Baví vás móda, ale návrhářem být nechcete? Tak zkuste stylistu, to je pořád hodně kreativní, ale je to také hodně práce s cílovým zákazníkem. Pokud jste - stejně jako já - spíše business to business person, baví vás strategie, čísla a občas velký tlak, tak buyer je pozice pro vás. 
Nákupčí je dvojí. Původně byli nákupčí pouze na straně distribuce a prodeje a nakupovali zboží od značek (viz video o distribuci v Lekci Zero). Vzhledem k tomu, že dnes distributoři v podstatě vystupují jako značky, vznikla role nákupčího, který stojí u vývoje produktu od prvního návrhu po statisíce šatů v obchodě. 
A vzhledem k tomu, že značky si dnes otvírají vlastní distribuční a prodejní kanály - ať už se jedná o pop-up store, e-shop nebo prostě monobrand butik, buying je téma i pro všechny značky. 
Nákupčí má na starost budget - tedy rozpočet - a jeho optimální využití. Rozhoduje o tom, kdy se kolik čeho za kolik koupí, vyjednává s dodavateli, musí výborně znát nejen svého klienta ale také celý trh, nové technologie, materiály. Jeho práce podléhá strategii firmy, ve které pracuje. Musí dodržovat pokyny a přinášet požadované zisky díky své reaktivitě a vyjednávacím schopnostem. 
Z vlastní zkušenosti musím říct, že nákupčí to nemají snadné. Jsou to právě oni, kdo tlačí na dodavatele, požadují rychlejší dodání a penaltují fabriky ve třetím světě, když dodají zboží pozdě, nehledě na to, že to jsou právě nákupčí, kdo tlačí na ceny a to se potom promítá na milionech zaměstnanců módního průmyslu. Nákupčí to ale dělat musí, jinak ho vyhodí a najmou jinou hyenu, které to nebude vadit. 
Pokud řešíte nakupování zboží pro svůj vlastní retail, potřebujete určitě víc informací, než vám může poskytnout tato kniha. Nákupčí řeší různé analýzy, projekce a předpoklady, potenciály podle sektoru, marže, 'vratky', sezóny, daně, logistiku, cla, 'incoterms', kvóty, ... Tato knížka je spíše pro studenty, kteří sní o dráze nákupčího a chtěli by vědět, co tato role obnáší. Kniha Fashion Buying přináší přehledný popis situace, na druhou stranu je orientována na masový trh a na surový business bez hlubšího významu, což je nejen zavádějící ale také zastaralé, stejně tak jako její informace o CSR - corporate social responsibility. Pokud potřebujete základní přehled o roli nákupčího, tak bych vám ji s opatrností doporučila, ale pozor: právě kvůli tomu, že kniha nemluví o všech možných matematických operacích, které nákupčí musí zvládat, vyvolává docela příjemnou představu o cestování za dodavateli a navštěvování módních přehlídek, ale realita je někde jinde. 

V Čechách obchodní domu nejsou - myslím tím obchodní domy ve smyslu Galeries Lafayette nebo Harrod's, které mají své nezastupitelné místo ve společnosti i v obchodu. Jsou to zářící majáky módy a stylu, vysněný distribuční kanál všech návhrhářů, značek a sales manažerů. 
Jako zákazník se do obchodního domu dostanete snadno. Stačí jen vytipovat metrolopi a vyrazit. Jako značka je to mnohem složitější úkol. Musíte se dostat do skyku s nákupčím. Vzhledem k tomu, že se tyto lidi snaží kontaktovat doslovat tucty značek, je to často nadlidský úkol. Nákupčí ale také sami hledají budoucí Isabel Marat a chodí na veletrhy, jsou zvaní na přehlídky a v poslední době brouzdají na online market places, jako je například Le New Black. 
Obchodní dům se potom stará o to, aby v jeho prostorách bylo pořád dost zákazníků, kteří tam utratí závratné sumy. Slavné Pařížské Galeries Lafayette se v posledních letech orientují na asijské zákazníky, především z Číny, a tak i obsluha je často čínského původu, autobusy plné Číňanů zastavují u speciálho vchodu a prostor byl vyhraněn i vracení DPH. 
Velký business je pro obchodní domy nejen prodej produktu, ale také pronájem výloh a umisťování značek do jejich katalogu či na speciální displeje v obchodě. A právě přes vánoce všichni čekají, která značka obsadí kterou výlohu a jak zaujme své věrné i budoucí zákazníky. 
Galeries Lafayette vsadila na pohádku z vesmíru, sousední Printemps, který právě slaví 150 let, na romaci v podání různých značek od Sonya Rykiel a Burberry po Christian Laboutin. 

