Hlavně toho nemít moc

Blíží se konec sedmého měsíce mého těhotenství a zatím mě nestálo ani euro... kromě výdajů za zdravotní péči ve Francii, všude tolik opěvované sociálně zaměřené zemi. Ale to by asi patřilo do úplně jiného blogu. 
Každopádně ani euro! A to mám každý den co na sebe a dokonce i oblečení na naší nastávající dceru na celý rok!
Dále - kamarádka Lenka mi vyjmenovala seznam věcí, které dítě vůbec nepotřebuje, ale marketing je to skvělej... takže jsem přítelovi ze seznamu vyškrtla přebalovací stůl, kočárek, vaničku a židličku (Lenka mi dá jejich. Jějí dítě v tom stejně jedlo jen jednou...). Auto nemáme, takže ani ta autosedačka, která je prý jediná opravdu nezbytná, by u nás neprošla. Ačkoliv občas si půjčujeme elektromobily od města Paříž, tak autosedačku možná časem rádi nějakou podědíme, odkoupíme. 
Řeším ještě plenky a potřebuji si koupit / půjčit šátek na nošení miminka. Prý minimálně tři, protože jeden bude poblitý, jeden se bude sušit a ve třetím si budu houpat naše nemluvně. 
A tím jsme na nějakou dobu vyřízení (prosím, jestli to není pravda, tak mi to do komentářů pište nějak opatrně, ať nepříjdu o svůj nabytý klid. Těhotné ženy se nemají rozrušovat). 

S jejím příchodem mě ale asi teprve čeká ta hlavní výzva - jak zabránit lavině krámů, které se povalí do našeho zatím docela minimalistického bytu. Není velký, ale vzhledem k tomu, že tam skoro nic není, tak si udržuje dojem prostorného slunečného bytu. Proto se držím pravidla 'hlavně toho nemít moc'. 
Plánuji napsat email příbuzným a blízkým přátelům s nějakou pěknou fotkou z našeho očekávání a s jakýmsi návodem: 

Milovaná rodino a drazí přátelé, 

neměli jsme ani zásnuby, ani svatbu, takže se omlouváme, že jsme vás připravili o párty, ale jistě vám to brzy nějak vynahradíme. 
Vím, že se všichni těšíte s námi na naše mímo, chcete nám být nápomocní a bejbátko patřičně potěšit, proto bych vám chtěla dát praktický návod, jak na to: 
Nekupujte našemu dítěti žádné hračky. Budeme rádi, pokud nám případně zapůjčíte něco, co rozvíjí lehkou motoriku a podobné záležitosti a nebo nějaké nezničitelné knihy v češtine, angličtině, francouzštině či yorubě. (Kamarádka Veronika taky doma moc hraček nemá. Jen pastelky a dřevěné kostky. Když si její dcera chce hrát třeba na kuchyň, tak si prostě vezme hrnce! Hlavně toho nemít doma moc...) 
Nekupujte našemu dítěti žádné oblečení. Máme půjčeno na celý první rok od přátel, kteří bydlí v Paříži, takže to by bylo vyloženě dříví do lesa. 
Pokud se k nám chystáte na návštěvu a chcete něco přinést, tak nás potěší jakékoliv organické ovoce či zelenina nebo doma připravené zavařeniny, bábovky, džusíky a tak. 
Pokud chcete dát našemu bejbátku něco praktického do života, tak zde je číslo účtu, kam to můžete poslat XXXXXXXX.
A pokud chcete potěšit naši budoucí rodinu, tak bychom si přáli odšťavňovač s mixérem, na který šetříme na účtu s tímto číslem XXXXXXXXX. 

Hmmmm, tak nevím, není to moc?
Má jakoby tchýně z tohoto mého přístupu neměla moc radost: 'OMG Kamila, you are sooo complicated! You either have everything or you do not want anything else!' Ale dovolili jsme jí koupit náramek. Pokud by moje maminka tedy chtěla tradičně kupovat nějaké zlato, zbyly na ní naušnice. To mi příjde jako super řešení. Jeden náramek a jedny naušnice ještě náš byt určitě snese. Zkusim nadhodit nějaké recykované kovy třeba z nášlapných min z Vietnamu nebo alespoň certifikované fair-mined zlato, při jehož těžení a obchodování s ním prý neměl nikdo přijít o život... 

Kromě náušnic a náramku mi ale nic nesmí přes práh. Protože jsem se právě dočetla očividnou skutečnost, že lidi, kteří mají doma moc věcí, jsou prokazatelně nešťastnější, trpí kardio-vaskulárními problémy a stressem mnohem víc, než ti, co toho mají doma málo. Má to špatný vliv i na jejich vztahy a to by se mi teď zrovna moc nehodilo, protože statisticky se během prvního roku dítěte rozejde 25% párů! Tak nač ještě zvyšovat to riziko :-)