Dnes další success story absolventky našeho workshopu BOOST v Praze. Prosím přivítejte na svých obrazovkách Veroniku Hubkovou! 

Veronika Hubková je taková hvězda v mým životě. Jednou si mě sama našla, když jsem ještě psala třicetidílný seriál o udržitelné módě pro Fashion Map. A tak nás osud spojil. Díky Veronice mě objevil potom třeba i Tomáš Hajzler, vznikl náš rozhovor o udržitelné módě a já dostala možnost vystoupit na konferenci Svoboda Naživo, kde jsem se legendárně rozbrečela před 250ti lidma a celým internetem. Za to všechno vděčím Veronice Hubkové. 

Veronika byla na BOOSTU v Praze už víc než před rokem a byla to pro nás skvělá příležitost probrat všechny ty nápady kolem udržitelné módy. Veronika totiž šije a chtěla vždycky dělat věci víc udržitelně, než jak udržitelné je dělá dnes. A najednou mi příjde na facebooku zpráva, že Veronika začala UPCYKLOVAT! YES! No mám radost největší a hned jsem pro vás nachystala s Veronikou rozhovor. Takže, jdeme na to:

Upcyklace je princip výroby oblečení z materiálů, které byly určené jako odpad. Buď to jsou kazové látky, nebo odstřižky z produkce, nebo někdo koupil víc látky a teď látka sedí na skladu a čeká, co s ní bude dál. Často se používá výraz "dead stock", čili mrtvé zboží na skladu. Z armádních "dead stock" padáků šije třeba návrhář Christopher Raeburn, který se prezentuje i na Londýnském fashion weeku.

Veroniku s její novou upcyklovanou kolekcí možná uvidíte i na Sustainable Fashion Dni v Kafkově domě 3.a 4.9.2016. V rámci doprovodného programu pro vás dokonce chystáme workshop o ucpyklaci, kde Veronika určitě také dostane slovo, no já už se nemůžu dočkat! ​

Jsem zpět v Paříži. Autobusem jsem jela tam i zpátky, protože můj kufr by na letišti jistě neprošel váhovými limity. Holt těch kamarádek mám v Čechách víc, takže těhotenské oblečení jsem podědila tam (k tomu jsem dostala doma vyrobený med od Veroniky z blogu Sláma v botách a organický kokosový olej z brněnské vegan restaurace Forky's. A to se v příručním zavazadle letadlem přepravit nedá). A tak mám teď komplet nový šatník s pracovním názvem 'mum to be'! Ale nový tam mám jen jeden kousek - lokální a etický a děsně šik :-) 

To je krycí název velké skříně u mých rodičů, ve které ještě stále schovávám, co jsem si před léty ušila, nebo oblečení, které z nějakého důvodu teď nechci nosit - buď mě prostě omrzí, nebo je na Paříž moc krátké či průhledné (snad celý můj šatník z Londýna spadá do této kategorie) nebo mi 'dočasně' nepadne velikost. Na odpis ještě ale určitě není a tak ve 'fashion bance' čeká, až na něj zase příjde čas. 
Našla jsem dokonce troje 'krátké a průhledné' šaty, které jsem v Paříži mohla nosit už jedině s legínama a tak mě omrzely. Teď se ale budou hodit. Na jedněch z nich je dokonce napsáno 'maternity', i když jsem je nosila několik let v úplně normálním, čili ne jiném stavu viz. fotografie níže s mou šéfovou z Londýna versus moje vystoupení na Sustainability Day, kde jsem už v pátém měsíci. 

'Nové' oblečení jsem potom dostala od kamarádky Radky - šaty z úpletu a mimo jiné i pruhované námořnické tričko! Yes! Vrcholný úlovek jsou potom džíny od Zuzky, která komentovala můj první post o krizi v šatníku. Ano, opravdu jsme se sešly a mám po Zuzce džíny pro těhulky (mrtě pohodlný, fakt!), silonky a tílko. Zuzi, Radu, oběma tisíceré díky! 

