Mám za sebou měsíční pauzu, výplach. Podle obsahu tohohle blogu to vypadá, že má pauza trvala spíš dva roky, ale pokud mě sledujete jinde a k tomu si přičtete můj ryze soukromý život čerstvé maminky v Paříži, tak víte, že nic nedělám jen poslední měsíc. No ve skutečnosti jen dva týdny, ale měsíc zní víc dramaticky. Jsou prázdniny a to my, učitelky, prostě nabíráme sílu na další školní rok. 

Hrabu se sama v sobě. Nevím, co mám dělat, a tak nedělám nic. I když dneškem právě tak akorát můj svaťák končí. Vracím se do života. Vracím se do tvoření. Uvnitř klidná i divoká. Pevná i smířená. 

Všechno se zaseklo po SLOU DAYS. Čím víc jsme počítali, tím větší průšvih nám ty excelové tabulky ukazovaly. To jsou prostě okamžiky, kdy se potřebujete zastavit a zhodnotit, co budete dělat dál. 

Díky koučingu s mou milovanou Janou jsem rychle analyzovala, která má rozhodnutí nás dovedla do červených čísel a naskočila mi děsná chuť jet dál. Zkusit, zda - pokud upravím tato rozhodnutí - nám to finančně příště vyjde dobře. Ale nenakoplo mě to do nadšeného tvoření. To, že mé podnikatelské aktivity se podobají spíše charitě a navíc ztrátové mě přeci jen posadilo na zadek. Opakuji si: alespoň jedna chyba denně. A slavím to, že žiji, že tvořím, že něco dělám a díky tomu se učím, i když tato lekce je tedy v tomto okamžiku propadu, kdy přemýšlím, jak splatím dluhy, hodně nepohodlná. Zajímavé je, že to není nijak těžké. Beru to relativně s lehkostí, ale naprosto to paralyzuje jakékoliv mé další tvoření. 

Ať dělám cokoliv, chci, aby to smysluplně obohacovalo život můj a všech ostatních živočišných druhů. Přemýšlím, zda SLOU DAYS a SLOU MAGAZINE toto splňují. Cítím, že jo. Že je jen potřeba trochu upravit strategii. Obchodním žargonem bych řekla, že je potřeba udělat pivot. Už zase. Ale tak je to s podnikánim a s životem asi pořád. O tom balancování a vylaďování život asi je. 

Vracím se zpátky na začátek všeho. K mé motivaci. Ke konceptu samotného podnikání, které má podnikateli vylepšovat a usnadňovat život a naplňovat ho potěšením. Jeho podnikání mu má sloužit. 
Vracím se zpět k důvodům, proč ráno vstávám, proč jsem se kdy zapletla s módním průmyslem a jaký je PURPOSE mého života. Workshop BOOST, lekce první. To, s čím všichni většinou zápasíte i celé měsíce. 
Někdy mám pocit, že kdybych jen učila a psala, bylo by to všechno snazší. Ale hned potom si uvědomím, že podle pokusů pana Calhouna je to právě pohodlný život, který zatracuje naší společnost. Moc dobře vím, že kdybych (nic) nepodnikala, neměla bych ani o čem učit, ani o čem psát. Že tvoření módního systému, který by se mi líbil, je už moje nedílná součást. 

"Kamilo, proč nezaložíš značku?" ptali se mě studenti, když jsem začala s workshopy. 
"Já ale zakládám spoustu značek. Tím, že vám pomůžu se stanu součástí vašeho projektu a ačkoliv to není můj projekt, tak jsem ho vlastně pomáhala založit." usmívala jsem se. 
Nějak jsem svou misi vydefinovala spíš v oblasti zajišťování služeb pro značky budoucnosti, než založením jedné z nich. Chci podpořit lokální a udržitelné značky, které nabízejí kvalitní a smysluplný produkt jako protiváhu rychlým hadříkům z řetězců. Tak vznikly workshopy Moyomi.com a SLOU Fashion Days. To je ta má značka. 
Takže už jen tak nekecám. SLOU Fashion Days prošly letos rebrandem a existují na trhu již přes dva roky. A tak, stejně jako mí studenti, i já zažívám denní radosti podnikání. A strašně mě to baví. 

Už jsem se dostala opravdu do toho bodu, kdy mým hlavním úkolem není nic exekuovat, ale jen posouvat neustále dál a dál vizi a motivovat a vést tým. Ale mít jasnou vizi, to není až taková prča. 

