​Abyste si veletrh pořádně užili, doporučuji následující postup:

1. Udělejte si domácí úkol. Podívejte se, jaký je program konferencí, některé jsou zdarma, konference o trendech jsou většinou placené, ale tisk - bloggerky nevyjímaje - mají vstup zdarma.
2. Zamyslete se nad kolekcí, kteru chcete vyvinout. Nad tím, jaké materiály potřebujete, jestli takniny, pleteniny, lehké, těžké, nadčasové nebo trendové. Zamyslete se také nad tím, jaké jsou vaše finanční možnosti.
3. Profíci si dohadují jednání s textilkami předem. Pokud jedete na Premiere Vision poprvé, tak tam jedete navázat první kontakty, takže setkání předem se vám asi nepodaří získat. Vemte si s sebou ale určitě vizitky, ukázky vaší minulé kolekce nebo skicy a inspiraci pro tu budoucí.
4. Když přijdete, jděte nejdřív na trend fórum a poznamenejte si jména firem, jejichž látky chcete, a čísla jejich stání. Můžete si jednoduše kroužkovat, co vás zajímá, v mapě veletrhu, nebo využít mobilní aplikaci. A potom už akce.  
5. Až budete na stání jednat se zástupci textilek, ptejte se, jak jde business, co si oni myslí, že bude za trend, ptejte se, co nejvíc prodávají, kdo je jejich největší klient. Ptejte se.

A na závěr odhalím tajemsvtí sezón: proč je Premiere Vision rok a půl napřed?
Módní průmysl totiž zatím stále jede na sezóny, ačkoliv tento systém již nebude dlouho trvat a již teď je z velké části narušený. Každopádně v tradičním schámatu je na všechno potřeba půl roku a kolekce na jaro-léto jdou do obchodů v prosinci nebo v lednu. Takže abyste mohli zboží doručit například v lednu, musíte ho zadat do výroby nejpozději v září, počítejmě s tím, že v srpnu nikdo (ve Francii a v Miláně) nepracuje. Abyste věděli, kolik zboží máte objednat, musíte se sejít s nákupčími a ukázat jim vzorky celé vaší kolekce - například na veletrhu pret-a-porter nebo v showroomu během fashion weeku - ty jsou například v červenci. A na design celé kolekce a produkci těch vzorků do showroomu potřebujete také přibížně tak půl roku. Takže materiály musíte sehnat už teď, abyste věděli, jaké materiály jsou na danou sezónu k dispozici. 

​Abychom si to shrnuli: 
Únor 2016 - designéři seženou látky a analyzují trendy. 
Teď mají půl roku na to, aby navrhli celou kolekci a nechali vyrobit vzorky. 
Červenec 2016 - na veletrhu nebo v showroomu  ukážou vzorky kolekce nákupčím a ti i na základě vzorků objednají kolekci pro své obchody v různých velikostech. 
Po veletrhu je třeba shromáždit všechny objednávky, udělat případně ještě nějaké úpravy na střihu a zadat objednávku do výroby. Půl roku se zdá jako dlouhá doba, i tak jsou firmy, které nejsou schopny doručit zboží včas. 
Leden 2017 - kolekce na jaro-léto 2017 je připravena v policích a na ramínkách v obchodech.

To není zdaleka všechno! S týmem sme pro vás připravili i videoreport, kde uvidíte všechno od trend fóra s designéry, kteří si tam zapisují, do kterých stání se musí jít podívat, až po samotné trendy a barvy na léto 2017. Fotky najdete už dnes v albu u nás na facebooku.  

Alexandra Monhartová založila značku Alex Monhart a tvrdě na ní makala. Vím to, protože od prvního Boostu v Praze na konci listopadu 2014, kterého se Alex účastnila,  jsem s ní několikrát konzultovala její strategie, produkty a dodavatelský řetězec. Dnes je Alexandra živoucím důkazem rčení, že ‘hard work pays back’ - tvrdá práce se vyplatí. V lednu 2016 měla své stání na Berlínském veletrhu SEEK. Chtěli byste také vědět, jak to proběhlo? Mám pro vás mini rozhovor s Alex! Jochouuu! 

Alex, jsi stále ještě součástí slow fashion movement nebo se tvoje značka nějak posunula?
Značka se určitě posunula. Pořád děláme věci v Čechách a pořád se držíme pravidla, že pracujeme každou sezónu pouze na jednom novém produktu, ale nemyslim si, že můj zákazník by nutně musel být součástí slow fashion movementu.

Jak jsi se dostala do Berlína?
My jsme se tam přihlásili a oni nás vybrali, ale jejich výběrové není úplně jednoduché. Podrobnosti by ti k tomu řekl můj sales manager Kuba, ale v podstatě jde o to, že si tě fakt prověřej, kontrolujou úplně všechno - sociální sítě, komunikaci, vizuály... a podle toho se rozhodnou zda patříš do jejich rodiny nebo ne.

