|
Dnes další success story absolventky našeho workshopu BOOST v Praze. Prosím přivítejte na svých obrazovkách Veroniku Hubkovou!  Veronika Hubková je taková hvězda v mým životě. Jednou si mě sama našla, když jsem ještě psala třicetidílný seriál o udržitelné módě pro Fashion Map. A tak nás osud spojil. Díky Veronice mě objevil potom třeba i Tomáš Hajzler, vznikl náš rozhovor o udržitelné módě a já dostala možnost vystoupit na konferenci Svoboda Naživo, kde jsem se legendárně rozbrečela před 250ti lidma a celým internetem. Za to všechno vděčím Veronice Hubkové. Veronika byla na BOOSTU v Praze už víc než před rokem a byla to pro nás skvělá příležitost probrat všechny ty nápady kolem udržitelné módy. Veronika totiž šije a chtěla vždycky dělat věci víc udržitelně, než jak udržitelné je dělá dnes. A najednou mi příjde na facebooku zpráva, že Veronika začala UPCYKLOVAT! YES! No mám radost největší a hned jsem pro vás nachystala s Veronikou rozhovor. Takže, jdeme na to: Veroniko, jak dlouho máš vlastní značku?Ke stroji jsem poprvé sedla v létě 2010 a od té doby se ten můj šicí příběh píše. A vyvíjí se společně se mnou. Všechno to vzniklo z určitýho kreativního přetlaku. Tak nějak to porodilo samo sebe. Samovolně, přirozeně. Je to celé děsně pocitová a intuitivní věc. I kvůli tomu jak to vlastně všechno začalo vnímám svojí tvorbu spíš než jako oděvní značku jako určité zhmotňování mého vidění světa. Zhmotňování mé životní filozofie. To je i důvod proč tvořím pod svým jménem. V každý ušitý věci je prostě kus mě.
Jak jsi aplikovala udržitelnost do své značky v minulosti?Na začátku nijak. To slovo jsem neznala. Začala jsem šít, protože jsem šít chtěla. Táhlo mě to k tomu už po základce, ale nakonec zvítězil racionální pohled na věc, řemeslo bylo na ústupu a tak jsem šla na ekonomku. Střední I vysoká. Vystudovala jsem a pak stejně zasedla ke strojům. Nakonec jsem se prostě dostala tam, kde jsem už kdysi cítila, že bych měla být. Když jsem si osvojila určité základy šití a poznala, kolik času strávíš nad tím, než ušiješ obyčejné triko, začala jsem pátrat po tom, jak je možné, že ho ty řetězce prodávají za tak nízké ceny. V ten moment se mi otevřel nový svět, do mého života vstoupila udržitelnost a přemítání nad tím, jak ji začlenit do svojí tvorby. Začala jsem číst knížky na tohle téma, potkala Tebe a od té doby to nějak plyne a zraje za pochodu. Čerpáš nějak dodnes z našeho workshopu?To si piš! Byl to neuvěřitelně inspirativní víkend plný úžasných potkávaček a rozšířených obzorů. Nabrala jsem si tam pozitivní energie a elánu na svojí tvůrčí cestu plný kapsy. Ještě pořád v nich něco je. Na workshop jsem přicházela s přesvědčením, že v souvislosti se svojí tvorbou vím, kam jdu. Na konci se ukázalo, že to bylo spíš jen hodně mlhavé tušení. Věděla jsem, kam bych chtěla dojít, ale tak nějak jsem tápala, jak se tam vlastně dostanu a taky proč tam vlastně chci. Chyběl mi účel. Boost mi pomohl s jeho definováním, utřídila jsem si všechny svoje myšlenky, získala větší tah na bránu, navázala nejedno přátelství. Bylo to nesmírně bezva. A teď ta upcyklace.Upcyklace je princip výroby oblečení z materiálů, které byly určené jako odpad. Buď to jsou kazové látky, nebo odstřižky z produkce, nebo někdo koupil víc látky a teď látka sedí na skladu a čeká, co s ní bude dál. Často se používá výraz "dead stock", čili mrtvé zboží na skladu. Z armádních "dead stock" padáků šije třeba návrhář Christopher