Definováním vize začíná celý Fashion Business Semestr. Hned v první hodině se vás ptám: jaký je ten cíl? Co je účelem vašeho projektu, proč má vznikout? A protože je to VÁŠ business, musí super zapadnout a podpořit VÁŠ životní styl, VAŠI VIZI života. Takže najednou se z definování vize pro podnikání stane polemizování nad smyslem života a definování životních ideálů. A z toho pak vzniká vyčerpané prohlášení studentů: "Tak jsme si workshopy koupili v červu. Je konec září a pořád jsme u Boostu. Nedokážu si janě definovat tu vizi." Ale neupadejte do snění bez akce. 

Vize skvělého života je totiž pohyblivý cíl. Já si sedám s bílým listem papíru každého půl roku. Nacítím se na mé aktuální touhy a hodnoty a vytvořím vizi, ke které se potom půl roku přibližuji. Po půl roce si sednu znovu s čistým listem papíru a vybrousím předešlou vizi. Posunuji ji. Nafouknu ji. Vygraduji ji do největšího extrému štěstí a naplnění, který si zrovna dokážu představit a opět se tam půl roku s celým týmem přibližujeme. 

Z toho vyplývá, že s těmi vizemi vlastně nejsem nikdy spokojená, ale - díky bohu za to - mám tu disciplínu kousnout se a jít půl rokem jedním směrem, aby se něco vytvořilo. A mám to štěstí, že směr se nikdy diametrálně nemění. Vize se lehce upravují, nalešťují a zvětšují. Když se podívám zpět do mých deníků a plánů, které jsem sepisovala před čtyřmi lety, tak se můj životní účel od toho dnešního vlastně vůbec neliší. Liší se jen strategie, kterou používám, roste mé sebevědomí a schopnosti se tam dostat. 

A celý Youtube channel Impact Theory. 

Ve světě udržitelné módy začíná být geografický zmatek. 
Jedním z pionýrů zodpovědného přístupu k vyrábění oblečení je outdoorová značka Patagonia. Ano, její jméno je inspirováno územím na v jižním cípu Jižní Ameriky - Patagonie se rozkládá na úzení Čile a Argentiny, viz mapa. Nedávno se na trhu objevila nová značka, Animana, která opravdu pochází a působí v oblasti Patagonie a tak v tom máme trochu zmatek, ale snad je takhle jasné, ze značky Patagonia a Animana nemají spolu nic společného, jen inspiraci či původ v téměř nedotčené přírodě Patagonie. 

Animana přišla na svět omylem, ale z lásky. Zakladatelka Adriana Marina se narodila v Andách a své dětství prožila mezi pobíhajícími zvířaty a v čisté přírodě (to chceš! Ještě, že mě moji milovaní rodiče aspoň čas od času vzali do Krkonoš a na Šumavu... hory, baby!). Adriana se při studiu věnovala ekonomice, dotáhla to až na doktorát, ale místo polemik nad hrubým domácím produktem se vrhla na ochranu malých lokálních firem a propagaci světové ekonomické rovnosti. 18 let působila jako profesor, založila neziskovou organizaci Foro de Moda Etika Latinoamerika a ve stejné době si uvědomila, že pokud chce opravdu změnit svět, nemůže zůstat u teorie a navštěvování řemeslníků v horách, musí jim poskytnout přístup k trhu, který koupí jejich produkty a tak jim dovolí dál pracovat a žít tak, jako jejich předci. A tak se zrodila Animana.

Bez projektů jako je Animana by brzy lidé z And museli sejít do údolí a začít pracovat nejspíš v nějaké továrně. Jejich způsob života se po staletí téměř nezměnil. Dnes mají solární panely, které nabíjí jejich mobilní telefony, ale to ovlivnilo jejich život jen minimálně. Živí se výrobou textílií z vlny lam, koz Vicuna a merino ovcí, které volně pobíhají po stráních hor kolem nich. Vždy jednou za rok je naženou do ohrady, opatrně je ostříhají a pustí je zpět na pastvu. Menší šanci na návrat na pastvu mají zvířata starší čtyř let. Z těchto továren na přírodní vlákna se čas od času stane večeře. 