Kolik to stálo?
Je to srovnatelé s cenami prezentace na Design Bloku, samozřejmě záleží na velikosti stání.

Jak jsi se připravila? Měla jsi nějaké KPIs (Key Performance Indicators podle kterých měříte úspěšnost svých kampaní a strategií)?
KPIs ani ne, my jsme připravili hlavně podklady - kit pro nákupčí v jednoduchém psaníčku, v něm vizuál a pricelist, na kterým byly všechny informace o maržích, a linesheet - něco mezi katalogem a business podklady.

Považuješ výjezd za úspěch?
Rozhodně. Nabídlo nám to úplně jiný a nový možnosti, hlavně obchodně. Teď se chystáme do Paříže, kde máme agenta. Budeme u něj v showroomu představovat novou kolekci v rámci výletu na Premiere Vision.

Tak tam se uvidíme, super. Dostaly jste na SEEK zakázky?
Ano, několik zakázek proběhlo přímo na místě, teď čekáme na nějaká potvrzení.

A na závěr, Alex: Co bys dnes udělala jinak, aneb co jsi podle tebe zkazila?
Zaplatila bych lepší stání, lepší místo.

A tak je Alex nejenom živoucím důkazem, že tvrdá práce se vyplatí a přinese ovoce, ale také důkazem, že se dá prodat kolekce na prvním výjezdu na veletrh. Nenechte se ale zmást, v jejím případě sehrálo velkou roli to, že byla na malém a specializovaném veletrhu a navíc představila kolekci batohů, ne pret-a-porter.
Alex, moc dík za tvou tvrdou práci a úspěchy, jsi nám všem velkou inspirací <3  

Možná jste mezi svátky shlédli vánoční díl pořadu Trochu Inak s Adélou Banášovou, kde mi bylo tou ctí být v roli hosta (a bylo to mimochodem úplně super!) a kde jsem prozradila rodinné tajemství, že děláme doma z prdu kuličky. A ačkoliv je ze mě dnes 'big city girl', žila jsem v Londýně, v Šanghaji a teď jsem zpět v Paříži, stále dělám z prdu kuličky, jen v těch velkoměstech k tomu už nejsou tak ideální podmínky, jako doma. 
Co se týká dekorace bytu, v Paříži by asi každý zklouzl k pohodlí a nádheře květinářství, ale jejich nabídka zdaleka neodpovídá mým eco-friendly a etickým hodnotám (kytky většinou putují přes půl světa, jsou pěstované v zemích, kde není dostatek vody ani pro místní obyvatele a zabalené jsou do igelitu... fuj), ačkoliv na první pohled vypadají jejich výlohy naprosto božsky! 

Před vánoci navíc zaplavily květinářství vánoční stromky zastříkané jakoby sněhem. Moc by mě zajímalo, z čeho to je, ale na ryze přírodní produkt, který se se stromkem přirozeně rozloží, to nevypadalo... A tak jsem se rozhodla možná pro méně elegantní, ale velmi smysluplnou výzdobu. 
​Koncem loňského roku jsem začala podnikat pravidelné nedělní výlety do lesa. Není to tak easy jako v rodných Čelákovicích, musím nejdřív dvě zastávky příměstským vlakem směrem na Versailles, ale pak je tam opravdový les. Ani Jardains de Tulleries, ani Hyde Park, je tam fakt super velkej les! A jako správný milovník vánoc jsem tam první cesmínu utrhla už v říjnu... Začátkem listopadu jsem tam natrhala i nějaké suché kytky a větve tůje, protože jehličnany tam nerostou. Na druhou stranu sem tam nějaká větev upadla veřejným vánočním stromům u nás ve čtvrti, tak jsem je beze studu zvedla a doma s nima ozdobila prázdné květináče za oknem. Vzhledem k tomu, že Paříž a Francie obecně není příliš eko země (ale teď tu žiju já a všechno se brzy změní!), nedá se tu třídit bio-odpad a v našem bytě si o kompostu na zahradě můžu nechat jen zdát, takže mou vánoční dekoraci po sezóně čekalo ještě jedno dobrodružství - návrat do lesa. ​

Ve fotopříběhu vidíte: dekorace za oknem, dekorace ve vlaku směrem Versailles a nakonec dekorace zpět doma, v lese, šťastná se rozkládá po boku nějakého vánočního stromku. 
​Červenou mašličku jsem si samozřejmě schovala na příští rok :-) 

Velké díky Veronice z blogu Sláma v Botách, v jejíž článku najdete spoustu další inspirace na dekorace za babku.