Raeburn, který se prezentuje i na Londýnském fashion weeku. Co tě k tomu přivedlo?Informovanost. Nepřišlo to ze dne na den, ale plíživě, krůček po krůčku. Tím jak jsem vic a víc nahlížela pod pokličku toho, jak funguje dnešní módní svět, převládal ve mě víc a víc pocit, něco s tím dělat a hlavně nebýt toho součástí, což jsem dřív (přiznejme si upřímně), byla. Ve srovnání s velkými oděvními giganty se samozřejmě bavíme v měřítku mikro na entou, jenže to pro mě není argument. Na začátku svojí šicí cesty mě vůbec nenapadlo, že by móda jako taková mohla škodit. To bylo před pěti lety. Udržitelnost, slow fashion, ekologie v móde, moc se o tom ještě nemluvilo. Začala jsem tyhle témata objevovat postupně, strašně mě to bavilo, chtěla jsem vědět víc a víc a v přímý úměrnosti k nabývání informací jsem začala měnit i způsob toho z čeho a jak tvořím. Když do toho dnešního fast fashion modelu vidíš, tak už se v tom žádný člověk, který má alespoň špetku svědomí přece nemůže dobrovolně vézt a přehlížet to. Je to o určitý vnitřní zodpovědnosti, o vnitřním nastavení toho, že Ti věci nejsou jedno. A tak jsem se dostala až ke tvorbě z odpadu, která dneska dělá 80 % mojí nabídky. Cílem je samozřejmě stovka. Aktuální teď pro mě je stabilizace dodavatelského řetězce a dotažení spolupráce s dalšími pletárnami, se kterými jsem v jednání. Jedu si teď v rovnici odpad = poklad. Co za materiál jsi sehnala?Specializuju se na úplety, takže jsem primárně lovila zbytkovou úpletovou metráž. Napsala jsem mail do pletárny v Havlíčkově Brodě, představila svoji filozofii a zeptala se, jestli mají zbytkovou metráž z výroby. Odpověď byla jasná a zřetelná. Máme. Přijeďte se podívat. A tak jsem si udělala výlet. Na skladě jim ležela v pytlích nasáčkovaná zbytková metráž z výroby, ale byly tam i látky natočené na rolích, prostě jen proto, že se toho vyrobilo moc. Tohle že už nikdo nechce? Měla jsem oči navrch hlavy. O problematice textilního odpadu jsem četla, psala, trend upcyclingu dlouhodobě sledovala. Věděla, jsem, že chci do budoucna jít touhle cestou. Až když jsem ale na vlastní oči viděla, kolik toho fakticky je, nákup nových materiálů mi v tu chvíli přestal davát smysl, nebylo na co čekat. Odjížděla jsem z pletárny o několik kilo úpletový metráže těžší a v hlavě měla obrovskýho brouka. Vykupuješ nebo ti ho dávají zdarma?Bez peněz, pro zbytkovou metráž nelez. Je to obchod jako každý jiný.
Řekla bys, že je to snadná cesta? Jaké to má výhody a nevýhody pro návrháře?Je to osobitá cesta. Není to tak, že si sedneš, políbí Tě Múza, ty si rozkreslíš kolekci a pak hledáš, z čeho ji ušiješ. Musíš na to jít opačně. Podívat se na to co máš k dispozici a z toho tvořit. Tím Ti vznikají určité limity, které jsou podle mě důvodem, proč upcyklace zatím nejede ve větším měřítku. Skládáš to dohromady jako puzzle, kdy jednotlivý dílky sháníš po všech čertech. Po kreativní stránce se ale maximálně vybiješ, z hlediska nákladů na material navíc ušetříš i nějaký ten peníz, protože zbytkovou metráž většinou odkupuješ za zvýhodněnou cenu. V neposlední řadě Tě pak hřeje pocit, že děláš něco smysluplného. Snižuješ textilní odpad, šetříš přírodní zdroje a planeta Ti tleská. Veroniku s její novou upcyklovanou kolekcí možná uvidíte i na Sustainable Fashion Dni v Kafkově domě 3.a 4.9.2016. V rámci doprovodného programu pro vás dokonce chystáme workshop o ucpyklaci, kde Veronika určitě také dostane slovo, no já už se nemůžu dočkat!