Animana není typická fashion značka, není to vlastně vůbec fashion značka. Hlavními produkty jsou doplňky to bytu - plédy, přehozy, deky, polštáře - a doplňky jako takové - čepice, rukavice, šály. V nabídce se ale pomalu objevují i svetry, kalhoty a oblečení pro děti. Fashion značky dnes žijí pod tlakem rychlosti a poptávky po novinkách každý týden. Animana ve svém slow fashion světě sezóny také dodržuje, protože v létě je vedro a v zimě je zima, jinak ale žije spokojeně mimo systém. 

Animana přivítala mě a moje studenty z Ameriky v jejich Pařížském butiku. Adriana, zakladatelka značky, je aktuálně v Argentině a tak se nám věnovala živoucí legenda, paní Dominique Peclers. Dominique Peclers je zakladatelka jedné z největších trendsettingových agentur, Peclers Paris, která má dnes pobočky na třech kontinentech. Dominique je dnes již 83 let, agenturu v roce 2007 prodala a začala se věnovat jiným projektům, často kolem udržitelnosti a módy. Problém většiny udržitelných značek v estetice jejich produktu i prezentace. Když se Dominique setkala s Adrianou, rozhodla se jí pomoct vybrat produkty, vystavět značku a představit ji západním trhům. 
"Tady vidíte produkty, které jsou ručně vyráběné a když říkám ruční řemeslná výroba, myslím tím opravdu komplet ručně vyrobené produkty. Ty ženy ručně přebírají vlákna z ovcí a lam. Podle toho z které části srst je, podle toho je jemná nebo hrubá, je tedy potřeba ji roztřídit, potom sčesat tak, aby byla všechna vlákna v jednom směru a potom jsou ručně soukána. Ani na soukání nepoužívají žádné stroje. V životě jsem nic takového neviděla. Ty ženy takhle tráví celé dny, i když s vámi hovoří, pořád soukají." Z ručně soukaných příží jsou potom ručně tkány nebo pleteny originální plédy, šály a povleky na polštáře. 

"Máme i produkty, které jsou zpracovávány na strojích. Většina produktů jsou v přírodních barvách, není na nich tedy vůbec žádná chemie. Pokud barvíme, tak pouze přírodními barvivy. Svetry, které jsou pletené na strojích se prodávají hůř než ručně zpracované doplňky. Ta vlákna jsou v nebývalé kvalitě, kterou si v žádném řetězci nekoupíte, ale vizuálně už si ty produkty vypadají skoro stejně. Naši zákazníci jsou sofistikovaní, chodí sem pro originalitu a výjimečnost, proto konvenční zpracování nemá takový úspěch" vysvětluje Dominuque Peclers společně s cenotvorbou a distribuční strategií animany. 
Awh... Víc takových. Když si vzpomenu na statisíce dělníků, kteří v chudých zemích zachvácených oděvním průmyslem museli opustit své vesnice a tradiční způsob života, aby pracovali v továrnách, chci už nakupovat jen u animany, stát se součástí řešení, ne problému. Zachovat na týhle planetě to, co má smysl. 
Podívejte se na kompletní prezentaci o Animana zde. 

Za dob workshopů naživo proběhl jeden BOOST i v Bratislavě. Zúčastnila se ho spanilá a nadaná Nathalie, jejíž snem bylo šít oblečení, dělat krejčovinu, vytvářet skutečné módní hodnoty. 
BOOST je ale o businessu, je to o nastavování obchodních modelů a dodavatelských řetězců a především o otvírání a vedení vlastních projektů. Jak skloubit vášeň pro šití a krejčovinu s businessem? Půl roku po workshopu se ke mě donesly první odkazy na Natháliin business a já jsem hned věděla, že o ní musím napsat. 
 
Natálie, kolik je ti vlastně let a co aktuálně děláš? 
Mám 22. Som neštudent, živnostník a robím všetko, čo má možnosť zmeniť pohľad spoločnosti na módu. Je to 2,5 roka, čo sa zaujímam o environmentálnu stránku celého módneho kolotoča. Na Boost som sa prihlásila, lebo ma potešilo, že niekto z československej  scény má "gule" o tom hovoriť a pridať osobné skúsenosti. A bolo to skvelé! Rozhodla som sa, že je čas pokročiť s mojimi ideami, začala som aktívne pracovať na projektoch.

