Asi před týdnem byly mé třicátédruhé narozeniny. Už několik let neslavím až tak ten B-Day, ale slavím celý B-Week a jednou to třeba protáhnu na celý měsíc či celoroční oslavu života. Každopádně můj nejoblíbenější dárek od loňska otvírám vždy v den mých narozenin a úplně sama. Je to dárek ode mě samotné. Vize toho, jak budu žít za pět let, kterou jsem napsala před pěti lety. Občas to píšu do deníku a to bych asi už nedohledala, ale vedu si online deník o progessu, který v životě dělám, je online v mém Google Drivu v prezentaci a tam to je. Datum a má vize života za pět let. Většinou jsem to psala formou rozhovoru pro časopis. Vybrala jsem médium, které o mě bude psát, položila jsem si otázky a sypala jsem to. Letadla, hotely, úspěšná firma, druhá firma, plány na svatbu a na rodinu. Letošní ohlédnutí za dvacetisedmi letou Kamilou bylo doslova bolestivé. Nebo možná spíš hořkosladké, protože jsem uviděla, jak daleko jsem od té doby došla. Viděla jsem se uprostřed těžké životní zkoužky finančně, emočně, sociálně. Nevybavila jsem si ani, jak jsem tenkrát ty narozeniny oslavila. Asi sama ve vymrzlé Pařížské garsonce. Ležela jsem na zemi a poslouchala jsem Čtyři dohody. Pořád dokola. Meditaci Mind Silence a audioknihu Čtyři dohody. Ale musím té mladší Kamile smeknout, že si napsala tu vizi života za pět let, kde už bude finančně zajištěná, zasnoubená a plánovat rodinu. Že i v té těžké situaci nepřestávala snít a věřit, že to všechno dobře dopadne. Že měla discilpínu chodit na box s profesionálními boxery a překonávat svůj strach, že se ztrapní. Několik jsem knih jsem vydala, to letos sedí. Jinak byly mé vize úplně mimo toho, kdo jsem. Všechno bylo přetřeseno a přerovnáno podle jiných hodnot. Podle mě samotné a ne podle společensky uznávané vize úspěchu. Co se té svatby a rodiny týče, tak to je všechno úúúúúplně jinak a pokud mě sledujete na Instagramu, víte, že maminka je ze mě už přes tři roky a že s tatínkem mé dcery už 4 měsíce (díky bohu) nežiju. Dívala jsem se pět let zpátky a nevěřila jsem tomu, jak strašně debilní život jsem žila. Jak jsem si lhala, jak jsem nechápala, kdo jsem, jak jsem byla lapená z různých přesvědčeních, v úplně disfunkčním vztahu a s rozpočtem tak omezeným, že i zapnout topení bylo nemyslitelné. Dostávala jsem se ven pomalu a dlouho. Ale pomalu je můj způsob života a i v tomto případě to bylo to nejlepší, co jsem mohla udělat. NEBRAŇTE SE TOMU, JAK VÁMI ŽIVOT PLYNE.Možná mi to tak tenkrát nepřišlo, ale musím uznat, že jsem žila naplno. Nebylo nic lepšího, než si sáhnout na dno. Byla to zkušenost k nezaplacení a já bych do ní šla klidně znovu. Mimo mojí komfortní zónu. Daleko za její hranice. Do temného místa, kde není nic než strach, že to nikdy neskončí, že ty nepříjemné pocity nikdy nezmizí, že to nikdy nepřestane bolet a já budu už navždy chudinka. Slabá, neschopná, nemohoucí. Sáhla jsem si tak hluboko, že jsem musela přijmout všechny své sračky. Přijmout a odpustit si, že jsem si tak dlouho ubližovala. Přijmout a odpustit. Náš nikdy nekončící úkol, díky kterému to jednou přejde, přestane to bolet, přestaneme sabotovat svůj život a začneme si ho užívat. Ne žit, ale užívat. Protože i v utrpení a chudobě se dá žít. I to je cesta a moc důležitá část našeho života. Nevím, zda je to pravidlo, ale možná je třeba se k tomu štěstí a svobodě protrpět. Alespoň pro naši generaci, alespoň pro mě to tak bylo a je.
P.S.: Asi v tom jsou chyby a překlepy, pokud to po sobě někdy budu číst, tak to opravím, ale teď to tu pro vás něchám úplně surové a neopravené a do komentů mi to, prosím neopravujte. Díky za ten respekt.
