Mám za sebou měsíční pauzu, výplach. Podle obsahu tohohle blogu to vypadá, že má pauza trvala spíš dva roky, ale pokud mě sledujete jinde a k tomu si přičtete můj ryze soukromý život čerstvé maminky v Paříži, tak víte, že nic nedělám jen poslední měsíc. No ve skutečnosti jen dva týdny, ale měsíc zní víc dramaticky. Jsou prázdniny a to my, učitelky, prostě nabíráme sílu na další školní rok. 

Hrabu se sama v sobě. Nevím, co mám dělat, a tak nedělám nic. I když dneškem právě tak akorát můj svaťák končí. Vracím se do života. Vracím se do tvoření. Uvnitř klidná i divoká. Pevná i smířená. 

Všechno se zaseklo po SLOU DAYS. Čím víc jsme počítali, tím větší průšvih nám ty excelové tabulky ukazovaly. To jsou prostě okamžiky, kdy se potřebujete zastavit a zhodnotit, co budete dělat dál. 

Díky koučingu s mou milovanou Janou jsem rychle analyzovala, která má rozhodnutí nás dovedla do červených čísel a naskočila mi děsná chuť jet dál. Zkusit, zda - pokud upravím tato rozhodnutí - nám to finančně příště vyjde dobře. Ale nenakoplo mě to do nadšeného tvoření. To, že mé podnikatelské aktivity se podobají spíše charitě a navíc ztrátové mě přeci jen posadilo na zadek. Opakuji si: alespoň jedna chyba denně. A slavím to, že žiji, že tvořím, že něco dělám a díky tomu se učím, i když tato lekce je tedy v tomto okamžiku propadu, kdy přemýšlím, jak splatím dluhy, hodně nepohodlná. Zajímavé je, že to není nijak těžké. Beru to relativně s lehkostí, ale naprosto to paralyzuje jakékoliv mé další tvoření. 

Ať dělám cokoliv, chci, aby to smysluplně obohacovalo život můj a všech ostatních živočišných druhů. Přemýšlím, zda SLOU DAYS a SLOU MAGAZINE toto splňují. Cítím, že jo. Že je jen potřeba trochu upravit strategii. Obchodním žargonem bych řekla, že je potřeba udělat pivot. Už zase. Ale tak je to s podnikánim a s životem asi pořád. O tom balancování a vylaďování život asi je. 

Vracím se zpátky na začátek všeho. K mé motivaci. Ke konceptu samotného podnikání, které má podnikateli vylepšovat a usnadňovat život a naplňovat ho potěšením. Jeho podnikání mu má sloužit. 
Vracím se zpět k důvodům, proč ráno vstávám, proč jsem se kdy zapletla s módním průmyslem a jaký je PURPOSE mého života. Workshop BOOST, lekce první. To, s čím všichni většinou zápasíte i celé měsíce. 
Někdy mám pocit, že kdybych jen učila a psala, bylo by to všechno snazší. Ale hned potom si uvědomím, že podle pokusů pana Calhouna je to právě pohodlný život, který zatracuje naší společnost. Moc dobře vím, že kdybych (nic) nepodnikala, neměla bych ani o čem učit, ani o čem psát. Že tvoření módního systému, který by se mi líbil, je už moje nedílná součást. 

"Kamilo, proč nezaložíš značku?" ptali se mě studenti, když jsem začala s workshopy. 
"Já ale zakládám spoustu značek. Tím, že vám pomůžu se stanu součástí vašeho projektu a ačkoliv to není můj projekt, tak jsem ho vlastně pomáhala založit." usmívala jsem se. 
Nějak jsem svou misi vydefinovala spíš v oblasti zajišťování služeb pro značky budoucnosti, než založením jedné z nich. Chci podpořit lokální a udržitelné značky, které nabízejí kvalitní a smysluplný produkt jako protiváhu rychlým hadříkům z řetězců. Tak vznikly workshopy Moyomi.com a SLOU Fashion Days. To je ta má značka. 
Takže už jen tak nekecám. SLOU Fashion Days prošly letos rebrandem a existují na trhu již přes dva roky. A tak, stejně jako mí studenti, i já zažívám denní radosti podnikání. A strašně mě to baví. 

