Kdybychom byli všichni stejní, měli na všechno stejný názor a dělali to samé, svět by se nikam nepohnul. Ale pokud dojde k nějakému názorovému tření, ideálně plného respektu a spolupráce, tak mohou vzniknout úplně nové situace, věci, řešení, cokoliv! 
Žít v zahraničí není vždycky úplně snadné. Ačkoliv jsem zůstala na Evropském kontinentu, kulturní šok stále trvá. Na druhou stranu s mými hodnotami, životním stylem a filozofií bych byla za exota i v Čechách. Tady jen vylepšuji (?) pověst ženám 'z východu'. A s tím těhotenstvím a dozráváním v ženu, opravdu nezávislou a svobodnou ženu, to teprve začíná být zajímavé. 

Procitnutí z diktátu módy ve mě spustilo doslova řetězovou reakci. Kamarádka Martina ve spojitosti se mnou používá slovo 'vychýlená' a klade mi na srdce, ať si vážím toho mého prudce konvenčního a mainstreamového přítele, který dorovnává mé čím dál tím větší vychýlení. 

Například nemám a ani bytostně netoužím po pracovním kontraktu na dobu neurčitou. Naopak, takový kontrakt je pro mě noční můrou. Na druhou stranu bez této pracovní smlouvy nedostávám ten korporátní plat, a tak jsem sociálně dost vychýlená. I tak bych řekla, že mi většina známých závidí tu svobodu. 
Dítě chci kojit, což je tu považováno za animální přežitek, který navíc nabourává rovnost mezi mužem a ženou, protože partner je od dítěte odstřižen. 
A potom ta móda... všechno půjčené, zašívané, opravované, ale stále čisté, upravené a vyžehlené. Navíc netoužím po nových trendech, nemám značkovou ani kabelku, ani peněženku, ani přívěšek na krku a už vůbec u mě nehledejte zásnubní prsten. Jsem prostě úplně vychýlená a většina hmotných statků, smluv a zvyků francouzů se mi výrazně příčí. 

Ale s jedním z nich chodím. Už dlouho. Teď s ním čekám to naše mimčo, a tak to pro nás pro oba začíná být nějaké intenzivnější. Dřív bylo tak nějak jedno, že partner s něčím nesouhlasí, jednalo se většinou o debaty kolem dekorace jeho bytu a kam pojedeme na dovolenou. Teď máme ale nejen společný byt, ale i doživotní projekt 'baby'. Harold je oficiální součást mého života. Kompromisy, na které jsem doteď nevěřila, se vetřely do mého života a po měsících vzdoru musím dnes říct, že to není úplně blbý. Paradoxně dokážu ty pozitivní účinky sledovat především u něj: 

Zamiloval si nakupování z druhé ruky, což ještě před měsícem zásadně odmítal. Dnes online bazar 'leboncoin' považuje za svůj neoblíbenější supermarket. 
Jak sám říká: chytil virus příroda. Nemá zdaleka tak silné příznaky jako já, po týdnu bez procházky lesem ho nechytají úzkosti, frustrace, agrese a panické záchvaty, ale kdykoliv ho s sebou vytáhnu do lesa, na dovolenou do přírodní rezervace kde ani signál není nebo na farmu, kde si sami můžeme narvat co chceme, tak ho to moc baví. 
Nakupuje 'organic', už si s sebou do obchodu stejně jako já bere textilní tašku i pytlíky na zeleninu a ovoce. Doma vařil vždycky, teď se pomalu přibližuje doba, kdy si s sebou bude brát ty organické obědy i do práce. 

A já se také hodně učím a mnoho rozhodtnutí, které jsme udělali společně (třeba který gauč z frcu koupit) bylo určitě lepších, než můj původní návrh. A myslím, že teprve s příchodem naší dcery příjdou opravdové kompromisy. Máme naprosto odlišné názory téměř na všechno kolem její výchovy. No ještě aby ne. Já jsem vychýlená, on je příkladný reprezentant systému. 