Jojo, ten funkční šatník je plný 'basics', základních kusů oblečení v základních barvách. Mám tam jedny tyrkysově modré šaty, ale to je tak ten největší ústřel, který tam najdete. Takže je fajn mít nějaké výraznější doplňky. A já jsem ulovila super kecky od české značky Playbag! Nejsem si úplně jistá, jak se dají recyklovat, jinak ale splňují všechny možné požadavky - jsou vyrobené v Čechách, jsou strašně krásné a pohodlné a od pohledu kvalitní. Jak je prověří čas vám napíšu časem. Každopádně skvěle doplňují můj nový, poděděný šatník. Zvolila jsem barvičky oproti krémovým keckám, které by v mém basic šatníku zapadly mezi hromady basics. 

Doma jsem všechno vybalila - jak kufr, tak aktuální obsah skříně plný oblečení, do kterého se už s potomkem nevejdem. To jsem složila do kufru a ten jsem zaklidila. Moje nová fashion banka. Můj dnešní vklad přezkoumám tak za půl roku. Věřím, že ty slim džíny velikosti 38 budu zase brzo nosit. Stejně jako bílý vypasovaný krajkový top, který maminka ušila starší ségře do tanečních a ve kterém dělám parádu na konferencích, ale musela bych se fakt vrátit kompletně do původních mír. Naděje umírá poslední. 

V mém životě je jedna úžasná žena. Není tam dlouho a nevídáme se často, ale když se vidíme, nebo si voláme, je to vždy inspirující a obě nás to hodně posune. A zmiňuji ji v různých rozhovorech téměř nevědomky docela často. A i tento post je inspirován naším hovorem. 

Volala mi pár dní po tom, co jsem napsala článek o Krizi v šatníku, na jehož konci je výzva všem čerstvým maminkám, které neplánují další miminka, že se ráda ujmu jejich těhotenských šatů. 

WOW! To je super tip na post na blog! Mám k tomu totiž tolik důvodů, že by vyšlo i na kratší povídku. 

Ano, ta aktuální poptávka po novém oblečení se týká těhotenské módy. Půlku tohoto požehnaného období mám navíc už za sebou, takže se bavíme maximálně o čtyřech měsících mého života. Navíc budou prázdniny. Většinu času se budu - tak jako po celý rok - válet doma s kompem nebo chodit po lese a to snad zvládnu v legínách a tričku. Bavíme se tedy o oblečení, které si na sebe vezmu ve finále jen párkrát - čeká mě vedení workshopu, Sustainable Fashion Day a nějaké ty pracovní schůzky. A kvůli tomu nemá smysl zatěžovat planetu poptávkou po novém oblečení a generováním nového nechtěného oblečení = odpadu. 

Má kamárádka mi volala proto, že sama má doma spoustu šatiček a halenek, které by se mi mohly hodit. Čili sama je důkazem druhého důvodu, proč není třeba oblečení kupovat - všem se toho totiž doma válí celé haldy a většinou se toho lidé potřebují nějak zbavit, je jim líto to vyhodit, takže někomu to dočasně či trvale půjčit je WIN WIN. 

Na druhou stranu organické jídlo, výlety a volná odpoledne strávená v lese se nikomu doma ve velkém neválejí. Možná farmářům na organických farmách, ale těch v Paříži moc nemáme. A je to právě opravdové jídlo, klid, příroda a osobní růst, který mě dělá opravdu šťastnou. Takže logicky radši investuji tímto směrem ;-) 

Další můj oblíbený argument je, že čím víc to perete, tím menší dávku chemie dostáváte. Jak jste ode mě jistě již slyšeli, móda je druhý nejšpinavější průmysl na světě a velký podíl na tom mají právě chemikálie používané při pěsotvání bavlny, bělení, barvení, tištění a finálních úpravách textilu. I když je látka v textilce praná, pořád v ní zůstává dost chemie, která může být zdraví škodlivá. A kůže je náš největší orgán a vstřebává všechno, s čím příjde do styku. Proto já ráda oblečení spíš starší. Čím víckrát bylo vypráno, tím menší dávku dostanu. Možná dokonce žádnou ;-) A třikrát tolik to bude platit u oblečení na naše miminko. Chemikálie z barviv a potisků totiž způsobují nejen alergie, ale i hormonální změny, poškození plodu v těle matky, rakovinu... To nechceš. 
Jaký biohazard dnes nabízí obchody s módou můžete shlédnout v následujícím dokumentu. 

