Sama dělám pořád tu samou chybu. Pracuju ve svém 'podniku', místo abych pracovala na něm. Základní problém všech malých firem. 
Zakladatel se totiž pouští do podnikání s cílem zbavit se 'šéfa', 'pracovat pro sebe'. A zasekne se se statusem 'osoba samostatně výdělečně činná' či mezinárodně se statusem 'auto-entrepreneur'. 
Dlouho jsem v tom sama neviděla rozdíl, ale je tam! A je ohromný! 
Když jste OSVČ, tak vytváříte pro sebe vlastně pracovní příležitosti. Musíte do svého 'podnikání' neustále dávat čas, pracujete pro svoje klienty, ne pro svoje šéfy, ale pořád prodáváte svůj čas. 
Opravdový podnikatel neprodává svůj čas. On vytvoří systém, který se potom dá mnohokrát duplikovat a tak se vytvoří přísun peněz, který po první fázi roste nezávisle na tom, kolik času do něj podnikatel věnuje. 
Skvěle to vysvětluje Michaelem E. Gerber, autor knihy o podnikání The E-Myth. Check it out!  

A teď k tomu šití a podnikání. To je přesně ta otázka, zda pracujete ve svém podniku, nebo na něm. Možná se mýlím, ale zakladatel ZARY šít neumí. Zakladatelé značky VEJA, které osobně trochu znám, nevědí, jak ušít botu, a přitom jejich firma je na trhu už přes 10 let a dál úspěšně roste! Podnikatel se totiž musí soustředit na rozvoj svého podnikání, ne na výrobu nebo management výroby. On to musí celé vést a právě tam se zasekáváme my, OSVČ, kteří umíme šít, nebo - v mém případě - učit udržitelnou módu. Já jsem učebnicový příklad 'wanna be' podnikatelky, která studuje udržitelný rozvoj a techniky učení, místo toho, aby rozvíjela partnerské vztahy a najímala učitele, kteří tohle už umí. Mým snovým podnikáním je online program o udržitelné módě, který se bude učit - skromě - na všech fashion školách po celém světě. A tak se učím učit, abych jednou mohla pracovat pro můj projekt, místo, abych pracovala na něm. A tak možná nikdy ani nevznikne. 

Mám teď dvě možnosti: buď si najdu manažera, mého vlastního šéfa, který bude prodávat můj čas, bude mě řídit a rozvíjet můj business. Já budu mít podíl v tomto projektu, ale nebudu opravdová podnikatelka, budu v něm spíš zaměstnaná. A tento scénář můžete dosáhnout i jako prodavačka na kase v Penny marketu - stačí dávat peníze stranou a zainvestovat do nějakých akcií. 
Podobný scénář, jako teď řeším já, často vidím i u návrhářů. Pokud umíte šít a navrhovat a design je něco, čemu se chcete věnovat naplno i ve svém podnikání, tak toto je jedna z vašich možností. Najděte si manažera. 
Ten druhý scénář zní asi takhle: něco si přečteme, něco si nastudujeme, pochopíme, o čem to je, být podnikatel, a naše zkušenosti, vědomosti a schopnosti - šít, navrhovat, učit udržitelnou módu - smícháme s tím, co dělá opravdový podnikatel a ačkoliv je budeme využívat nejspíš jen okrajově, budeme opravdu podnikat!

Pokud volíte první možnost, vlezte na LinkedIn a hledejte si šéfa. Pokud jste ale jednou OSVČ, tak se vám tato představa asi příčí. ​

Poprvné jsem na vysvětlení podnikání narazila na blogu u Evy, která založila v Praze obchod NILA. 

• Část první 
• Část druhá 

Potom je to skvěle vysvětlené v knize CashFlow Kvadrant od Roberta Kiyosaki, kterou jsem tu jednou možná už zmínila, ale v jiném ohledu. 
A nakonec mě touto myšlenkou neustále bombarduje můj oblíbený pořad InsideQuest, jehož díl jste před chílí možná shlédli a jistě už jste také na cestě do knihkupectví, abyste si pořídili The E-Myth. ​
Kus podnikatelského mozku, základy o fashion business a strategickém marketingu samozřejmě najdete i v našich online workshopech. 