Na internetu už visí dva tvé podnikatelské počiny. Jeden z nich je 'módní salón', kde šiješ na zakázku. Druhý je Fashion Tools, platforma pro obrození krejčoviny, která nabízí zákazníkům pomůcky pro šití. Který z nich vznikl dřív a jak jsi k těmto konceptům dospěla? 
Otvorila som si vlastný ateliér (Kornelia Roder). Pracujem s udržateľnými materiálmi, napr. s  látkami, ktoré sú farbené zeleninou a ovocím, čajmi, mierumilovným hodvábom. Je to stále v začiatkoch, ale ľudia majú záujem, pýtajú sa na môj názor na látku, strihy, či pre nich môžem niečo vytvoriť. Je to super pocit, keď ti ľudia dôverujú. Mám rada vysokú módu a prepracované detaily. Chcem aby Kornelia bola o inovatívnych materiáloch, remesle a nositelnosti. Dúfam, že raz sa prepracujem k dodatku "Haute Couture" za mojou značkou. To si dávam ako svoj lifegoal.
 
FashionTools je úzko späté s týmto ateliérom. Keď som bola na stáži v New Yorku, mala som medzi inými vecami na starosť aj nákup materiálov pre kolekciu. V obchodoch ma už poznali po mene a často-krát som obdržala dobré zľavy. Bola som očarovaná z toho výberu korálkov , pierok, gombíkov, retiazok, kamienkov, stúh, pomôcok, látok, kníh, všetkého. Zbalila som si  toho plný kufor. A keď som sa vrátila naspäť na Slovensko, mala som zrazu problém zohnať jeden odtieň látky alebo pekné stuhy. Nemohla som nájsť pásku na figurínu, voskové papiere. A to všetko na dobré šaty potrebuješ! Štvalo ma to a preto som sa rozhodla to zmeniť. Nechcem, aby ľudia museli utekať pre dobré produkty do zahraničia. Tie veci čo ponúkam aj sama používam, takže som si 100% istá ich kvalitou a použiteľnosťou. Ponuka sa ešte rozšíri, som v jednaní s ďalšími dodávateľmi. Onedlho si všetko budeš môcť vyskúšať a kúpiť v ateliéri.
 
Jakou roli v tom sehrál workshop BOOST? 
Ako som už spomenula, nadchla ma tá myšlienka, že budem počuť informácie o udržateľnej móde a biznise v češtine a od osoby, ktorá má informácie z prvej ruky J Dovtedy som všetko čerpala zo zahraničných webov a videí. Boost mi dal všetky myšlienky dokopy a nejak utriedil ten chaos. A dostala som odpoveď na otázky, ktoré som vždy chcela počuť. Keď máš poriadok v hlave, veci ti začnú dávať zmysel a ty vieš čo ďalej. Plus som sa zoznámila so skvelými ľuďmi, z iných oblastí a som za to vďačná.
 
I mě jsi říkala, že udržitelná móda se stala součástí tvého života a pomalu na tuto 'víru' obracíš i svou rodinu a přátele. Jak aplikuješ udržitelnost do svého života a své práce? 
Ano, veľa zo svojho šatníka som predala alebo darovala. Teraz sa skladá zo 60% seconhand oblečenia, 30% toho čo si ušijem a ostatok sú ešte veci z obchodných reťazcov. Ako rodina nakupujeme oveľa menej a veci obšívame až pokiaľ naozaj nie sú na vyhodenie. Tiež som poučila rodičov, že prinášame doma veľa plastového odpadu, tak sme to zresetovali. Keď som s kamarátmi, vždy im poviem nejaké nové zistenie z eco sveta, zdieľam a posielam im videá, rôzne rozhovory, prednášky, články. Mnohí z nich sú najprv pobúrení, potom nastane fáza "je mi to jedno" a neskôr to pochopia a zvažujú ako to zlepšiť. Niektorí už objednávali z PeopleTree. Takýmto spôsobom, chcem poučiť aj svojich zákazníkov a vysvetliť im, že látka je síce o 10? drahšia, ale bude mať napr. hydratačné účinky na pokožku. Teraz sa chystám testovať látku vyrobenú z lotusu. Detailné články o materiáloch potom môžete sledovať na blogu FashionTools.

Tak to byl Natálky příběh. Pokud jste motivovaní, sedněte si na chvilku k Lekci Zero a zažijte alespoň kousek workshopu online. Nebo se podívejte, kde můžete nakupovat lepší módu na stránkách eventu Sustainable Fashion Day. A pokud jste super inspirovaní a motivovaní, napište koment, to vždycky potěší. 