Jo, je to tak. Jeden z důvodů, proč si já nemůžu koupit nějakou levnou módičku na pár měsíců je i fakt, že to nějak nesedí k tomu, co propaguji a upřímně žiji. Musela bych potom těm médiím buď lhát, nebo přiznat, že všechno, co jsem doteď hlásala, už neplatí, že jsem to asi nemyslela tak smrtelně vážně. Ale já to tak opravdu vidím a cítím. Možná na venek působím jako 'socka', která si nechce jít koupit nové oblečení, protože šetří (i to je určitě pravda), uvnitř vím, že žiji svůj kreativní život podle svého. Že mě víc baví hledat řešení, poznávat nové lidi a vyměňovat si s nimi oblečení a zážitky, než trávit odpoledne v obchoďáku. 

Koupit si dnes kousek oblečení přeci není žádná velká finanční zátěž, tak o jakém šetření se tu bavíme? Oblečení je často levnější než oběd, tak co dělám Zagorku! A hlavně: 'co by ti chudáci tam asi jedli, kdybychom si to oblečení přestali kupovat?' 
Já nevěřím na to, že nákupem oblečení v řetězci, na které přeci má dnes každý, podporuji lidi v chudých zemích. Podporuji nadnárodní korporace, které je vykořisťují, takže tam mě nakupovat neuvidíte. Nejsem zastánce doslovného bojkotu řetězců, sama bych vám to nikdy nenavrhovala, každý má svou svobodnou vůli a třeba i já se tam zase někdy objevím v roli zákazníka. Naštěstí se mi ale daří nacházet řešení, jak vypadat skvěle a nepodporovat business, s jehož hodnotami se nedokážu ztotožnit. 

Ano, toto se opět týká především té levné a rychlé módy - rychle vyrobit, rychle prodat, hlavně aby se to rychle rozpadlo a zákazník se zase rychle vrátil a koupil si další. A koupit si něco, co na mě rychle ztratí tvar a barvu a rychle se tomu udělají žmolky mě prostě nijak netěší. 

Oblečení, které přežilo mateřství mých přátel a nově navázaných známostí, je již prověřené časem. ​​

Ano, tehle článek je odpověď na otázku 'proč si Boudová nic nekupuje'. Příště možná napíšu něco o tom, co si chci koupit. Nekupuji si levnou módu, protože já nejsem hodna té kvality ani toho, jak to oblečení bylo vyrobeno. Na to si sebe prostě moc vážím. 
A chci si pořídit nějakou super chemicky čistou, designově perfektně vyřešenou věc z materiálu tak kvalitního, že se mi bude chtít až brečet! Ale aktuálně se na seznam top priorit dostal recyklovaný a recykovatelný kočár, šátek na nošení miminka a kompletní seznam věcí, který si mám vzít s sebou, až budu rodit... takže o těch vysněných designových kouscích asi až někdy příště. 

Blíží se první Moyomi pinkik!  Podle Google Maps jsme konečně určili přesné místo činu, chystáme produkci i program a já mám pro vás praktické informace o tom, jak to celé proběhne k radosti nás všech. 

Ano, ano, vizitky a případné ukázky své práce s sebou! Na tabletu, v portfoliu, v telefonu. Ať se můžete bavit s ostatními účastníky o svých projektech konkrétně. 
V první části pikniku pro vás máme také přichystanou organizovanou zábavu, abychom prolomili ledy :-) Pokud nejste od přírody extrovert a networking je pro vás španělská vesnice, jistě se vám naše organizovaná zábava bude hodit. 

