[Zaráží mě, že jsem o samotné té knize ještě ke mě na blog nic nenapsala... hm... ]

William McDonough je architekt. Již při studiích se zajímal o udržitelnost a navrhování lepších budov. Ať už to byl on sám, nebo jeho kolegové se stejným smýšlením, vždy navrhli jen 'méně špatný' dům. Měl menší spotřebu, materiály byly více udržitelné, barvy a nátěry méně zdraví škodlivé. Prostě méně špatný. William toho měl už jednou ale dost. Už nechtěl být jen méně špatný, chtěl dělat věci opravdu dobře na 100%. A tak se zrodil princip Cradle to Cradle. 

Cradle to Cradle je návod na tvoření lepšího světa, víc než udržitelnost, vylepšená cikrulární ekonomika, svět bez odpadu, systém, ve kterém můžeme všichni žít v hojnosti. Protože veškerý odpad je využit jako živiny - buď pro biosféru, nebo pro technosféru. Industriální reinkarnace materiálů za použití čisté energie - od kolébky do kolébky. 

Základním principem Cradle to Cradle je, že se všechny materiály do nekonečna recyklují ve dvou oddělených cyklech: přírodní materiály v přírodním cyklu tak, jako již milióny let a syntetické nebo technické materiály v technickém cyklu tak, jak se o to dnes pokoušíme. Současný systém má ale mnoho nedostatků. 
Materiály a produkty, které jsou dnes na trhu, nejsou koncipovány a vyvájeny s myšlenkou na jejich další upotřebení. Ani PET lahve nejsou vyrobeny tak, aby se daly dále recyklovat (ačkoliv několik modelů na trhu už to má na sobě napsáno, netroufám si potvrdit, že to je pravda). 
Z PET lahve se totiž další PET lahev udělat nedá. Ano, dají se z nich udělat vlákna a z těch se dá udělat fleezová bunda, ale na novou PET lahev je potřeba panenská ropa. Tento způsob 'recyklace' zdá se mi poněkud nešťastný, nedokonalý. 
Další zarážející věc na současném systému je trvanlivost obalů obecně. Koupíte si třeba právě tu lahev vody nebo bonbóny. Během několika hodin obsah zmizí, obal tu ale zůstane ještě stovky let. 

Podle Cradle to Cradle máme 'design problem'. Ve shonu, který nastolila průmyslová revoluce, jsme začali vyrábět produkty a hledat levnější a rychlejší způsoby jejich výroby, a nějak jsme zapomněli pozastavit se nad tím, zda má naše konání smysl v dlouhodobém horizontu. V době průmyslové revoluce se zdálo, že přírodní bohatství je nekonečné, že máme spoustu lesů a různých surovin. Nikoho by ani nenapadlo, že je třeba vyrvářet nějaký uzavřený cirkulární systém a vyvíjet produkty k tomu určené. Dnes je to naopak nevyhnutelný scénář. Pro někoho strašidelná změna, pro mnohé z nás radostná a kreativní výzva. Navrhovat materiály a produkty k recyklaci předurčené. 
​
* Kombinují přírodní a technické materiály pouze tak, že se dají zase snadno oddělit.
* Dají se do nekonečna recyklovat bez úbytku na kvalitě.  
* Obsahují pouze bezpečné materiály a chemikálie. Nejsou toxické nebo karcinogení. 
* Jsou vyrobeny čistou energií (energií obnovitelnou, bez emisí CO2) 

Pracuji pořád a konstantně na Moyomi.com. Kam ho posunout, jak rozvinout jeho vizuální identitu. Stejně tak pracuji konstantně a neustále na sobě. Kam se posunout, jaké jsou mé cíle. To všechno vyžaduje inspiraci. 
Při hledání inspirace uznávám pouze jedno pravdilo: 
Zapomeňte na google. Kreativní práce vyžaduje kreativní zdroje. Na to naše generace, a obzvlášť ta mladší než naše, často zapomíná. Vyražte ven, umění, divadlo, koncert, balet. Cokoliv, co vás dostane do stavu flow, kde se čas zastaví, nebo letí, kde je vám všechno jedno a cítíte... něco cítíte. 