1 Comment
V Čechách je mateřská dovolená tři roky, ve Francii tři mesíce. Musím říct, že můj životní styl reflektoval obojí. Za tři roky jsem stihla uspořádat 6x SLOU DAYS, vydat dvě Falešné Pařížanky a jednu knihu SLOU, odučit nespočet hodin v Paříži a v Bratislavě, odpracovat 4 fashion weeky v showroomu Issey Miyake a navštívit veletrhy a konference. Promluvila jsem na TEDx od UNYP a dostala jsem se do prestižního výběru Forbes 30 pod 30. Jo a každý měsíc jsem napsala sloupek pro Pravý Domácí Časopis a pokecala jsem si s šéfredaktorkou v séerii Rozhovory s lidmi. A byla to pořád moje mateřská dovolená a na rozdíl od ostatních Pařížských rodin jsme neměli chůvu na plný úvazek ani místo v jeslích. Maminkovala jsem plnými doušky, ale nějaký hlubší podnikatelský rozmach šel stranou.
Polinka teď chodí od září do školky, a tak se vrhám zpět do víru podnikání. Do čtení, studování, tvoření a sdílení svých vědomostí a darů se světem. Od nového roku jsem cítila velkou touhu se NĚJAK zase věnovat podnikání. Cítila jsem, že potřebuji mentora, někohod, kdo mě chvíli povede. Abych se v tom všem sama vyznala, začala jsem opět pravidelně pracovat s mou koučkou Janou Kroupovou. A mentor(ka) už za mnou přišla sama. A je to žena. A znám jí (digitálně) už mnoho let. Jmenuje se Marie Forleo a díky ní a její online TV jsem objevila třeba knihu Big Magic od Elisabeth Gilbert, která se stala mou kreativní biblí a lékem na všechny kreativní bloky. Marie Forleo aktuálně připravila 6 dílů o online podnikání, které visí zdarma na jejím webu. Pokud máte fashion brand, tak to není asi úplně čistě online záležitost, ale Marie vás jistě může ve svých podcastech a newslettrech inspirovat a podržet ve vašem podnikání tak obecně. Je to žena, je kreativní, podniká srdcem a chápe vaše smysluplné záměry. Tak pokud hledáte parťáka, který by vás (i když na dálku) podržel ve vašem snažení, určitě mrkněte na Marie TV. https://marieforleobschool.com #bschool via @marieforleo Nedávno mě oslovila Sandra, podnikavá mladá žena, která s čistými úmysly zpracovat hodnoty, které nám vyložené leží u nohou, začala podnikat. Po celé Evropě vykupuje především vlnu a kašmír (výčesky, odřezky, zbytky příze, ...) z textilních firem, které by jinak vyhodily nebo skončily na skládce. Tento materiál pak posílá do Itálie, kde z nich upředou nové příze, ze kterých se pak dělají nové svetry, kabáty, obleky, atp.
Líbí se vám tahle idea a říkáte si, že byste něco takového také mohli dělat? Super! Sandru totiž volá nové životní poslání a na své textilní business baby už nemá čas a ráda by ho předala do rukou zapálené mladé podnikavé ženě (či muži), která by ho vedla s láskou k planetě i ziskům. Abyste nekupovali zajíce v pytli, zeptala jsem se Sandry na nějaké základní otázky. Sandro, jak dlouho v tomto byznyse podnikáš? V tomto oboru jsem byla třetím rokem a dva roky z toho jsem podnikala na sebe s projektem Let's Recycle Wool. Má firma zaměstnance? Externě, ale zato každý den jsem spolupracovala s dvěma ženami na mateřské dovolené, které tvořily databázi textilních i secondhandových firem po celém světě pracující právě s vlnou nebo kašmírem a dalším kolegou, který s těmito firmami komunikoval a domlouval spolupráci. Já jsem udržovala vztahy se stávajícími klienty, komunikovala s italskými kolegy a zařizovala dopravu. Jaká je jeho finanční situace? Hodnota start-upu je ve výši investice a jeho potenciálu. To znamená, že jsem v prvních měsících sjednala spolupráce, které vyšly, ověřila jsem si, že to celé funguje a po vyplacených provizích jsem se soustředila jen na budování celého projektu. Proto i ti tři kolegové. Tato práce se dá totiž nyní s přehledem zvládat v jednom člověku. Takže v jaké fázi se firma nachází? Před sklizní! Stačí jen kontaktovat textilní firmy dle vytvořených databází, kolik textilního odpadu mají, nechat si zaslat vzorky a domluvit se s Italy, zda materiál koupí k recyklaci, sjednat dopravu a vyfakturovat provize. Proč zrovna v této fázi v projektu nepokračuješ? Tuto otázku jsem si pokládala dlouho, a proto celý projekt již několik měsíců jen stojí. Mám jej v "záloze" zbytečně, právě kvůli tomu, že se nachází v této fázi. Ta nejnáročnější práce jak časově, tak i finančně, je udělána a teď