Nemohli jste se k nám přípojit na první webinář? Podívejte se na záznam! A pokud vy máte nějakou otázku, napište ji s klidem do komentářů, probereme, odpovíme. 
Srdečně zdravíme! Kamila a Moyomi team. 

Prvý fashion business workshop, ktorý Kamila organizovala sa konal v Bratislave na VŠVU so študentmi odevného dizajnu a marketingu a zúčastnila sa ho i rozprávková, talentovaná začínajúca dizajnérka Silvia Vilčinská. Od workshopu už ubehol rok a pol a my máme teraz možnosť dobehnúť čas a zistiť, ako sa Silvii darí s jej značkou Wzlczynska, ktorú plánuje v budúcnosti orientovať najmä na pánsku módu.  
 
Ahoj Silvi, na úvod nám prosím povedz, kde momentálne pôsobíš a o čom je Wylczynska?
Momentálne študujem Mgr v Poznani v Poľsku, kde si rozširujem obzory nie len v módnom priemysle ale aj v scénografii a divadle. Škola a Poľsko je plné možností, už mám za sebou pár workshopov, fashion fórum a môj model bol prezentovaný aj na medzinárodných Trhoch módy. Je to všetko jedna veľká skladačka, sú to príbehy, ľudia a miesta. Na tom sa snažíme vystavať moju značku. Wylczynska je o príbehoch :-) 

Je to síce už nejaký ten piatok, ale gratulujeme, minulý rok si získala cenu nového talentu na Bratislavských Módnych Dňoch, vďaka ktorej si odišla na stáž do Londýna. Ako dlho trvala a išlo o pracovnú alebo študijnú stáž?
Stáž v Londýne bol skôr študijný pobyt, kde som sa behom týždňa vzdelávala intenzívnym kurzom angličtiny, ktorý som si mohla obohatiť rôznymi prednáškami z rôznych odborov. Ja som si samozrejme povyberala tie, ktoré sa týkali sveta módy, fashion managementu a marketingu. Viedli to ľudia z praxe. Ľudia, ktorí cestujú po svete a predstavovali zaujímavé osobné postrehy a skúsenosti. Obzvlášť silno mi utkvela v hlave prednáška, kde sme porovnávali prezentáciu módy v tlači, časopisoch a magazínoch, tvár módy v roli muža a ženy, či dopad tohto všetkého na ľudí, na svet. Čerešničkou na torte bolo, že okrem nových informácií som si od mojej „host mather“ odniesla unikátny kus starej, kvalitnej anglickej vlny! Práve z nej strihám nohavice :D

Ako vnímaš aktuálne podmienky podnikania v móde pre teba ako študentku so začínajúcou značkou? 
Svet je dnes preplnený, krajčíri, návrhári...už dávno to nie je ako za čias Chanel. Fast Fashion sa na nás valí z každej strany a ľudia sú žiaľ občas príliš krátkozrakí. Máme samozrejme aj veľa skvelých projektov, grantov atď. Ja sa len neviem zbaviť pocitu, že je všetkého príliš. A to teda netvorí ideálnu pôdu pre vznik novej značky, o študentských pomeroch ani nehovorím. Keď človek študuje módu, každý semester ho čakajú výdavky na látky, z ktorých realizuje svoje návrhy (a sú to nie malé sumy). Študovať a popri tom sa snažiť zakladať a riadiť niečo, čo by v budúcnosti malo predstavovať moju prácu a fungujúci biznis je obrovská zodpovednosť, motivácia a drina. Preto rada spomínam na tie tri dni obohacujúceho workshopu s Kamilou, ktoré ma neskutočne nakopli.