Výstava I <3 John Giorno ve vás vzbudí mnoho emocí. John Giorno je básník z generace beatníků. Už jen to, že se někdo může takhle proslavit psaním básní, je velká inspirace. John Giorno ale básně nejen psal, dělal z nich popart, dokonce zřídil horknou linku, na kterou můžete zavolat kdykoliv během dne a vyslechnout si báseň! U příležitosti této výstavy Palais de Tokyo zřídilo tento servis ve Francii. Více info zde. 
Výstava má dokonce i co dočinění s módou, protože hlavní sponzor není nikdo jiný než luxusní značla Céline. A výborně k sobě ladí - jak výstava tak Céline jsou provokativní, výrazné, moderní a výborně řešené. 
Nejlepší na celém včerejším večeru bylo určitě to, že Palais de Tokyo má otevřeno až do půlnoci. Můžete si dát noční dávku umění, a tak jsem se zamilovala do Paříže po druhé. Když jsem před jedenáctou odcházela, u kasy si stále umění lační návštěvníci pořizovali vstupenky. 

Digitální BOOST je v plném proudu a tak mi začaly chodit první emaily o definování účelu. Dokonce ne účelu vašeho podnikání, ale vašeho úplně osobního účelu. Proč ráno vstáváte z postele? Co je účel vašeho života? Mít důvod ráno vstát z postele je určitě klíčový okamžik vašeho života. Pokud nemáte svůj účel, neumíte si představit vaši budoucnost, nevíte, co máte dělat, čemu se věnovat a tak se prý diagnostikuje deprese. 
Přišel mi email od Zuzky, která má spoustu aktivit, spoustu zkušeností, spoustu elánu. Strašně mě nadchnula vším, co dělá i tím, že hledá přesnější definici svého účelu, a tak jsem si vzpomněla na moje důvody, proč jsem vstávala z postele před lety, jak se to měnilo a vyvíjelo a proč vstávám z postele dneska a jak jsem na to přišla a chtěla bych se o to s vámi podělit. 

Na gymnáziu bylo určitě mým účelem tvořit, naučit se skvěle Anglicky a užívat života. I proto jsem se rozhodla jít na módní návrhářství, ačkoliv mě lákala média a žurnalistika. Představa, že se budu celé dny učit a číst stohy nezáživných knih byla nesnesitelná vedle představy života v horách v Liberci, malování, kreslení, tvoření. Z dnešního hlediska určitě správná volba, šla jsem za svým srdcem, ale už pár měsíců po nástupu do školy se změnil můj životní účel na: uživit se tím, co studuju. A tuto vyhlídku jsem vzhledem k předmětům i profesorům neměla. Takže 'shift', 'redirect', nový, lehce upravený účel. 

Když jsem dodělala i druhou školu, najednou začaly padat jiné otázky. Vystudovat magisterské studium zmizelo ze seznamnu důvodů, proč ráno vstávám z poslete, protože tento cíl byl dosažen. Najít účel najednou bylo nějak složitější a potkala jsem už několik lidí, kteří v tomto účelovém vakuu žijí i několik let. 
'Jak mám přijít na to, co je můj účel?' 
Já na to přišla skrze lásku. Chtěla bych jí na světě vidět víc, chtěla bych vidět projevy naší lásky k planetě, chtěla bych vidět projevy našeho respektu k dětem, ostatním lidem, kreativitě, tvoření hodnot. A přes Ghandího heslo 'Be the change you want to see in the world' jsem vydefinovala svůj účel, a to sice zasadit celý svět do principu Cradle To Cradle, protože ten je pro mě dokonalým spojením respektu k planetě a tvoření těch nejčistších a nejlepších hodnot pro společnost spolu s důrazem na business a profitabilitu, inovaci a kreativitu. 
Můj osobní účel je v podstatě stejný, jako můj profesní účel a tak už ani neřeším 'work/life balance', žiju v 'life/work merge'.