pro děti. Fashion značky dnes žijí pod tlakem rychlosti a poptávky po novinkách každý týden. Animana ve svém slow fashion světě sezóny také dodržuje, protože v létě je vedro a v zimě je zima, jinak ale žije spokojeně mimo systém. 

Animana přivítala mě a moje studenty z Ameriky v jejich Pařížském butiku. Adriana, zakladatelka značky, je aktuálně v Argentině a tak se nám věnovala živoucí legenda, paní Dominique Peclers. Dominique Peclers je zakladatelka jedné z největších trendsettingových agentur, Peclers Paris, která má dnes pobočky na třech kontinentech. Dominique je dnes již 83 let, agenturu v roce 2007 prodala a začala se věnovat jiným projektům, často kolem udržitelnosti a módy. Problém většiny udržitelných značek v estetice jejich produktu i prezentace. Když se Dominique setkala s Adrianou, rozhodla se jí pomoct vybrat produkty, vystavět značku a představit ji západním trhům. 
"Tady vidíte produkty, které jsou ručně vyráběné a když říkám ruční řemeslná výroba, myslím tím opravdu komplet ručně vyrobené produkty. Ty ženy ručně přebírají vlákna z ovcí a lam. Podle toho z které části srst je, podle toho je jemná nebo hrubá, je tedy potřeba ji roztřídit, potom sčesat tak, aby byla všechna vlákna v jednom směru a potom jsou ručně soukána. Ani na soukání nepoužívají žádné stroje. V životě jsem nic takového neviděla. Ty ženy takhle tráví celé dny, i když s vámi hovoří, pořád soukají." Z ručně soukaných příží jsou potom ručně tkány nebo pleteny originální plédy, šály a povleky na polštáře. 

"Máme i produkty, které jsou zpracovávány na strojích. Většina produktů jsou v přírodních barvách, není na nich tedy vůbec žádná chemie. Pokud barvíme, tak pouze přírodními barvivy. Svetry, které jsou pletené na strojích se prodávají hůř než ručně zpracované doplňky. Ta vlákna jsou v nebývalé kvalitě, kterou si v žádném řetězci nekoupíte, ale vizuálně už si ty produkty vypadají skoro stejně. Naši zákazníci jsou sofistikovaní, chodí sem pro originalitu a výjimečnost, proto konvenční zpracování nemá takový úspěch" vysvětluje Dominuque Peclers společně s cenotvorbou a distribuční strategií animany. 
Awh... Víc takových. Když si vzpomenu na statisíce dělníků, kteří v chudých zemích zachvácených oděvním průmyslem museli opustit své vesnice a tradiční způsob života, aby pracovali v továrnách, chci už nakupovat jen u animany, stát se součástí řešení, ne problému. Zachovat na týhle planetě to, co má smysl. 
Podívejte se na kompletní prezentaci o Animana zde. 

V prosinci dnes už loňského roku se mi dostala do rukou knížka Cashlow Kvadrant od Roberta T. Kiyosakiho. Robert T. Kiyosaky je známý především pro svou knihu Bohatý táta, chudý táta. Určitě se podívejte alespoň na její ilustrované shrnutí na mém oblíbeném youtube channelu Fight Mediocrity. 
Cashflow Kvadrant má být návodem, jak dosáhnout finanční svobody, přesto ve mě z knihy utkvěly nejvíce dvě poučky, které spolu zásadně souvisí a o penězích vlastně ani nejsou, nejdříve vám ale nastíním, o čem je cashflow kvadrant: Existují čtyři způsoby, jak vydělat peníze. 

 Tento citát se úzce váže k principu být - dělat - mít, který Robert v knize také zmiňuje. Je to v podstatě návod, jak dosáhnout cíle - ať už máte cíle finanční, nebo ryze osobní. Příklad: chcete MÍT skvělý vztah. Co začnete DĚLAT? Začnete hledat skvělou partnerku nebo partnera. Někoho potkáte, po krátké známosti se to nějak nevydaří, rozejdete se a začnete opět HLEDAT novou zámost. Zacyklíte se mezi DĚLAT - MÍT a přitom vám chybí stavební kámen, totiž BÝT. Zkuste se nejprve soustředit na to, jak BÝT skvělým partnerem někomu jinému, potom to podle Roberta půjde všechno samo. 
Podobný příklad se dá uvést i z penězi. Když lidé chtějí MÍT velké bohatství, co UDĚLAJÍ? Vezmou si půjčku a koupí si větší televizi, rychlější auto, krásnější dům. NEJSOU bohatí, ale NAKUPUJÍ a MAJÍ, jakoby bohatí byli. Kvůli půjčkám ale musí pracovat čím dál tím víc, mají méně času na své blízké a více stresu. Lidé, kteři JSOU opravdu bohatí s přibývajícím úspěchem mohou pracovat méně...

I já jsem se dříve definovala podle toho, co MÁM. Před lety se to dokonce týkalo i módy: 'musíš mít vysoké kozačky a dlouhý kabát, koženou kabelku a drahé hodinky'. Ješte minulý rok se to ale týkalo hlavně příjmu, který určoval můj podnikatelský úspěch. Když jsem se dívala na to, jaké profesní cíle jsem si stanovila na minulý rok, byly tam cíle z oblasti MÍT - nový telefon a počítač, větší byt, jistý příjem. Potom tam byla spousta cílů z oblasti dělat - kolik workshopů udělám, s kým navážu spolupráci, co kde dokážu. Ačkoliv jsem v roce 2016 udělala velké pokroky, kromě koupě nového telefonu a počítače jsem žádný z cílů z oblasti MÍT a DĚLAT opravdu nesplnila.  Nevědomky jsem si ale stanovila i cíle typu BÝT, a ty jsem naopak splnila všechny. Navíc jsem kvůli nim neprožila žádný stres. Vyžadují pouze koncentraci a disciplínu. Oproti tomu cíle typu MÍT a DĚLAT pro mě byly velmi stresové a demotivující. Chyběl mi základní tábor a přitom jsem vybíhala na Mount Everest. 

Letos tedy plánuji 'BÝT' rok, nebo také 'STÁT SE' rok, aneb 'this year is about being and becoming'. Ráda bych si konkrétní plány nechala pro sebe až do 1.1.2017,kdy vám sem napíšu shrnutí jako dnes, ale je možné, že to mnou někdy behěm roku prosákne. Tak zůstaňte naladěni. 
Pokud jste zatím na rok 2016 nic nenaplánovali, nevěšte hlavu, vypněte Mrazíka a dejte se do toho! Já jsem loni byla v plánování roku dost začátečník a tak jsem k finálnímu plánu dospěla až koncem února. Jak na to vám poradí třeba coach Robin Sharma ve svém videu. 
​
Přeji hodně štěstí a odhodlání. 
S láskou
​Kamila