Už nám také přišlo několik zpráv, kdo příjde pozdě. Program v 6 večer platí, ale neostýchejte se volně přicházet a odcházet. Všechny vás propojíme alespoň virtuálně, kdyby se náhodou někdo s někým minul. 

Na piknik dorazí moje kamarádka Monika Nováková, která aktuálně žije a pracuje v Berlíně. Také čekáme lektorku workshopu o Fashion PR Olgu Vrbíkovou! Podívejte se na krátké video o jejím workshopu a určitě se propojte s její agenturou Artspeak na facebooku. Pokud je PR vaše snová dráha, na pikniku můžete s Olgou probrat všechno, co vás zajímá. 

Křusky - říkám tak zlatým sandálkům z TOPSHOPU - které jsem si samozřejmě nekoupila, ale našla jsem je v Tanzánii v šuplíku stolu, když jsem tam byla jako dobrovolník. Čeká nás již pátá sezóna, jednou jsem je dala dokonce podrazit! 

Top, halenku, kraťasy a kalhoty po mamince, které i po těch desítkách let vypadají úplně skvěle! Ta léta jsou poznat jen podle zipů. 

Ten kožich od babičky, čtyřikrát podražené konačky, batoh od Alex Monhart, klobouk od Sofye Samarevy, kabát od Jan Zeman. 

Tuniku z hrabárny v kulturáku našeho velko města za 20 Kč. Nebo ten slavný kašmírový svetr za stejnou částu ze stejného zdroje. 

A právě v tom kulturáku proběhly před třemi lety mé poslední nákupy. Ne, pardon, loni jsem si koupila boxerské rukavice a letos na jaře jsem si koupila šaty na nějakou 'posh' svatbu přátel mého přítele. Rozpočet: 10 euro. Vyhrábla jsem je v jednom šik sekáči v Paříži, když přijela na návštěvu Lucie z blogu Život podle Lucie. 

Na bílou tuniku mi upadl kus pizzy a nejde to vyprat... ok, tak za tohle čas až tak úplně nemůže. 
Halenka po mamce se nějak nevysvětlitejně roztrhla na zádech ve švu. 
Jednu bílou košili jsem nenávratně poškodila při pádu z kola, stejně jako zlaté džíny, které jsem trochu natrhla na koleni. Ok, ani tohle čas zas tolik nezavinil. Nebo vlastně jo! Protože já pospíchala - element času - a tak jsem byla trochu nepozorná a srazilo mě trochu auto. 
Křusky z Tanzánie se začínají nějak divně rolovat, ty už dlouho nevydrží. Ale to nejhorší teprve přichází! 

Podle jednoho britského průzkumu je změna velikosti jeden z důvodů, proč se lidi zbavují svého oblečení a nebo naopak kupují nové. A právě dočasná změna velikosti mě teď čeká. Jsem na začátku pátého měsíce těhotenství. (YYYAAIII!!! Fanfáry, vyletí konfety a trubači zatroubí halelujah! Lidé se radují, gratulují a začíná tří denní oslava)
A co teprve, až se nám to dítě narodí! Kde já seženu komplet nový udržitelný šatník pro naše baby a jak udžím tempo, když ty děti tak rychle rostou?!
No, za prvé nebude slintat, blinkat, čůrat nebo kakat, takže oblečení nebude špinit a nebude ho potřebovat tolik. Všechno podědí nebo nakoupíme z druhé, třetí, případně čtvrté ruky. Nebo založím značku oblečení na miminka z nebarvené organické bavlny nebo tencelu. Mám ještě pět měsíců, všechno stíhám. Na dveře napíšu: přijímáme pouze organické oblečení a dětské knížky v Angličtině, Češtině nebo Francouzštině. Plasty a konvenční oblečení mi nesmí přes práh. (Jsem ještě normální? Jsem. Po tom, co jsem si přečetla o tom, jak se z kamarádky Veroniky stala Lesana, si připadám jako standartní nanynka z paneláku.)