Moyomi aktuálne ponúka workshopy online, kde sa môžeš dozvedieť viac o tom, ako nastaviť značku o jej marketingovú stratégiu a konkrétny návod, ako napísať a spočítať business plán. Uvažuješ, že si workshopy objednáš? Sú to informácie, ktoré ti chýbajú? 
Som veľmi otvorená všetkým novým informáciám a samozrejme by som sa rada zúčastnila ďalšieho workshopu, ktorý by ma nepochybne usmernil v mojich začiatkoch. Týchto informácií je zdá sa všade dosť, ale ja si myslím že je veľmi ťažké sa dostať k niečomu konkrétnemu a práve tieto workshopy to ponúkajú - detaily a konkrét. Takže ihneď ako skončím skúškové, mám v pláne cez leto absolvovať všetky možné obohacujúce eventy, ktoré stihnem :-)

Ďakujeme krásne za interview a držíme palce do budúcna Silvi! ​

Anglicky Fast - určitá doba, po kterou si něco odepíráte. Půst si asi spojujete s jídlem. V mém případě čekáte nějaké odepírání nakupování, ale dnes to bude ještě mnohem zajímavější. 

Když jsem se odstěhovala do Londýna, nastolila jsem první půst. Inspirovalo mě k tomu hluboké nastudování Islámu kvůli mé bakalářské práci. Dočetla jsem se tenkrát mimo jiné, že půst má funkci fyzické očisty a odepírat si jídlo po několik dní je velmi dobré pro organismus. 

Určila jsem tři věci v mém životě, které mi nevyhovují a chci je změnit: 
Přestat kouřit - ano, při pauzičce v práci nějak nebylo nic lepšího na práci, ale ten smrad a zničené plíce za to určitě nestály. 
Přestat koukat na seriály - odstěhovala jsem se do Londýna totiž úplně sama a nikoho jsem tam neznala a vykopat se každý den do nějakého muzea, galerie, či se jen tak courat po městě, to byla opravdová výzva. 
Přestat jíst maso - to v podstatě nebyl problém. Chtěla jsem jen utvrdit svou vůli, maso jsem v tu dobu už téměř vůbec nejedla. 

Po dvou týdnech bez Zoufalých Manželek, cigaret a masa jsem se k žádnému z těch ‘zlozvyků’ na dlouhé měsíce nevrátila. Můj život byl takhle o tolik lepší! 

Před měsícem jsem vyhlásila další půst. Na měsíc jsem se zřekla stížností a pomlouvání - takového toho nevědomého mluvení o někom jiném za jeho zády a přitom v jeho přítomnosti byste tohle asi nikdy nahlas neřekli. 

Za každé porušení půstu jsem odevzdala fazoli do krabičky. Už když jsem si připravila fazole a krabičku jsem věděla, že tenhle měsíc se můj život od základů změní. ​

Zněl mi pořád v hlavě tento citát od Robina Sharmy, který jsem měla loni vylepený nad pracovním stolem. Byla jsem si jistá, že to bude přesně takových 30 dní.

Když si totiž dáte cíl, připravíte si fazole a krabičku, fakt si dáváte pozor na to, co říkáte. Nestěžovat si a nepomlouvat jsou cíle, které jsem si nastavila díky knize Čtyři Dohody - pokud jste to ještě nečetli či neposlouchali, určitě si dejte. Pokud už jste to četli, ale život vám to nezměnilo, přečtěte si to znovu, potom si připravte fazole a krabičku a přestaňte na měsíc hřešit slovem. Začněte - jak říká Jaroslav Dušek - mířit slovem přesně. 

Půst jsem zahájila, protože můj najetý způsob komunikace ubližoval mému příteli. Stěžování byla pro mě přirozená forma komunikace a často jsem si - bohužel - v žertu stěžovala na něj a to před jeho přáteli. Jemu to ale vtipné nepřišlo. Ani jeho přátelé nepochopili, co to plácám, a začali se ho ptát, jestli je mezi námi všechno v pořádku, když jsem evidentně v tom vztahu nespokojená! Ale já jsem spokojená! Jen jsem zvyklá používat stížnosti pro pobavení společnosti. Aurč. 