Už jsem se dostala opravdu do toho bodu, kdy mým hlavním úkolem není nic exekuovat, ale jen posouvat neustále dál a dál vizi a motivovat a vést tým. Ale mít jasnou vizi, to není až taková prča. 

Definováním vize začíná celý Fashion Business Semestr. Hned v první hodině se vás ptám: jaký je ten cíl? Co je účelem vašeho projektu, proč má vznikout? A protože je to VÁŠ business, musí super zapadnout a podpořit VÁŠ životní styl, VAŠI VIZI života. Takže najednou se z definování vize pro podnikání stane polemizování nad smyslem života a definování životních ideálů. A z toho pak vzniká vyčerpané prohlášení studentů: "Tak jsme si workshopy koupili v červu. Je konec září a pořád jsme u Boostu. Nedokážu si janě definovat tu vizi." Ale neupadejte do snění bez akce. 

Vize skvělého života je totiž pohyblivý cíl. Já si sedám s bílým listem papíru každého půl roku. Nacítím se na mé aktuální touhy a hodnoty a vytvořím vizi, ke které se potom půl roku přibližuji. Po půl roce si sednu znovu s čistým listem papíru a vybrousím předešlou vizi. Posunuji ji. Nafouknu ji. Vygraduji ji do největšího extrému štěstí a naplnění, který si zrovna dokážu představit a opět se tam půl roku s celým týmem přibližujeme. 

Z toho vyplývá, že s těmi vizemi vlastně nejsem nikdy spokojená, ale - díky bohu za to - mám tu disciplínu kousnout se a jít půl rokem jedním směrem, aby se něco vytvořilo. A mám to štěstí, že směr se nikdy diametrálně nemění. Vize se lehce upravují, nalešťují a zvětšují. Když se podívám zpět do mých deníků a plánů, které jsem sepisovala před čtyřmi lety, tak se můj životní účel od toho dnešního vlastně vůbec neliší. Liší se jen strategie, kterou používám, roste mé sebevědomí a schopnosti se tam dostat. 

A celý Youtube channel Impact Theory. 

Sama dělám pořád tu samou chybu. Pracuju ve svém 'podniku', místo abych pracovala na něm. Základní problém všech malých firem. 
Zakladatel se totiž pouští do podnikání s cílem zbavit se 'šéfa', 'pracovat pro sebe'. A zasekne se se statusem 'osoba samostatně výdělečně činná' či mezinárodně se statusem 'auto-entrepreneur'. 
Dlouho jsem v tom sama neviděla rozdíl, ale je tam! A je ohromný! 
Když jste OSVČ, tak vytváříte pro sebe vlastně pracovní příležitosti. Musíte do svého 'podnikání' neustále dávat čas, pracujete pro svoje klienty, ne pro svoje šéfy, ale pořád prodáváte svůj čas. 
Opravdový podnikatel neprodává svůj čas. On vytvoří systém, který se potom dá mnohokrát duplikovat a tak se vytvoří přísun peněz, který po první fázi roste nezávisle na tom, kolik času do něj podnikatel věnuje. 
Skvěle to vysvětluje Michaelem E. Gerber, autor knihy o podnikání The E-Myth. Check it out!  

A teď k tomu šití a podnikání. To je přesně ta otázka, zda pracujete ve svém podniku, nebo na něm. Možná se mýlím, ale zakladatel ZARY šít neumí. Zakladatelé značky VEJA, které osobně trochu znám, nevědí, jak ušít botu, a přitom jejich firma je na trhu už přes 10 let a dál úspěšně roste! Podnikatel se totiž musí soustředit na rozvoj svého podnikání, ne na výrobu nebo management výroby. On to musí celé vést a právě tam se zasekáváme my, OSVČ, kteří umíme šít, nebo - v mém případě - učit udržitelnou módu. Já jsem učebnicový příklad 'wanna be' podnikatelky, která studuje udržitelný rozvoj a techniky učení, místo toho, aby rozvíjela partnerské vztahy a najímala učitele, kteří tohle už umí. Mým snovým podnikáním je online program o udržitelné módě, který se bude učit - skromě - na všech fashion školách po celém světě. A tak se učím učit, abych jednou mohla pracovat pro můj projekt, místo, abych pracovala na něm. A tak možná nikdy ani nevznikne. 

