Bookshop - Cradle to Cradle o lineárním systému

Zítra, 13.11.2015, se v New Yorku konná C2C symposium, a tak - ačkoliv tam nemohu být - mám pro vás lespoň blog post, poctu Cradle to Cradle, díky pánům Williamu McDonoughovi a Michaelu Braugardovi za vizi o světě, ve kterém chci žít. 

Základní princip Cradle to Cradle jsem nastínila v minulém článku. Jedná se o systém, kde materiály donekončna kolují bez ztrátě na kvalitě a bez toho, aby poškozovaly přírodu. Je důležité koncipovat materiály tak, aby se daly dál recyklovat a produkty tak, aby se daly snadno oddělit na jednotlivé recyklovatelné části. Všechny materiály se dají rozdělit do dvou základních skupin: přírodní materiály a technické materiály. Každá skupina si koluje ve svém cyklu a všechem odpad se stává živinami pro svůj systém. 

Lineární systém výroby by se v této terminologii jmenoval Crale to Grave - od kolébky do hrobu. V tomto systému dnes frčí drtivá většina všeho zboží. Jedná se o samé 'crude products', hrubé prdukty, které byly narychlo sesmolené v honbě za penězi bez zamyšlení nad tím, jak je jednou můžeme recyklovat. Když nikdo neví, jak je můžeme recyklovat, tak je nikdo recyklovat nebude. I produkty, které dnes recyklujeme k tomu ale nejsou předurčeny a tak jsou 'znásilňovány' do nových materiálů a forem, jsou v nich nadbytečné a nebezpečné chemikálie. Máme prostě 'design problem'.

"Crude Products
Produkty, které nejsou navrženy výhradně pro zdraví lidí a planety jsou neinteligentní a neelegantní - nazýváme je hrubé produkty." 

"Představte si, že stojíte u dnešní typické skládky: starý nábytek, potahy, koberce, televize, oblečení, boty, telefonu, počítače, komplexní produkty a plastové obaly stejně tak jako organické materiály jako například pleny, papír, dřevo a zbytky jídla. Většina z těchto produktů byla vytvořena z hodnotných materiálů, které si vyžádaly úsilí a náklady na jejich získání a výrobu, materiály v hodnotě miliard dolarů. Ty organické materiály mají také svou hodnotu - mohou se rozložit a vrátit bio živiny do půdy. 
Naneštěstí, všechny tyto věci jsou zarovnané na skádce, kde příjde jejich hodnota vniveč." 

"Přemýšlejte o tom: systém vás nazývá 'spotřebitelem', ale je toho málo, co doopravdy spotřebujete - nějaké jídlo, tekutiny. Všechno ostatní je navrženo tak, že to máte jednou vyhodit = throw it away. But where "away"? Of course, "away" does not really exist. "Away" has gone away." 
Promiňte, nemohla jsem si tu anglickou slovní hříčku z Cradle to Cradle odpustit. V Češtině to zní mnohem méně cool, nejbližší překlad by byl asi: ... že to máte jednou vyhodit pryč. Ale kam 'pryč'? Samozřejmě, že pryč je pryč, zmizelo. 

"Navíc to, co my vidíme v našem odpadkovém koši, je jen vršek ledovce. Samotný produkt obsahuje pouze 5% surových materiálů, které jsou zapotřebí při procesu výroby a distribuce." 

"Hory opadu kupící se na skládkách jsou narůstající starost, ale ani objem tohoto odpadu a prostor, který zabírají, není hlavním problémem cradle-to-grave designu a systému. Větší starost nám dělají všechny ty živiny, hodnotná potrava jak pro průmysl tak pro přírodu, které jsou kontaminované, přišly nazmar, jsou ztracené. Nejsou ztracené pouze proto, že nemáme adekvátní systém jejich znovuzískání; jsou ztracené proto, že mnoho produktů jsou dnes tzv. Franknštajnovy produkty, jak je humorně nazýváme. Jsou to směsice materiálů chemických a biologických, kde žádný z nich nemůže být zachráněn po svém současném životě či využití." 

Ačkoliv nechtěně, lineární systém nám přinesla industriální revoluce. Společně s ekonomicko-politickým systém stvořila dnešní situaci, kdy je levnější těžit ropu a vyrábět z ní v rozvojových zemích nový plast a potom ho vyhazovat na skládky, než recyklovat plast, který už v západních zemích a všude po světě máme. A není ho málo. 
Řešení už přicházejí. Například bioplasty vyrobené z kukuřice, které se v industriálním kompostu rozloží během několika měsíců, v přírodě by to i tak trvalo desítky let. Co je ale důležité je, že bio plasty přírodu nekontaminují, jsou bezpečné. 
Slyšela jsem také, že se blíží vyhláška, že města musí zajišťovat popelnice na bio odpad, abychom alespoň přírodní žinivy navrátili přírodě a nehnojili jsme chemií. Těším se, že jednou přijde vyhláška o tom, že i to nejlepší naše hnojivo bude navráceno přírodě, ale s tím, kolik dnes lidé berou antibiotik a hormonů je snad lepší, že to nejcenější, co bychom přírodě mohli dát, je chemicky vyčištěno a skončí na kontaminované skládce... 

Anyway, vidím a cítím, že základna uvědomělých spotřebitelů a podnikatelů roste, lepší zítřky jsou za dveřmi. 
<3 Kamila 

Minulý díl: Bookshop 04 - Cradle to Cradle

Chystáme: Cradle to Cradle o módě a textilu