Minulý týden jsem měla tu čest zpovídat Holgera Brodkorba z Ragwearu v rámci prvního Sustianable Fashion Dne. Zarazilo mě, že jeho přístup k podnikání se téměř shoduje s přístupem Sebastiana Koppa, zakladatelem značky tenisek Veja, o kterém jsem vám už psala. 

Pojem 'egocentrický' je asi všem jasný. Allocentrický je opak egocentrického. Váš hlavní zájem nejste vy sami, ale je zaměřen na všechno a všechny kolem vás. 
Sebastien svůj podnikatelský záměr komentuje slovy: "Chtěli jsme udělat ty nejlepší kecky na světě. Není to charita, nesnažíme se zachránit svět. Věříme, že toto jsou ty nejlepší kecky na světě - z organické bavlny, z kůže barvené přírodními látkami, z biologicky odbouratelného kaučuku a všechny materiály a produkce pěkně na jednom místě." 
Pro Sebastiana byl 'turning point' návštěva fabriky v Číně, když pracoval pro nadnárodní společnost a bylo mu jen 23 let. Pro Holgera byl turning point jeho osobní krize, burn out. Okamžik, kdy pochopil, že si řežeme pod zadkem větev, na které sedíme a zároveň pocit, že může změnit velké věci, protože jeho značka Ragwear není žádný drobeček. A tak se rozhodl z ní udělat značku udržitelnou. Ale stejně jako Sebastien nemluví o charitě a spáse světa. Je to naprosto egocentrický výrok: "I wanted to save myself." 
A tak mám pocit, že pro naší generaci a naše ghetto uvědomnělých a zodpovědných podnikatelů začíná být přídavné jméno 'egocentrický' poněkud 'allocentrické'. Nice to live here with you, guys. <3 

Je to již dvacet dní od Svobody Naživo, ale většina z nás z toho kulturně-sociálního zážitku čerpá dodnes. 
Svoboda Naživo je unikát mezi konferencemi. I sám Vincent Stanley pronesl, že v Americe by se takováhle sešlost dala uspořádat jen stěží. Byla by nejspíše zatížena akademiky a odbournou obcí, ale v Čechách si Tomáš Hajzler prostě řekl, že udělá konferenci nezatíženou, svobodnou. A tak jste na Svobodě Naživo opravdu mohli kroutit hlavnou nad jejím úžasným tématem, konceptem i dramaturgií. 
Já jsem si Sovobodu užila po svém. Dostala jsem 20 minut na na všechny moje vášně - veřejné projevy, udržitelná móda, Cradle to Cradle a sdílení vize o lepší budoucnosti, která je 'totally feasible'. 
Celý můj život se v poslední době točí kolem konceptu Cradle to Cradle. Kdybych ho neobjevila, v životě bych si netroufla někoho učit o tom, co je to udržitelná móda, neměla bych pro něj totiž řešení. Dnes ho mám. Je to víc než cirkulární ekonomika, je to svět bez odpadu, bezpečný svět hojnosti kde odpad rovná se jídlo. Stačí jen jinak přemýšlet o tom, jak děláme věci, jak a proč je navrhujeme, zhodnotit vstupní a výstupní materiály. 
Princip Cradle to Cradle zmínil ve své knize Zodpovědná Firma i Vincent Stanley.Jeho vlastní outdoorová firma Patagonia je pionýrem udržitelné módy, vzor toho, jakým směrem bychom v podnikání měli jít. Přesto ale není většina oděvů v jejich kolekci vyrobena podle zásad tohoto principu. 
V pátek 5.6. proto přišel pro mě zásadní okamžik celé Svobody Naživo. Při Q&As s Vincentem padla z mé strany jasná otázka: 

"Do you believe it is feasible to set all your collection into Cradle to Cradle?" 
"Yes", answered Mr. Stanley. "It is totally feasible." 

Yes, guys, takže teď chystám sérii článků a videí o tom, co je to Cradle to Cradle, jak se to dá aplikovat v módním průmyslu a jak bude náš svět vypadat, až se do toho všichni patřičně ponoříme. 
Zatím si můžete přečíst knihu Zodpovědná Firma nebo se podívat na Šest tajemství zodpovědného podnikání Vincenta Stanleyho.

<3 Kamila