Mám teď dvě možnosti: buď si najdu manažera, mého vlastního šéfa, který bude prodávat můj čas, bude mě řídit a rozvíjet můj business. Já budu mít podíl v tomto projektu, ale nebudu opravdová podnikatelka, budu v něm spíš zaměstnaná. A tento scénář můžete dosáhnout i jako prodavačka na kase v Penny marketu - stačí dávat peníze stranou a zainvestovat do nějakých akcií. 
Podobný scénář, jako teď řeším já, často vidím i u návrhářů. Pokud umíte šít a navrhovat a design je něco, čemu se chcete věnovat naplno i ve svém podnikání, tak toto je jedna z vašich možností. Najděte si manažera. 
Ten druhý scénář zní asi takhle: něco si přečteme, něco si nastudujeme, pochopíme, o čem to je, být podnikatel, a naše zkušenosti, vědomosti a schopnosti - šít, navrhovat, učit udržitelnou módu - smícháme s tím, co dělá opravdový podnikatel a ačkoliv je budeme využívat nejspíš jen okrajově, budeme opravdu podnikat!

Pokud volíte první možnost, vlezte na LinkedIn a hledejte si šéfa. Pokud jste ale jednou OSVČ, tak se vám tato představa asi příčí. ​

Poprvné jsem na vysvětlení podnikání narazila na blogu u Evy, která založila v Praze obchod NILA. 

• Část první 
• Část druhá 

Potom je to skvěle vysvětlené v knize CashFlow Kvadrant od Roberta Kiyosaki, kterou jsem tu jednou možná už zmínila, ale v jiném ohledu. 
A nakonec mě touto myšlenkou neustále bombarduje můj oblíbený pořad InsideQuest, jehož díl jste před chílí možná shlédli a jistě už jste také na cestě do knihkupectví, abyste si pořídili The E-Myth. ​
Kus podnikatelského mozku, základy o fashion business a strategickém marketingu samozřejmě najdete i v našich online workshopech. 

​Abyste si veletrh pořádně užili, doporučuji následující postup:

1. Udělejte si domácí úkol. Podívejte se, jaký je program konferencí, některé jsou zdarma, konference o trendech jsou většinou placené, ale tisk - bloggerky nevyjímaje - mají vstup zdarma.
2. Zamyslete se nad kolekcí, kteru chcete vyvinout. Nad tím, jaké materiály potřebujete, jestli takniny, pleteniny, lehké, těžké, nadčasové nebo trendové. Zamyslete se také nad tím, jaké jsou vaše finanční možnosti.
3. Profíci si dohadují jednání s textilkami předem. Pokud jedete na Premiere Vision poprvé, tak tam jedete navázat první kontakty, takže setkání předem se vám asi nepodaří získat. Vemte si s sebou ale určitě vizitky, ukázky vaší minulé kolekce nebo skicy a inspiraci pro tu budoucí.
4. Když přijdete, jděte nejdřív na trend fórum a poznamenejte si jména firem, jejichž látky chcete, a čísla jejich stání. Můžete si jednoduše kroužkovat, co vás zajímá, v mapě veletrhu, nebo využít mobilní aplikaci. A potom už akce.  
5. Až budete na stání jednat se zástupci textilek, ptejte se, jak jde business, co si oni myslí, že bude za trend, ptejte se, co nejvíc prodávají, kdo je jejich největší klient. Ptejte se.

