Abych jen tak nekecala...

"Kamilo, proč nezaložíš značku?" ptali se mě studenti, když jsem začala s workshopy. 
"Já ale zakládám spoustu značek. Tím, že vám pomůžu se stanu součástí vašeho projektu a ačkoliv to není můj projekt, tak jsem ho vlastně pomáhala založit." usmívala jsem se. 
Nějak jsem svou misi vydefinovala spíš v oblasti zajišťování služeb pro značky budoucnosti, než založením jedné z nich. Chci podpořit lokální a udržitelné značky, které nabízejí kvalitní a smysluplný produkt jako protiváhu rychlým hadříkům z řetězců. Tak vznikly workshopy Moyomi.com a SLOU Fashion Days. To je ta má značka. 
Takže už jen tak nekecám. SLOU Fashion Days prošly letos rebrandem a existují na trhu již přes dva roky. A tak, stejně jako mí studenti, i já zažívám denní radosti podnikání. A strašně mě to baví. 

Už jsem se dostala opravdu do toho bodu, kdy mým hlavním úkolem není nic exekuovat, ale jen posouvat neustále dál a dál vizi a motivovat a vést tým. Ale mít jasnou vizi, to není až taková prča. 

Definováním vize začíná celý Fashion Business Semestr. Hned v první hodině se vás ptám: jaký je ten cíl? Co je účelem vašeho projektu, proč má vznikout? A protože je to VÁŠ business, musí super zapadnout a podpořit VÁŠ životní styl, VAŠI VIZI života. Takže najednou se z definování vize pro podnikání stane polemizování nad smyslem života a definování životních ideálů. A z toho pak vzniká vyčerpané prohlášení studentů: "Tak jsme si workshopy koupili v červu. Je konec září a pořád jsme u Boostu. Nedokážu si janě definovat tu vizi." Ale neupadejte do snění bez akce. 

Vize skvělého života je totiž pohyblivý cíl. Já si sedám s bílým listem papíru každého půl roku. Nacítím se na mé aktuální touhy a hodnoty a vytvořím vizi, ke které se potom půl roku přibližuji. Po půl roce si sednu znovu s čistým listem papíru a vybrousím předešlou vizi. Posunuji ji. Nafouknu ji. Vygraduji ji do největšího extrému štěstí a naplnění, který si zrovna dokážu představit a opět se tam půl roku s celým týmem přibližujeme. 

Z toho vyplývá, že s těmi vizemi vlastně nejsem nikdy spokojená, ale - díky bohu za to - mám tu disciplínu kousnout se a jít půl rokem jedním směrem, aby se něco vytvořilo. A mám to štěstí, že směr se nikdy diametrálně nemění. Vize se lehce upravují, nalešťují a zvětšují. Když se podívám zpět do mých deníků a plánů, které jsem sepisovala před čtyřmi lety, tak se můj životní účel od toho dnešního vlastně vůbec neliší. Liší se jen strategie, kterou používám, roste mé sebevědomí a schopnosti se tam dostat. 

---

JSTE ZASEKLÍ? TOHLE POMÁHÁ MĚ: 

A celý Youtube channel Impact Theory.