0 Comments
Alexandra Monhartová založila značku Alex Monhart a tvrdě na ní makala. Vím to, protože od prvního Boostu v Praze na konci listopadu 2014, kterého se Alex účastnila, jsem s ní několikrát konzultovala její strategie, produkty a dodavatelský řetězec. Dnes je Alexandra živoucím důkazem rčení, že ‘hard work pays back’ - tvrdá práce se vyplatí. V lednu 2016 měla své stání na Berlínském veletrhu SEEK. Chtěli byste také vědět, jak to proběhlo? Mám pro vás mini rozhovor s Alex! Jochouuu!
Alex, jsi stále ještě součástí slow fashion movement nebo se tvoje značka nějak posunula? Značka se určitě posunula. Pořád děláme věci v Čechách a pořád se držíme pravidla, že pracujeme každou sezónu pouze na jednom novém produktu, ale nemyslim si, že můj zákazník by nutně musel být součástí slow fashion movementu. Jak jsi se dostala do Berlína? My jsme se tam přihlásili a oni nás vybrali, ale jejich výběrové není úplně jednoduché. Podrobnosti by ti k tomu řekl můj sales manager Kuba, ale v podstatě jde o to, že si tě fakt prověřej, kontrolujou úplně všechno - sociální sítě, komunikaci, vizuály... a podle toho se rozhodnou zda patříš do jejich rodiny nebo ne. Kolik to stálo? Je to srovnatelé s cenami prezentace na Design Bloku, samozřejmě záleží na velikosti stání. Jak jsi se připravila? Měla jsi nějaké KPIs (Key Performance Indicators podle kterých měříte úspěšnost svých kampaní a strategií)? KPIs ani ne, my jsme připravili hlavně podklady - kit pro nákupčí v jednoduchém psaníčku, v něm vizuál a pricelist, na kterým byly všechny informace o maržích, a linesheet - něco mezi katalogem a business podklady. Považuješ výjezd za úspěch? Rozhodně. Nabídlo nám to úplně jiný a nový možnosti, hlavně obchodně. Teď se chystáme do Paříže, kde máme agenta. Budeme u něj v showroomu představovat novou kolekci v rámci výletu na Premiere Vision. Tak tam se uvidíme, super. Dostaly jste na SEEK zakázky? Ano, několik zakázek proběhlo přímo na místě, teď čekáme na nějaká potvrzení. A na závěr, Alex: Co bys dnes udělala jinak, aneb co jsi podle tebe zkazila? Zaplatila bych lepší stání, lepší místo. A tak je Alex nejenom živoucím důkazem, že tvrdá práce se vyplatí a přinese ovoce, ale také důkazem, že se dá prodat kolekce na prvním výjezdu na veletrh. Nenechte se ale zmást, v jejím případě sehrálo velkou roli to, že byla na malém a specializovaném veletrhu a navíc představila kolekci batohů, ne pret-a-porter. Alex, moc dík za tvou tvrdou práci a úspěchy, jsi nám všem velkou inspirací <3 |
By KamilaFashion blog tak trochu jinak. Ano, je o trendech, ale o socio-kulturních trendech a o trendech trhu. Je o tom, jak zodpovědně podnikat v módě a jak to prožívám já. Čím se inspiruji, co čtu, jak vedu SLOU Fashion Days a Moyomi a s jakými hodnotami vstávám a tvořím každý den. Welcome to my universe. Categories
All
Archives
November 2018
|
RSS Feed