A na závěr odhalím tajemsvtí sezón: proč je Premiere Vision rok a půl napřed?
Módní průmysl totiž zatím stále jede na sezóny, ačkoliv tento systém již nebude dlouho trvat a již teď je z velké části narušený. Každopádně v tradičním schámatu je na všechno potřeba půl roku a kolekce na jaro-léto jdou do obchodů v prosinci nebo v lednu. Takže abyste mohli zboží doručit například v lednu, musíte ho zadat do výroby nejpozději v září, počítejmě s tím, že v srpnu nikdo (ve Francii a v Miláně) nepracuje. Abyste věděli, kolik zboží máte objednat, musíte se sejít s nákupčími a ukázat jim vzorky celé vaší kolekce - například na veletrhu pret-a-porter nebo v showroomu během fashion weeku - ty jsou například v červenci. A na design celé kolekce a produkci těch vzorků do showroomu potřebujete také přibížně tak půl roku. Takže materiály musíte sehnat už teď, abyste věděli, jaké materiály jsou na danou sezónu k dispozici. 

​Abychom si to shrnuli: 
Únor 2016 - designéři seženou látky a analyzují trendy. 
Teď mají půl roku na to, aby navrhli celou kolekci a nechali vyrobit vzorky. 
Červenec 2016 - na veletrhu nebo v showroomu  ukážou vzorky kolekce nákupčím a ti i na základě vzorků objednají kolekci pro své obchody v různých velikostech. 
Po veletrhu je třeba shromáždit všechny objednávky, udělat případně ještě nějaké úpravy na střihu a zadat objednávku do výroby. Půl roku se zdá jako dlouhá doba, i tak jsou firmy, které nejsou schopny doručit zboží včas. 
Leden 2017 - kolekce na jaro-léto 2017 je připravena v policích a na ramínkách v obchodech.

To není zdaleka všechno! S týmem sme pro vás připravili i videoreport, kde uvidíte všechno od trend fóra s designéry, kteří si tam zapisují, do kterých stání se musí jít podívat, až po samotné trendy a barvy na léto 2017. Fotky najdete už dnes v albu u nás na facebooku.  

Alexandra Monhartová založila značku Alex Monhart a tvrdě na ní makala. Vím to, protože od prvního Boostu v Praze na konci listopadu 2014, kterého se Alex účastnila,  jsem s ní několikrát konzultovala její strategie, produkty a dodavatelský řetězec. Dnes je Alexandra živoucím důkazem rčení, že ‘hard work pays back’ - tvrdá práce se vyplatí. V lednu 2016 měla své stání na Berlínském veletrhu SEEK. Chtěli byste také vědět, jak to proběhlo? Mám pro vás mini rozhovor s Alex! Jochouuu! 

Alex, jsi stále ještě součástí slow fashion movement nebo se tvoje značka nějak posunula?
Značka se určitě posunula. Pořád děláme věci v Čechách a pořád se držíme pravidla, že pracujeme každou sezónu pouze na jednom novém produktu, ale nemyslim si, že můj zákazník by nutně musel být součástí slow fashion movementu.

Jak jsi se dostala do Berlína?
My jsme se tam přihlásili a oni nás vybrali, ale jejich výběrové není úplně jednoduché. Podrobnosti by ti k tomu řekl můj sales manager Kuba, ale v podstatě jde o to, že si tě fakt prověřej, kontrolujou úplně všechno - sociální sítě, komunikaci, vizuály... a podle toho se rozhodnou zda patříš do jejich rodiny nebo ne.

Kolik to stálo?
Je to srovnatelé s cenami prezentace na Design Bloku, samozřejmě záleží na velikosti stání.

Jak jsi se připravila? Měla jsi nějaké KPIs (Key Performance Indicators podle kterých měříte úspěšnost svých kampaní a strategií)?
KPIs ani ne, my jsme připravili hlavně podklady - kit pro nákupčí v jednoduchém psaníčku, v něm vizuál a pricelist, na kterým byly všechny informace o maržích, a linesheet - něco mezi katalogem a business podklady.

Považuješ výjezd za úspěch?
Rozhodně. Nabídlo nám to úplně jiný a nový možnosti, hlavně obchodně. Teď se chystáme do Paříže, kde máme agenta. Budeme u něj v showroomu představovat novou kolekci v rámci výletu na Premiere Vision.