už opravdu stačí jen sklidit. Oslovila jsem Tě protože jsem si uvědomila, že tímto start-upem se může realizovat někdo jiný, komu bude přinášet radost i peníze. Já jsem své FLOW našla jinde a to doslova v Pure Life Flow a připravovaném Enjoy Natural Flow :) Kde firma sídlí? Je možné ji přesídlit nebo tomu něco brání? Tuto práci je možné dělat opravdu odkudkoli, klidně i ze zahraničí a právě v tom vidím další výhodu. Stačí jen notebook, telefon a internet :) Jak firmy reagují na tuto službu? Různě a v 99% pozitivně. Jsou rády a vděčné, že od nich někdo odkoupí to, co by vyhodili nebo jim jen zbytečně zabíralo místo ve skladech. Nejnadšenější, z vlastní zkušenosti, jsou firmy ze Skandinávie. Bohužel tam končí některý textilní odpad velmi neekologicky a o to víc mají o tuto službu zájem. Zatímco roky jsou v tomto procesu zaběhlé země jako je Anglie, Německo a spolupráce si vybírají. Co za zkušenosti a znalosti potřebuje budoucí majitel? Angličtina. Je potřeba se anglicky domluvit s textilními firmami i s italskými kolegy. Jinak vše, co se týká materiálů se dá vysvětlit během hodinky, navíc mám vše sepsané a detaily se vždy stejně ladí s Italy, kteří vás rádi provedou náležitostmi materiálů, které potřebují. Vzhledem k tomu, že se aktuálně věnuješ ženám v businesse byla bys ochotná strávit s budoucí majitelkou trochu času a zasvětit jí? To je samozřejmostí, počítám s tím a těším se na to! Kolik času vedení firmy zabírá? Dá se u toho intenzivněji dělat maminku třeba? To je čistě na tom, jak kdo chce. Podkud by maminka dokázala dobře práci zorganizovat, věřím, že to lze. Jde i o možnou spolupráci dvou žen. Jedna může dělat administrativní část a druhá tu flexibilnější. (Ještě bych ráda, aby zaznělo, že je dobré v případě spolupráce s novou firmou se osobně potkat tam, kde firma sídlí a podívat se nejen na materiál, ale i jak fungují. Náklady jsou po domluvě placené ze strany Itálie.) Dostala jsi už nějaké nabídky na odkoupení start-upu? Pár jich bylo, ale potenciál recyklace, který projekt má, by se nevyužil. Nejlákavější je pro zájemce dělat práci odkudkoli, komunikovat v angličtíně, možnost cestovat a dostávat provize v eurech, ale recyklace, a tím pádem i smysl celého projektu, v těchto nabídkách chyběl. Proto se těším na zájemkyně/ce, které pochopí a uchopí přesah projektu, tedy RECYKLOVÁNÍ a službu nejen přírodě. Mám za sebou měsíční pauzu, výplach. Podle obsahu tohohle blogu to vypadá, že má pauza trvala spíš dva roky, ale pokud mě sledujete jinde a k tomu si přičtete můj ryze soukromý život čerstvé maminky v Paříži, tak víte, že nic nedělám jen poslední měsíc. No ve skutečnosti jen dva týdny, ale měsíc zní víc dramaticky. Jsou prázdniny a to my, učitelky, prostě nabíráme sílu na další školní rok. Hrabu se sama v sobě. Nevím, co mám dělat, a tak nedělám nic. I když dneškem právě tak akorát můj svaťák končí. Vracím se do života. Vracím se do tvoření. Uvnitř klidná i divoká. Pevná i smířená. Všechno se zaseklo po SLOU DAYS. Čím víc jsme počítali, tím větší průšvih nám ty excelové tabulky ukazovaly. To jsou prostě okamžiky, kdy se potřebujete zastavit a zhodnotit, co budete dělat dál. Díky koučingu s mou milovanou Janou jsem rychle analyzovala, která má rozhodnutí nás dovedla do červených čísel a naskočila mi děsná chuť jet dál. Zkusit, zda - pokud upravím tato rozhodnutí - nám to finančně příště vyjde dobře. Ale nenakoplo mě to do nadšeného tvoření. To, že mé podnikatelské aktivity se podobají spíše charitě a navíc ztrátové mě přeci jen posadilo na zadek. Opakuji si: alespoň jedna chyba denně. A slavím to, že žiji, že tvořím, že něco dělám a díky tomu se učím, i když tato lekce je tedy v tomto okamžiku propadu, kdy přemýšlím, jak splatím dluhy, hodně nepohodlná. Zajímavé je, že to není nijak těžké. Beru to relativně s lehkostí, ale naprosto to paralyzuje jakékoliv mé další tvoření. THE MORE YOU FUCK UP THE MORE YOU LEARN. |
By KamilaFashion blog tak trochu jinak. Ano, je o trendech, ale o socio-kulturních trendech a o trendech trhu. Je o tom, jak zodpovědně podnikat v módě a jak to prožívám já. Čím se inspiruji, co čtu, jak vedu SLOU Days a s jakými hodnotami vstávám a tvořím každý den. Welcome to my universe. Categories
All
Archives
February 2020
|