Před pár dny jsem šla ze školy na schůzku. Času dost, užívala jsem si Paříž ve slunci a když jsem šla kolem jednoho obchodu s botama za Operou, šla jsem se jen tak podívat... Neříkám tomu nákupy. Říkám tomu průzkum trhu ;-) Ale chyba... byly tam... Letos jsou totiž trendy úplně úžasné podpatky! Jsou nízké a široké, takže jsou pohodlné a přežily by i dlažbu v centru Prahy. A přitom jsou velmi atraktivní a moderní. Už když jsem je někde zahlédla poprvé jsem věděla, že to prostě nedám... Ty boty prostě 'musím mít'! A navíc, v obchodě Minelli mají modré sandálky... přesně takové prostě potřebuji. No jenže... Jsou z kůže, ale Boudová je vegetarián a v jednom rozhovoru dokonce řekla, že si kožené boty už nikdy nekoupí... Aj... Otočím je, na podrážce napsáno: Made in Brazil. Můj vnitřní konzument nadšeně zvolá: "Supeeeer! V Brazílii vyrábí boty třeba VEJA takže to by mohlo být fajn!" - VEJA je totiž jedna super udržitelná značka, která tam vyrábí tenisky z organické bavlny a přírodně barvené kůže - jak jen to technologie dovolí. A Kamila Revolucionářka hned argumentuje: "Hm, ale v Brazílii se také vypalují deštné pralesy kvůli tomu, aby tam bylo víc místa na krávy kvůli kůži!" Konzument se snaží něco namítnout, dokonce nadhodí: "A nezkusíme si je aspoň?" Revolucionářka však boty odloží s tím, že tyhle boty si prostě koupit nechce. Chce super udržitelné, chce boty, které by byly součástí světa, ve kterém by chtěla žít.
1 Comment
Miluji svou životní misi (ostatní by tu psali o práci, ale já vnímám své konání spíš jako poslání). Především kvůli tomu, že se díky ní potkávám s úžasnými lidmi. Před třemi lety jsem se setkala s Christinou Dean, zakladatelkou organizace Redress, která si klade za cíl odstřihnout z módy odpad. Věděli jste, že z 15% textilu se nikdy ani nestane oblečení? Díky nadprodukci pro zmírnění rizik nebo drobným, někdy dokonce okem neviditelným kazům se kilometry látky stávají 'dead stockem', mrtvým zbožím ve skladu. A odpadu samozřejmě přibývá s každým zakoupeným kusem, protože - spíš dříve než později - bude zase vyhozen. A tak Christina se svým týmem pořádá soutěž EcoChic Design Award, do které se můžou zaspojit mladí designéři, dokonce už to ani nemusí být studenti, a navrhnout kolekci s použitím technik, které řeší problematiku odpadu. A EcoChic mě asi před rokem oslovil, zda bych mohla soutěž reprezentovat v Čechách a pak znovu v lednu, zda bych mohla věnovat dvě hoďky svého času jejich finalistkám a tak jsem dnes měla tu čest (po Skypu) se samotnou vítězkou celé soutěže, Pat Guzik! Pat je o to větší inspirací, že je z Krakova - od Čech co by kamenem dohodil. Jaká byla její vítězná kolekce? 'Používala jsem několik udržitelných technologií. Uprímně jsem v udržitelnosti nováček, netušila jsem, zda to, co dělám, dělám správně. Používala jsem technologii pro výrobu koberců, to jsou ty chlupaté části oděvu. Veškeré příze jsou získané ze starých svetrů ze second-handu. Na potisku jsem spolupracovala s mým přítelem, je to grafický designér. Získala jsem látku, která byla neprodejná, protože na ní byly skvrny. Můj přitel navrhl potisk tak, že do něj fleky úplně zakomponoval a ty se tak ztratily.' |
Přes víkend jsem z Paříže přes Vídeň cestovala do Bratislavy, kde jsem vedla workshop pro studenty VŠVU, ateliér oděvu. Ačkoliv mé Liberecké studium na Technické Univerzitě mělo od prestiže a 'art' image Bratislavské VŠVU daleko, dokážu se vžít do situace mnoha studentů, kterým se pomalu sčítají dny na studiích a řítí se na ně realita trhu práce. Po pátečním odpoledni a individuálních konzultacích jejich snů a životopisů jsem pro ně připravila workshop úplně na míru. | |
Součást mojí životní mise jsou každodení rozhodnutí o tom, co si koupim, co vyhodim a hledání způsobů, jak to dělat efektivně, ekonomicky a s láskou přírodě a k lidem. Najednou je cool něco úplně jiného, než jsem si myslela před lety na škole. Bydlet izolovaná v hotelu mě občas baví, ale když můžu být u známých, je to o to lepší, že můžeme praktikovat 'sharing economy', aneb ekonomiku sdílení. V Bratislavě jsem byla tři dny u mé kamarádky a obchodní partnerky Moniky, která dělá produkci Sustainable Fashion Dne. S Monikou máme stejné názory na módní průmysl, stejné ideály změnit svět a dokonce i stejnou velikost nohy, a tak jsem si od ní půjčila kecky a svetřík a aplikovala jsem do svého života to půjčování oblečení, o kterém pořád tolik mluvím. Nejlepší! Navíc Monika má super styl ;-) Představte si, že by vám v hotelech nabízeli podobný servis a že byste si tam mohli půjčit tradiční lokální oděvy. Třeba v Bratislavě nějakou část kroje! Něco, co se dá normálně nosit ven... já vím, zrovna ty naše lokální tradiční oděvy jsou takové nenositelné... ale stačila by možná nějaká lokální produkce. V Indii by pro vás měli sárí, v Kazachstánu tradiční vlněné klobouky, na Aljašce kožich... dream life. |
By Kamila
Fashion blog tak trochu jinak. Ano, je o trendech, ale o socio-kulturních trendech a o trendech trhu. Je o tom, jak zodpovědně podnikat v módě a jak to prožívám já. Čím se inspiruji, co čtu, jak vedu SLOU Days a s jakými hodnotami vstávám a tvořím každý den. Welcome to my universe.
Categories
All
Bookshop
Business
Cradle To Cradle
CZ
Efektivní šatník
Fashion Business Semestr
Inspiration
Lifestyle
Motivation
My Life
Paris
Refuse
Responsible Entrepreneurship
Retail
Success Stories
Sustainable Fashion
Tradeshows
Trends
Visions
Archives
February 2020
November 2018
July 2018
September 2017
October 2016
September 2016
August 2016
July 2016
June 2016
May 2016
April 2016
February 2016
January 2016
December 2015
November 2015
October 2015
September 2015
August 2015
July 2015
June 2015
April 2015
March 2015
January 2015
December 2014