Tak tam se uvidíme, super. Dostaly jste na SEEK zakázky?
Ano, několik zakázek proběhlo přímo na místě, teď čekáme na nějaká potvrzení.

A na závěr, Alex: Co bys dnes udělala jinak, aneb co jsi podle tebe zkazila?
Zaplatila bych lepší stání, lepší místo.

A tak je Alex nejenom živoucím důkazem, že tvrdá práce se vyplatí a přinese ovoce, ale také důkazem, že se dá prodat kolekce na prvním výjezdu na veletrh. Nenechte se ale zmást, v jejím případě sehrálo velkou roli to, že byla na malém a specializovaném veletrhu a navíc představila kolekci batohů, ne pret-a-porter.
Alex, moc dík za tvou tvrdou práci a úspěchy, jsi nám všem velkou inspirací <3  

Restart napsali zakladatelé firmy 37 Signals Jason Fried a David Heinemeier Hansson. Kromě jiného mají na svědomí i 'project management software' Basecamp. 
Ať už podnikáte, nebo se na to chystáte, nebo jen vedete nějaký zatím nevýdělečný projekt, knihu Restart určitě potřebujete přečíst. Jak vědí sami autoři - někde v této knize je jedna myšlenka, která změní váš život, vaše aktivity, váš business. 
Pro mě to byla kapitola o vybavení. Už několik měsíců chci točit videa, ale nemám na to doma pořádné vybavení, vůbec se v tom nevyznám. Chtěla jsem najmout tým, ale kluci mě inspirovali k tomu, abych si videa točila telefonem za 100 euro sama. Zde tedy citace z kapitoly, která změnila život, business a aktivity mě: 

Kytaroví mistři říkají: "Tón máte v prstech." Můžete si koupit stejnou kytaru, stejné efektové pedály a stejný zesilovač, jako má slavný rocker Eddie Van Halen. Ale když na tohle všechno vybavení zkusíte zahrát, hrajete zase stejně jako vy. 
Stejně tak by si Eddie mohl vzít nějakou obyčejnou kytaru od Strat/Pignose ze zastavárny, a poznali byste, že hraje Eddie Van Halen. Skvělé vybavenívám jistě pomůže, ale skutečný tón pochází od vás samotných." [...]

Restart je výjimečný úlovek v naší fashion knihovně i proto, že je jako jedna z mála Česky. Ať už máte či nemáte vzdělání v oblasti obchodu, Restart vám buď ulehčí od tisíců nástrojů, tabulek a pravidel, které do vás nahustili ve škole, nebo vás inpisruje, že i bez MBA se dá podnikat a vydělat peníze. 
A jak dopadla moje video produkce? mrkněte na youtube channel :-) 

Kdo mě zná, jistě o té knize ode mě slyšel. Mnoho vědomostí z ní čerpám při přípravě mých vlastních strategií, řešení dalších životních kroků a při přípravě workshopů pro vás. 
Autorka knihy, Cynthia A. Montgomery, učí na Harwardu program Owner, President, Entrepreneur. Po několika letech práce s 'vrcholovými podnikateli' pochopila, že strategie je víc, než se dá vyčíst v učebnici. Strategii vaší firmy nemůžete někomu zadat. Jako zakladatel a vůdce svého podniku jste vy v podstatě ztělesnění vaší strategie a vaše strategie musí prosakovat celou vaší firmou, všemi vašemi aktivitami. Cynthia přišla také na to, že strategie se nedá vypočítat. To, co si vyzkoumáte z trhu, co vám řeknou vaši klienti při 'focus groups' (typ průzkumu, kdy zjišťujete preference zákazníka) není ani směrodatné, ani dostačující k nastavení dobré strategie. Dobrá strategie musí být postavena na něčem mnohem hlubším, na účelu. Účel vašeho podnikání je v překladu důvod, proč ráno vstáváte z postele. Chcete svým klientům ulehčit život, přijít s řešením, které jim ušetří čas nebo peníze. Nebo míříte ještě výš. Chcete vybudovat smysluplný produkt nebo službu, z které budou mít užitek všichni, nejen vaši klienti, ale celá komunita, všechny živočišné druhy na této planetě.