Před pár dny jsem šla ze školy na schůzku. Času dost, užívala jsem si Paříž ve slunci a když jsem šla kolem jednoho obchodu s botama za Operou, šla jsem se jen tak podívat... Neříkám tomu nákupy. Říkám tomu průzkum trhu ;-) 
Ale chyba... byly tam... 
Letos jsou totiž trendy úplně úžasné podpatky! Jsou nízké a široké, takže jsou pohodlné a přežily by i dlažbu v centru Prahy. A přitom jsou velmi atraktivní a moderní. Už když jsem je někde zahlédla poprvé jsem věděla, že to prostě nedám... Ty boty prostě 'musím mít'! 
A navíc, v obchodě Minelli mají modré sandálky... přesně takové prostě potřebuji. 
No jenže... Jsou z kůže, ale Boudová je vegetarián a v jednom rozhovoru dokonce řekla, že si kožené boty už nikdy nekoupí... Aj... 
Otočím je, na podrážce napsáno: Made in Brazil. 
Můj vnitřní konzument nadšeně zvolá: "Supeeeer! V Brazílii vyrábí boty třeba VEJA takže to by mohlo být fajn!" - VEJA je totiž jedna super udržitelná značka, která tam vyrábí tenisky z organické bavlny a přírodně barvené kůže - jak jen to technologie dovolí. 
A Kamila Revolucionářka hned argumentuje: "Hm, ale v Brazílii se také vypalují deštné pralesy kvůli tomu, aby tam bylo víc místa na krávy kvůli kůži!" 
Konzument se snaží něco namítnout, dokonce nadhodí: "A nezkusíme si je aspoň?"
Revolucionářka však boty odloží s tím, že tyhle boty si prostě koupit nechce. Chce super udržitelné, chce boty, které by byly součástí světa, ve kterém by chtěla žít. 

 Miluji svou životní misi (ostatní by tu psali o práci, ale já vnímám své konání spíš jako poslání). Především kvůli tomu, že se díky ní potkávám s úžasnými lidmi. 
Před třemi lety jsem se setkala s Christinou Dean, zakladatelkou organizace Redress, která si klade za cíl odstřihnout z módy odpad. Věděli jste, že z 15% textilu se nikdy ani nestane oblečení? Díky nadprodukci pro zmírnění rizik nebo drobným, někdy dokonce okem neviditelným kazům se kilometry látky stávají 'dead stockem', mrtvým zbožím ve skladu. A odpadu samozřejmě přibývá s každým zakoupeným kusem, protože - spíš dříve než později - bude zase vyhozen. A tak Christina se svým týmem pořádá soutěž EcoChic Design Award, do které se můžou zaspojit mladí designéři, dokonce už to ani nemusí být studenti, a navrhnout kolekci s použitím technik, které řeší problematiku odpadu. 
A EcoChic mě asi před rokem oslovil, zda bych mohla soutěž reprezentovat v Čechách a pak znovu v lednu, zda bych mohla věnovat dvě hoďky svého času jejich finalistkám a tak jsem dnes měla tu čest (po Skypu) se samotnou vítězkou celé soutěže, Pat Guzik! Pat je o to větší inspirací, že je z Krakova - od Čech co by kamenem dohodil. 

Jaká byla její vítězná kolekce? 
'Používala jsem několik udržitelných technologií. Uprímně jsem v udržitelnosti nováček, netušila jsem, zda to, co dělám, dělám správně. Používala jsem technologii pro výrobu koberců, to jsou ty chlupaté části oděvu. Veškeré příze jsou získané ze starých svetrů ze second-handu. Na potisku jsem spolupracovala s mým přítelem, je to grafický designér. Získala jsem látku, která byla neprodejná, protože na ní byly skvrny. Můj přitel navrhl potisk tak, že do něj fleky úplně zakomponoval a ty se tak ztratily.' 

Dostat se do finále soutěže EcoChic Design Award znamená týdenní trip do Hong Kongu. Vyhrát EcoChic Design Award znamená kontrakt na několik měsíců u slavné čínské značky Shanghai Tang, a tak se Pat, malá holka z malé poslské vsi někde u Krakova, stěhuje za měsíc do Hong Kongu. 
'Před EcoChic Design Award jsem procházela krizí. Tvrdě pracuji jako stylistka a všechny peníze potom jdou do nových kolekcí, které mi zaberou všechen volný čas. Už nejsem nejmladší (Pat táhne na třicet) a nemůžu takhle dál fungovat. Upřímně - dokonce jsem přemýšlela, jestli to prostě nevzdám a nenajdu si nějakou práci... Pak ale přišla EcoChic, cesta do HongKongu, kontrakt u velké společnosti a možnost setkat se se spoustou lidí. Teď věřím, že potřebuji jen plán.' 

Pat by chtěla ze své "značky", vybudovat opravdovou značku, která by živila ji a její budoucí zaměstnance. 
Ačkoliv má na facebooku skoro 3,5 tisíce lajků, ví, že o tom to není. Stejně jako mnoho jiných návrhářů, se kterými pracuji, jí chybí know-how v oblasti módního obchodu, manažeské schopnosti a to, co chybí ze začátku většině podnikatelů: sebedůvěra. 

Během mentoringu sdílím s Pat svou osobní story i to, jak dnes každý den překračuji svoje osobní hranice, když volám novým klientům nebo připravuji nové projekty. Ale překonávat vlastní strach je přesně to, co nám nakonec přinese uspokojení a svobodu. Štěstí přichází s progresem. ​

Nejradši bych Pat poslala mé workshopy, ale obávám se, že by jim v Češtině nerozumněla, takže jsme přišly na následující plán: 
1. vylepší si profil na LinkedIn - přepíše ho do angličtiny, přidá fotky své práce a své úspěchy. 
2. přes léto si nastuduje základy módního obchodu a luxusu v kurzu, který zdarma nabízí Coursera v angličtině. 
3. až dostuduje, tak si dáme druhou společnou hodinku a probereme, koho je třeba kontaktovat, co od něj potřebuje a koho hledá do týmu. 
4. až tohle všechno bude ustálené, pustí se do business plánu a shánění investora. 

Hodně štěstí, Pat! 

Je to už asi sedm let zpátky. Studovala jsem v Liberci a snila jsem o práci u velké společnosti, která mě bude posílat na služební cesty a já budu lítat letadlem kolem celého světa (tekrát mě ještě tolik netrápila uhlíková stopa) a budu bydlet v hotelech. Nikdy by mě ani nenapadlo, že bych podobný lifestyle mohla vést vlastním přičiněním, jako 'podnikatelka', 'osvč' či 'autoentrepreneur'. A je to tu. Je to dokonce lepší, než jsem si kdy mohla vysnít. 

#lifeonmission #reuse #reduce #repair #recycle #RENT ​