Za dob workshopů naživo proběhl jeden BOOST i v Bratislavě. Zúčastnila se ho spanilá a nadaná Nathalie, jejíž snem bylo šít oblečení, dělat krejčovinu, vytvářet skutečné módní hodnoty. 
BOOST je ale o businessu, je to o nastavování obchodních modelů a dodavatelských řetězců a především o otvírání a vedení vlastních projektů. Jak skloubit vášeň pro šití a krejčovinu s businessem? Půl roku po workshopu se ke mě donesly první odkazy na Natháliin business a já jsem hned věděla, že o ní musím napsat. 
 
Natálie, kolik je ti vlastně let a co aktuálně děláš? 
Mám 22. Som neštudent, živnostník a robím všetko, čo má možnosť zmeniť pohľad spoločnosti na módu. Je to 2,5 roka, čo sa zaujímam o environmentálnu stránku celého módneho kolotoča. Na Boost som sa prihlásila, lebo ma potešilo, že niekto z československej  scény má "gule" o tom hovoriť a pridať osobné skúsenosti. A bolo to skvelé! Rozhodla som sa, že je čas pokročiť s mojimi ideami, začala som aktívne pracovať na projektoch.

Na internetu už visí dva tvé podnikatelské počiny. Jeden z nich je 'módní salón', kde šiješ na zakázku. Druhý je Fashion Tools, platforma pro obrození krejčoviny, která nabízí zákazníkům pomůcky pro šití. Který z nich vznikl dřív a jak jsi k těmto konceptům dospěla? 
Otvorila som si vlastný ateliér (Kornelia Roder). Pracujem s udržateľnými materiálmi, napr. s  látkami, ktoré sú farbené zeleninou a ovocím, čajmi, mierumilovným hodvábom. Je to stále v začiatkoch, ale ľudia majú záujem, pýtajú sa na môj názor na látku, strihy, či pre nich môžem niečo vytvoriť. Je to super pocit, keď ti ľudia dôverujú. Mám rada vysokú módu a prepracované detaily. Chcem aby Kornelia bola o inovatívnych materiáloch, remesle a nositelnosti. Dúfam, že raz sa prepracujem k dodatku "Haute Couture" za mojou značkou. To si dávam ako svoj lifegoal.
 
FashionTools je úzko späté s týmto ateliérom. Keď som bola na stáži v New Yorku, mala som medzi inými vecami na starosť aj nákup materiálov pre kolekciu. V obchodoch ma už poznali po mene a často-krát som obdržala dobré zľavy. Bola som očarovaná z toho výberu korálkov , pierok, gombíkov, retiazok, kamienkov, stúh, pomôcok, látok, kníh, všetkého. Zbalila som si  toho plný kufor. A keď som sa vrátila naspäť na Slovensko, mala som zrazu problém zohnať jeden odtieň látky alebo pekné stuhy. Nemohla som nájsť pásku na figurínu, voskové papiere. A to všetko na dobré šaty potrebuješ! Štvalo ma to a preto som sa rozhodla to zmeniť. Nechcem, aby ľudia museli utekať pre dobré produkty do zahraničia. Tie veci čo ponúkam aj sama používam, takže som si 100% istá ich kvalitou a použiteľnosťou. Ponuka sa ešte rozšíri, som v jednaní s ďalšími dodávateľmi. Onedlho si všetko budeš môcť vyskúšať a kúpiť v ateliéri.
 