I tak se ale dál učím, že to všichni máme fakt hozené úplně jinak. Ne líp, ne hůř, prostě jinak a jediný způsob, jak si život užívat je pořád dokola si opakovat větu Jaroslava Duška ze hry Čtyři dohody. 

A to doslova. První věc, kterou jsem v rámci mého těhotenství a očekávání naší dcery pořídila, stála přesně jedno euro! 

Můj post na facebooku funguje skvěle, ani ten email jsem nemusela posílat. Doma jsem jen tak mimochodem prohodila, zda to mamka četla... nečetla, tak jsem jí to převyprávěla a - protože ona je úžasná - tak to kompletně prošlo! Dostali jsme od ekologicky certifikované textilní plínky a v německu vyrobený dudlíček. 
"A pak tam měli taková ta kousátka, no byly strašně krásný, už už jsem ti chtěla něco koupit, ale... bylo tam napsáno 'vyrobeno na sri-lance', tak jsem věděla, že to by neprošlo." 
Jooo, funguje to... o kousátko v bytě míň. 
Po návratu z Prahy do Paris jsme začali s přítelem projíždět inzeráty na bazaru - sháněli jsme něco, do čeho dáme naší pusince to poděděné oblečení, protože v našem minimalistickém bytě není prostě nic na zbyt. My máme každý jednu vestavěnou skříň s deseti ramínky a třemi poličkami, takže není opravdu ani prostor, který bychom mohli vyklidit... a tak brouzdáme netem, já sháním ještě nějaké další plínky a bryndáčky a najednou... 

Bryndáček ve tvaru santy, nepoužitý a za jedno euro?? A z druhé ruky, samozřejmě, takže tohle si omluvim. Vánoce a miminka totiž miluju nejvíc a i když je to Santa a ne Ježíšek, či lokální reprezentant Pére Noel, tak jsou to prostě vánoce a mojí holčičce bude neskutečně slušet u sváteční večeře :-) 

V 6:30 ráno, nehledě na to, že za pár hodin přebíráme lokaci, ve které tento víkend proběhne Sustainable Fashion Day (mimochodem, pokud jste se ještě nezaregistrovali, tak šup šup! ať se nezdržujete na vstupu do chrámu udržitelné módy), připravuji syllabus předmětu 'Economic environment in fashion industry', který mám dnes odevzdat vedení školy. Vzhledem ke všemu, co se v posledním měsíci děje, jsem to samozřejmě odkládala až na deadline a teď o tom ještě úplně sebevražedně píšu na blog. Ale termín dodržím, takže se vlastně nic neděje. 
'Kamilo, zamontuj do toho tu udržitelnost, jo? Počítáme s tím!' několikrát mi opakuje moje kolegyně. Pak to píše i do emailu. 
'Awesome' říkám si vděčně za to, že mě někdo platí za práci, kterou miluju. 

Už mám sepsaný obsah prvních dvou bloků se studenty. Ve třetím bloku se dostaneme k tomu, že ekonomika je vlastně člověkem smyšlená věc. Kdyby ekonomika z minuty na minutu zmizela, nic by se v podstatě nestalo! Několik lidí by možná spáchalo sebevraždu, protože se tolik ztotožnily s objemem peněz u nich na účtu, že bez těch cifer by jejich život neměl smysl. Troufám si s nadsázkou říct, že jinak by se nestalo nic, opravdu vůbec nic. Začali bychom všichni jen horečně přemýšlet nad tím, jakou protihodnotu můžeme kavárníkovi nabídnout za ranní kávu, nebo co bychom mohli směnit za zboží od obchodního partnera z druhého konce světa. Jinak by ale úplně všichni v klidu dýchali. 

Voda by pořád tekla z kopce dolů a na keřích by dozrávaly maliny. 

A tak třetí blok se studenty začnu asi přesně tímhle. Že řešit ekonomické prostředí módního průmyslu je v podstatě zbytečné, dokud se nenaučíme chápat ekologické prostředí, na němž je módní průmysl a všechno ostatní existenčně závislé.