Bez obalu, bez odpadu aneb Mé Cradle to Cradle strategie

Nesnášim vyhazování. Je to pro mě strašně frustrující moment. Nevadí mi házet bio odpad na kompost, klid v duši nenaruší ani vyhazování skla 'do skla' a papíru 'do papíru'. Všechno ostatní, především plasty a kartony od (sojového) mlíka, ve mě vzbuzuje paniku. 
Vidím ty hory odpadu, případně spalovny. Vidím, jak se mi můj vlastní bordel (excuse my french) vrací vodou, vzduchem, jídlem zpátky na talíř. Z talíře se usazuje pod kůží a pomalu mě tu zabíjí. Bleah. 

Jak to má ta příroda dobře vymyšlené. (Slyším mojí maminku. Tohle je určitě její věta.) Ovoce a zelenina jsou ve svém vlastním obalu, se kterým si příroda umí poradit. Vemte si třeba meloun, že? Nebo avokádo! Dokonce i vejce mají svůj přirozený, přírodou odbouratelný a slepicemi stravitelný obal! V přírodě přirozeně platí, že odpad = jídlo. A to je přesně hlavní zásadou principu Cradle to Cradle. A tak, ačkoliv zdaleka nejsem Bea Johnson, která je proslulá svým 'zero waste' životem, hledám strategie na omezení odpadu v naší domácnosti. Stejně tak, jako hledám strategie jak se vyhnout konvenční módě.

Nakupování podle obalu - materiál a design v hlavní roli. 

Někdy nejde dokonce ani o obal, ale o samotný produkt. Snažím se nakupovat věci, které jsou ze solidního kusu materiálu a dají se tak snadno recyklovat. Třeba skleněná konvice na čaj nebo limču, která nemá nikde ani kousek plastu. I like. Nebo komplet dřevěné prkýnko! 
A nedávno jsem si pořídila totální pecku: kompostovatelný zubní kartáček! Vždycky jsem si myslela, že i když jsou kartáčky dřevěné, ty štětiny jsou stejně z plastu, a tak nemá cenu to kupovat. Nedá se to kompostovat. Ale! Našla jsem kartáček, který má štětiny z prasečích chlupů. Není to moc vegan, to musím uznat, ale aspoň se z toho prasátka spotřebuje fakt všechno. Vlastní pastu zatim vyrobit neumim. 

Kvůli obalu i obsahu jsem zakázala příteli koupit i vůni na záchod. Rozhodla jsem se najít jakékoliv jiné, šetrné a přírodní řešení. Už mám doma jedlou sodu a vonné olejíčky. Smíchám a nechám voňet. Napíšu, jak to funguje příště. 
Materiál a dokonce design je pro mě důležitý i při nakupování kompotů. Protože právě do sklenic od kompotů potom sypu všechny možné luštěniny, těstoviny, vločky a rozinky, které si v bio obchodě kupuji do (stokrát použitých) papírových sáčků z kontejnerů. O tom, který produkt si nakonec koupím, může rozhodnout třeba i barva víčka :D Upřednostňuji zlatou a bílou a bez potisku. V bio obchodě, kde nakupuju, si dokonce i vajíčka můžete nabrat do svého vlastního obalu, a tak jet v podstatě bez obalu a bez odpadu. ​​

Bez obalu si můžete pořídit i bylinky na čaj. Doma pěstujeme mátu (na fotografii máta u chaty, kterou jsme si pronajali na dovolenou), z které dělám super virgin mojita, a lipový květ, kopřivy a květy černého bezu mi většinou na zimu připravuje maminka. Už mám ale v připravené rukavice a chystám se na vlastní lov kopřiv! 

Stejně jako firma LUSH i Liška Mazaná umí vaše staré obaly naplnit novými produkty. Už mám rtěnku a krém a obojí je super. Když se mi totiž rtěnka otiskně třeba na bagetu, nebojim se jí sníst. Je to stejně jenom máslo. ​

Příroda to má sice s obaly vymyšlené skvěle, problém ale nastává, když si naše uspěchaná civilizace potřebuje koupit hotový kus žvance, který se z obchodu často nedá odnést v ničem jiném než... v plastu. A odpad nás samozřejmě nemine ani při nákupu občerstvení, hlavně toho rychlého. 

Peněženka, telefon, příbor... 

A tak jsem s sebou kromě telefonu, peněženky a lahve na vodu začala v kabelce nosit i příbor. V Paříži je docela super řetězec s organickým a sezóním jídlem, kde si dám čaj do hrnečku a kiš na recyklovatelný talíř z papíru. Příbory tam ale mají z umělé hmoty, proto, abych neprodukovala další odpad, si odteď nosím svůj příbor s sebou. 

Je totiž vědecky dokázáno, že lidi, kteří se zajímají o planetu a žijí LOHAS (lifestyle of health and sustainability) jsou šťastnější. Amen.