Jakou roli v tom sehrál workshop BOOST? 
Ako som už spomenula, nadchla ma tá myšlienka, že budem počuť informácie o udržateľnej móde a biznise v češtine a od osoby, ktorá má informácie z prvej ruky J Dovtedy som všetko čerpala zo zahraničných webov a videí. Boost mi dal všetky myšlienky dokopy a nejak utriedil ten chaos. A dostala som odpoveď na otázky, ktoré som vždy chcela počuť. Keď máš poriadok v hlave, veci ti začnú dávať zmysel a ty vieš čo ďalej. Plus som sa zoznámila so skvelými ľuďmi, z iných oblastí a som za to vďačná.
 
I mě jsi říkala, že udržitelná móda se stala součástí tvého života a pomalu na tuto 'víru' obracíš i svou rodinu a přátele. Jak aplikuješ udržitelnost do svého života a své práce? 
Ano, veľa zo svojho šatníka som predala alebo darovala. Teraz sa skladá zo 60% seconhand oblečenia, 30% toho čo si ušijem a ostatok sú ešte veci z obchodných reťazcov. Ako rodina nakupujeme oveľa menej a veci obšívame až pokiaľ naozaj nie sú na vyhodenie. Tiež som poučila rodičov, že prinášame doma veľa plastového odpadu, tak sme to zresetovali. Keď som s kamarátmi, vždy im poviem nejaké nové zistenie z eco sveta, zdieľam a posielam im videá, rôzne rozhovory, prednášky, články. Mnohí z nich sú najprv pobúrení, potom nastane fáza "je mi to jedno" a neskôr to pochopia a zvažujú ako to zlepšiť. Niektorí už objednávali z PeopleTree. Takýmto spôsobom, chcem poučiť aj svojich zákazníkov a vysvetliť im, že látka je síce o 10? drahšia, ale bude mať napr. hydratačné účinky na pokožku. Teraz sa chystám testovať látku vyrobenú z lotusu. Detailné články o materiáloch potom môžete sledovať na blogu FashionTools.

Tak to byl Natálky příběh. Pokud jste motivovaní, sedněte si na chvilku k Lekci Zero a zažijte alespoň kousek workshopu online. Nebo se podívejte, kde můžete nakupovat lepší módu na stránkách eventu Sustainable Fashion Day. A pokud jste super inspirovaní a motivovaní, napište koment, to vždycky potěší. 

Zítra, 13.11.2015, se v New Yorku konná C2C symposium, a tak - ačkoliv tam nemohu být - mám pro vás lespoň blog post, poctu Cradle to Cradle, díky pánům Williamu McDonoughovi a Michaelu Braugardovi za vizi o světě, ve kterém chci žít. 

Základní princip Cradle to Cradle jsem nastínila v minulém článku. Jedná se o systém, kde materiály donekončna kolují bez ztrátě na kvalitě a bez toho, aby poškozovaly přírodu. Je důležité koncipovat materiály tak, aby se daly dál recyklovat a produkty tak, aby se daly snadno oddělit na jednotlivé recyklovatelné části. Všechny materiály se dají rozdělit do dvou základních skupin: přírodní materiály a technické materiály. Každá skupina si koluje ve svém cyklu a všechem odpad se stává živinami pro svůj systém. 

Lineární systém výroby by se v této terminologii jmenoval Crale to Grave - od kolébky do hrobu. V tomto systému dnes frčí drtivá většina všeho zboží. Jedná se o samé 'crude products', hrubé prdukty, které byly narychlo sesmolené v honbě za penězi bez zamyšlení nad tím, jak je jednou můžeme recyklovat. Když nikdo neví, jak je můžeme recyklovat, tak je nikdo recyklovat nebude. I produkty, které dnes recyklujeme k tomu ale nejsou předurčeny a tak jsou 'znásilňovány' do nových materiálů a forem, jsou v nich nadbytečné a nebezpečné chemikálie. Máme prostě 'design problem'.

"Crude Products
Produkty, které nejsou navrženy výhradně pro zdraví lidí a planety jsou neinteligentní a neelegantní - nazýváme je hrubé produkty." 

