Sama dělám pořád tu samou chybu. Pracuju ve svém 'podniku', místo abych pracovala na něm. Základní problém všech malých firem. Zakladatel se totiž pouští do podnikání s cílem zbavit se 'šéfa', 'pracovat pro sebe'. A zasekne se se statusem 'osoba samostatně výdělečně činná' či mezinárodně se statusem 'auto-entrepreneur'. Dlouho jsem v tom sama neviděla rozdíl, ale je tam! A je ohromný! Když jste OSVČ, tak vytváříte pro sebe vlastně pracovní příležitosti. Musíte do svého 'podnikání' neustále dávat čas, pracujete pro svoje klienty, ne pro svoje šéfy, ale pořád prodáváte svůj čas. Opravdový podnikatel neprodává svůj čas. On vytvoří systém, který se potom dá mnohokrát duplikovat a tak se vytvoří přísun peněz, který po první fázi roste nezávisle na tom, kolik času do něj podnikatel věnuje. Skvěle to vysvětluje Michaelem E. Gerber, autor knihy o podnikání The E-Myth. Check it out! A teď k tomu šití a podnikání. To je přesně ta otázka, zda pracujete ve svém podniku, nebo na něm. Možná se mýlím, ale zakladatel ZARY šít neumí. Zakladatelé značky VEJA, které osobně trochu znám, nevědí, jak ušít botu, a přitom jejich firma je na trhu už přes 10 let a dál úspěšně roste! Podnikatel se totiž musí soustředit na rozvoj svého podnikání, ne na výrobu nebo management výroby. On to musí celé vést a právě tam se zasekáváme my, OSVČ, kteří umíme šít, nebo - v mém případě - učit udržitelnou módu. Já jsem učebnicový příklad 'wanna be' podnikatelky, která studuje udržitelný rozvoj a techniky učení, místo toho, aby rozvíjela partnerské vztahy a najímala učitele, kteří tohle už umí. Mým snovým podnikáním je online program o udržitelné módě, který se bude učit - skromě - na všech fashion školách po celém světě. A tak se učím učit, abych jednou mohla pracovat pro můj projekt, místo, abych pracovala na něm. A tak možná nikdy ani nevznikne. Kdybych tenhle článek psala pro sebe, nadpis by zněl: |
Jak se připravit na půst: Najděte doma něco, co můžete použít jako já fazole. Můžete klidně odevzdávat za každé porušení půstu peníze, ale mě více vyhovují fazole. Můžete třeba vzít dvě sklenice od marmelády, nám se doma objevila skvělá krabička od sušenek. Na jednu stranu si připravte 'banku fazolí' nebo čehokoliv, abyste vždy měli munici po ruce a mohli jste okamžitě přihazovat do přihrádky: vyřčené stížnosti a pomluvy. Já jsem přihazovala, i když jsem si stěžovala jen v mé mysli. |
Blíží se konec mého půstu, můj život nikdy nebyl lepší.
Půst jsem zahájila, protože můj najetý způsob komunikace ubližoval mému příteli. Stěžování byla pro mě přirozená forma komunikace a často jsem si - bohužel - v žertu stěžovala na něj a to před jeho přáteli. Jemu to ale vtipné nepřišlo. Ani jeho přátelé nepochopili, co to plácám, a začali se ho ptát, jestli je mezi námi všechno v pořádku, když jsem evidentně v tom vztahu nespokojená! Ale já jsem spokojená! Jen jsem zvyklá používat stížnosti pro pobavení společnosti. Aurč.
A tak jsem si přestala stěžovat. Nedala jsem to úplně na 100%, pár fazolí do krabičky přirozeně přibylo. Také se to mnohem lépe dodržuje když si s někým píšete, než když mluvíte. Začala jsem po sobě opravovat věty, kde jsem stížnosti používala pro pobavení ostatních a přitom jsem tím srážela v očích mých přátel i mé rodiny mého milovaného muže. Postupně jsem ale byla schopná pozorovat, co říkám a jak se tam ty stížnosti objevují a i v mém tempu jsem byla schopná mířit slovem přesně.
A pak se to stalo. Můj život se najednou úplně změnil.
I o tomhle ta super kniha Čtyři Dohody mluví. Přemýšlejte sami, kolikrát jste o svých nejbližších mluvili ošklivě jen proto, aby vám ostatní dali za pravdu.
Ve stěžovacím půstu jsem nikomu záměrně nevolala, ale když se mě někdo zeptal ‘jak se máš’, tak jsem se neudržela, hodila jsem fazoli do krabičky a začala vyprávět historku.
Má drahá kamarádka I. mi do telefonu řekla: no, Kamilko, nevím, možná ho budeš muset i někam poslat jestli to takhle bude pokračovat.
Uvědomila jsem si, že to ale já vůbec nechci! Že už evidentně zase pomlouvám mého muže a nemířím slovem přesně, protože já jsem chápala, že prochází trochu složitějším obdobím a já vlatně taky, a že nehledám utvrzení v tom, že je ----- ani v tom, že ho mám poslat někam. Takže jsem evidentně pořád nemíříla slovem přesně. Ale postupně jsem na tom pracovala, moje komunikace se dál upravovala a stížnosti i jejich náznaky se úplně vytratili a s tím - pozor, teď to příjde - se nastolil i úlný klid v mé duši. To, co bych před rokem asi vnímala jako patovou situaci a pomalu bych balila kufry, teď prožívám plná lásky a klidu. Dívám se zamilovaně na mého muže, když večer usíná, vím, že je to otázka pár dní, kdy potřebuje trochu prostoru, tak jako já občas potřebuji být trochu víc sama. A tím, že jsem svou mysl nenakrmila vlastními pomluvami, nenahněvala jsem se na něj a nepřikrmila svou bestii názory a oporou mých super kamarádek, tak se včera všechno zase srovnalo. Já byla klidná, milující partnerka a ne histerka, která strhává všechnu pozornost na sebe i když je to můj partner, který má těžší období. Povídali jsme si celý večer a potom si mě k sobě přitulil když jsme usínali.
A jestli neumřeli, tak v Paříži v objetí usínají dodnes.
"Mít styl stejně znamená nosit pořád to samé."
"To se prostě nerozloží, chápeš, takže ho musim nosit už navždycky!"
By Kamila
Fashion blog tak trochu jinak. Ano, je o trendech, ale o socio-kulturních trendech a o trendech trhu. Je o tom, jak zodpovědně podnikat v módě a jak to prožívám já. Čím se inspiruji, co čtu, jak vedu SLOU Days a s jakými hodnotami vstávám a tvořím každý den. Welcome to my universe.
Categories
All
Bookshop
Business
Cradle To Cradle
CZ
Efektivní šatník
Fashion Business Semestr
Inspiration
Lifestyle
Motivation
My Life
Paris
Refuse
Responsible Entrepreneurship
Retail
Success Stories
Sustainable Fashion
Tradeshows
Trends
Visions
Archives
February 2020
November 2018
July 2018
September 2017
October 2016
September 2016
August 2016
July 2016
June 2016
May 2016
April 2016
February 2016
January 2016
December 2015
November 2015
October 2015
September 2015
August 2015
July 2015
June 2015
April 2015
March 2015
January 2015
December 2014