A tak jsem si přestala stěžovat. Nedala jsem to úplně na 100%, pár fazolí do krabičky přirozeně přibylo. Také se to mnohem lépe dodržuje když si s někým píšete, než když mluvíte. Začala jsem po sobě opravovat věty, kde jsem stížnosti používala pro pobavení ostatních a přitom jsem tím srážela v očích mých přátel i mé rodiny mého milovaného muže. Postupně jsem ale byla schopná pozorovat, co říkám a jak se tam ty stížnosti objevují a i v mém tempu jsem byla schopná mířit slovem přesně. ​

Asi před týdnem nám život nabalil nějakou složitější situaci. Podle zaběhlého programu bych zavolala kamarádkám a začala si stěžovat: co mi řekl, co to asi znamená, co to bude mít asi za důsledky, pa-ni-ka! A protože mám opravdu super kamarádky, daly by mi hned za pravdu a utvrdily mě v tom, že já mám pravdu, že on je ------ a že každopádně musím nějak zakročit, něco mu říct, nebo ho někam poslat.
I o tomhle ta super kniha Čtyři Dohody mluví. Přemýšlejte sami, kolikrát jste o svých nejbližších mluvili ošklivě jen proto, aby vám ostatní dali za pravdu.
Ve stěžovacím půstu jsem nikomu záměrně nevolala, ale když se mě někdo zeptal ‘jak se máš’, tak jsem se neudržela, hodila jsem fazoli do krabičky a začala vyprávět historku.
Má drahá kamarádka I. mi do telefonu řekla: no, Kamilko, nevím, možná ho budeš muset i někam poslat jestli to takhle bude pokračovat.
Uvědomila jsem si, že to ale já vůbec nechci! Že už evidentně zase pomlouvám mého muže a nemířím slovem přesně, protože já jsem chápala, že prochází trochu složitějším obdobím a já vlatně taky, a že nehledám utvrzení v tom, že je ----- ani v tom, že ho mám poslat někam. Takže jsem evidentně pořád nemíříla slovem přesně. Ale postupně jsem na tom pracovala, moje komunikace se dál upravovala a stížnosti i jejich náznaky se úplně vytratili a s tím - pozor, teď to příjde - se nastolil i úlný klid v mé duši. To, co bych před rokem asi vnímala jako patovou situaci a pomalu bych balila kufry, teď prožívám plná lásky a klidu. Dívám se zamilovaně na mého muže, když večer usíná, vím, že je to otázka pár dní, kdy potřebuje trochu prostoru, tak jako já občas potřebuji být trochu víc sama. A tím, že jsem svou mysl nenakrmila vlastními pomluvami, nenahněvala jsem se na něj a nepřikrmila svou bestii názory a oporou mých super kamarádek, tak se včera všechno zase srovnalo. Já byla klidná, milující partnerka a ne histerka, která strhává všechnu pozornost na sebe i když je to můj partner, který má těžší období. Povídali jsme si celý večer a potom si mě k sobě přitulil když jsme usínali. ​

P.S. Tisíceré díky Viole, která mě před pár lety provedla prvními kroky k mému dnešnímu já. Děkuji <3

Já a umělohmotnej kožich, jeden z mých prvních dní v Paříži, leden 2012. 

Ten kožich se nám jednou objevil doma, v Čechách. Babička ho ulovila v nějakém sekáči a přinesla nám svou kořist. A fakt se trefila! Ty umělohmotný chlupy mě hřejou už čtyři roky kdykoliv teplota v Paříži - či kdekoliv jinde - klesne pod 8°C. Dělala jsem si srandu, že je vyrobený snad z azbestu, teflonu, či něčeho naprosto nezničitenlýho a nekompostovatelnýho. A tak začalo naše nekonečné dobrodružství. 

Rozložila se mu ale podšívka, která datovala dobu jeho vzniku minimálně do padesátých let. Tak jsem mu před rokem a půl osobně všila podšívku novou. Vypárala jsem jednoduše podšívku z nějakého saka, které jsme doma uznali za nenositelné, takže ne, nedělala jsem si střih a nedělala jsem celou podšívku sama... je to totální home-made upcycling, ale na první pohled to plní účel s přehledem. Na druhou stranu - ačkoliv mám na podobné machinace papír z Liberecké Technické Univerzity, obor Textilní a oděvní návhrářství - doporučuji to přenechat odborníkům. Není to ještě ani rok a půl a už mi povolily švy na spodním lemu, sakra... 

Čtyři roky, to je teprve začátek. Tenhle teflon je tu se mnou prostě navždy. Mám před sebou jen jednu výzvu: nesmím moc přibrat, abych se do něj po zbytek života vešla.