"Představte si, že stojíte u dnešní typické skládky: starý nábytek, potahy, koberce, televize, oblečení, boty, telefonu, počítače, komplexní produkty a plastové obaly stejně tak jako organické materiály jako například pleny, papír, dřevo a zbytky jídla. Většina z těchto produktů byla vytvořena z hodnotných materiálů, které si vyžádaly úsilí a náklady na jejich získání a výrobu, materiály v hodnotě miliard dolarů. Ty organické materiály mají také svou hodnotu - mohou se rozložit a vrátit bio živiny do půdy. 
Naneštěstí, všechny tyto věci jsou zarovnané na skádce, kde příjde jejich hodnota vniveč." 

"Přemýšlejte o tom: systém vás nazývá 'spotřebitelem', ale je toho málo, co doopravdy spotřebujete - nějaké jídlo, tekutiny. Všechno ostatní je navrženo tak, že to máte jednou vyhodit = throw it away. But where "away"? Of course, "away" does not really exist. "Away" has gone away." 
Promiňte, nemohla jsem si tu anglickou slovní hříčku z Cradle to Cradle odpustit. V Češtině to zní mnohem méně cool, nejbližší překlad by byl asi: ... že to máte jednou vyhodit pryč. Ale kam 'pryč'? Samozřejmě, že pryč je pryč, zmizelo. 

"Navíc to, co my vidíme v našem odpadkovém koši, je jen vršek ledovce. Samotný produkt obsahuje pouze 5% surových materiálů, které jsou zapotřebí při procesu výroby a distribuce." 

"Hory opadu kupící se na skládkách jsou narůstající starost, ale ani objem tohoto odpadu a prostor, který zabírají, není hlavním problémem cradle-to-grave designu a systému. Větší starost nám dělají všechny ty živiny, hodnotná potrava jak pro průmysl tak pro přírodu, které jsou kontaminované, přišly nazmar, jsou ztracené. Nejsou ztracené pouze proto, že nemáme adekvátní systém jejich znovuzískání; jsou ztracené proto, že mnoho produktů jsou dnes tzv. Franknštajnovy produkty, jak je humorně nazýváme. Jsou to směsice materiálů chemických a biologických, kde žádný z nich nemůže být zachráněn po svém současném životě či využití." 

Ačkoliv nechtěně, lineární systém nám přinesla industriální revoluce. Společně s ekonomicko-politickým systém stvořila dnešní situaci, kdy je levnější těžit ropu a vyrábět z ní v rozvojových zemích nový plast a potom ho vyhazovat na skládky, než recyklovat plast, který už v západních zemích a všude po světě máme. A není ho málo. 
Řešení už přicházejí. Například bioplasty vyrobené z kukuřice, které se v industriálním kompostu rozloží během několika měsíců, v přírodě by to i tak trvalo desítky let. Co je ale důležité je, že bio plasty přírodu nekontaminují, jsou bezpečné. 
Slyšela jsem také, že se blíží vyhláška, že města musí zajišťovat popelnice na bio odpad, abychom alespoň přírodní žinivy navrátili přírodě a nehnojili jsme chemií. Těším se, že jednou přijde vyhláška o tom, že i to nejlepší naše hnojivo bude navráceno přírodě, ale s tím, kolik dnes lidé berou antibiotik a hormonů je snad lepší, že to nejcenější, co bychom přírodě mohli dát, je chemicky vyčištěno a skončí na kontaminované skládce... 

Anyway, vidím a cítím, že základna uvědomělých spotřebitelů a podnikatelů roste, lepší zítřky jsou za dveřmi. 
<3 Kamila 

Livia Firth měla skvělou kariéru u filmu, díky které také potkala svého muže, Colina. Film se smísil s jejím zápalem pro lidská práva a módu a Livia společně s jejím bratrem založila agenturu Eco-Age, která radí firmám, jak být profitabilní a tvořit hodnoty skrze udržiltenost a etické zásady. Livia se tak místo stříbrného plátna stala ikonou udržitelné módy, bojovnicí za lepší pracovní podmínky dělníků, za materiály šetrné k životnímu prostředí a to vše s důrazem na estetiku a styl. 
V roce 2009 založila další projekt pod záštitou své agentury Eco-Age - Green Carpet Challenge. Green Carpet Challenge využívá nejsledovanějších okamžiků na červeném koberci k osvětě o udržitelné módě. Jak mladí návrháři, tak zaběhlé luxusní domy, spolupracují s Livií na róbách, oblecích a šperkách vyrobených se zásadami udržitelnosti a etiky. Tyto skvosty se potom objevují na celebritách nevyššího kalibru - Maryl Streep, Nicole Kidman, Marion Cotillard, Ema Watson. 
Mezi značkami, které se do Výzvy Zleného Koberce zapojily byste našli Stellu McCartney, Gucci, Chopard nebo Victoria Beckham. 

Livia ale nezanevřela ani na film. Z jejich posledních počinů je nutno zmínit, že ve filmu Kingsman, kde její manžel Colin stvárnil jednu z hlavních rolí, byly všechny obleky ušity z udržitelných materiálů. Produkčně se Livia podílela i na dnes již slavném a žádaném dokumentárním filmu True Cost o opravdové ceně našeho oblečení a krátkém filmu pro Fashion Revolution Hand Print, ktetrý poukazuje na to, že za naším oblečením stojí osudy mnoha lidí, kteří ho vyrábějí. 

Livia mě hodně baví. S jejím manželem Colinem dostali ocenění za aktivity v oblasti udržitelnosti, které převzali na slavnostním večeru v Berlíně. Jednou jsem se s ní dokonce setkala - u oběda na Fashion Summitu v Kodani. Její vystoupení byla zdrojem největší inspirace, kterou jsem si odtamtud odnesla, zvláště pak její příspěvek v panelové diskuzi (kolem dvacáté minuty ve videu níže). 

Pokud hledáte inspiraci pro svůj šatník, obchodní model, nebo dokonce smysl svého života, Livia má určitě co nabídnout. Nosí samou udržitelnou módu a ne vždy večerní róby za statisíce korun. Nedávno postovala na Instagram fotku své maminky v potištěných šatech v šedesátých letech a v těch samých šatech se večer objevila na večírku. Pokud se chcete oblékat jako celebrity, vytáhněte jednoduše šaty po vašich předcích ze skříně a budete in. 

Inspiraci na novou kolekci jsem nehledala už dlouho. Hledala jsem inspiraci pro název projektů, pro loga, pro vizuální identitu, strukturu webových stránek a především inspiraci podnikat. Dál, ideálně bez přestání vytvářet hodnoty, propracovávat vize a věřit si. Hlavně to poslední, ta víra v sebe sama, je zásadní a velmi těžko se shání, okopírovat se to od nikoho nedá. Ještěže se můžete nechat inspirovat příběhy ostatních. 

​Li Edelkoort je osobnost, k jejíž práci upírá zrak celý svět. Zakladatelka trendsettingu. Ikona. 
Za pozici, kterou si vybudovala, za její práci, široké spektrum služeb a produktů, jsem jí obdivovala už v okažiku, kdy jsem o ní poprvé slyšela ve škole. 
Rok poté jsem navštívila výstavu v Paříži, kterou právě Li kurátorovala a na které byly vidět kousky z její vlastní sbírky. Bizarnosti, blbosti velkých rozměrů. Nebylo to ale nic oproti výstavě, která se konala přímo u ní ve studiu několik měsíců poté, a kde jsem měla tu čest s ní prohodit pár slov. Li postávala v pantoflích a povídala si příchozími a s umělci, kteří u ní ve studiu nainstalovali nepochopitelný aparát - předmět výstavy. Její stážista zatím tiskl stohy fotek, které se měly stát inspirací pro nadcházející trendy. 
Můj poslední styk s Li Edelkoort byl asi před týdnem. Seděla jsem v doma v Paříži a pracovala jsem na Moyomi, na vizi, na směru. V rámci benchmarkingu jsem narazila na video, rozhovor s Li Edelkoort, který začínal slovy: Li Edelkoort je původem z Holandska, již roky působí v Paříži a mluví plynule francouzsky... najednou mi to došlo. Li Edelkoort není odsud, přišla do Paříže, když jí bylo asi 27 a zamilovala se tu a tak tu zůstala. Li Edelkoort se stala ikonou, zakladatelkou vlastního oboru a mimo bezpečí a pohodlí vlastní země. To byla inspirace, kterou jsem hledala. Třetí inspirace Li Edelkoort.