|
Někdo bojuje za práva zvířat, někdo zaníceně a vášnivě recykluje, někdo bazíruje na organickém původu všeho, co kupuje a někdo zase hledá certifikát Fair Trade. Každý má prostě to svoje. Moyomi se opět zapojuje do příprav eventu Sustainable Fashion Day. Abyste se lépe orientovali v hodnotách a aktivitách značek, máme pro vás kategorie prodejců. Můžete tak snadno najít veganskou módu, organickou kosmetiku nebo upcyklované doplňky. A nebo třeba najít úplně novou kategorii udržitelné módy! 
Za fotky děkujeme a z celého srdce doporučujeme Nikolu Bruncovou,
0 Comments
Fakt mě baví dělat ty rozhovory s médii. Novináři či novinářky jsou děsně fajn. Dokonce s bloggerkou Lucií, u níž jsem se na blogu Život podle Lucie objevila už dvakrát, jsme navázaly přátelský vztah. Blábolit o udržitelné módě bych mohla celé hodiny. A jak říkám, ty rozhovory jsou často dost zábavné. Například otázka: Kamilo, a nesmějí se vám lidi za to, v čem chodíte oblékaná?  photo credit: https://www.facebook.com/MartinHaburajPhotographer Mmmmm, ne :D Tím, jak toho oblečení mám málo, jedná se o časem prověřené kusy. Samá kvalita, žádné žmolky. Navíc na první pohled nikdo netuší, co mám na sobě. Je to jen hra mysli. Vy jste ti jediní, kdo zná historku vašeho oblečení. Nědko se s ní chce chlubit, někdo se za ní stydí, ačkoliv jde úplně o ten samý příbeh. "To je ze sekáče!"Někdo tuto větu říká se studem, jiný se jí chlubí. Záleží prostě jen na vás, co určíte jako 'in' a co jako 'out'. Nejde o trendy, jde spíš o původ vašeho oblečení. "Jooo, to mi máma koupila ke dvanáctým narozeninám." |
 |  |  |
Jo a ta světle modrá kabelka je z blešáku, stála 2 eura. Šaty po kamarádkách, batoh od Alex Monhart a žabky jsme loni v létě dostali na svatbě přítelových přátel, abychom mohli řádit pěkně v pohodlíčku.
Vystajlovaná a ještě mi zbylo na bublifuk nebo na membership v zenovém bazéně - viz. fotky výše. Aneb asi stále platí, že
Vystajlovaná a ještě mi zbylo na bublifuk nebo na membership v zenovém bazéně - viz. fotky výše. Aneb asi stále platí, že
kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp.
Dnes další success story absolventky našeho workshopu BOOST v Praze. Prosím přivítejte na svých obrazovkách Veroniku Hubkovou!
Veronika Hubková je taková hvězda v mým životě. Jednou si mě sama našla, když jsem ještě psala třicetidílný seriál o udržitelné módě pro Fashion Map. A tak nás osud spojil. Díky Veronice mě objevil potom třeba i Tomáš Hajzler, vznikl náš rozhovor o udržitelné módě a já dostala možnost vystoupit na konferenci Svoboda Naživo, kde jsem se legendárně rozbrečela před 250ti lidma a celým internetem. Za to všechno vděčím Veronice Hubkové.
Veronika byla na BOOSTU v Praze už víc než před rokem a byla to pro nás skvělá příležitost probrat všechny ty nápady kolem udržitelné módy. Veronika totiž šije a chtěla vždycky dělat věci víc udržitelně, než jak udržitelné je dělá dnes. A najednou mi příjde na facebooku zpráva, že Veronika začala UPCYKLOVAT! YES! No mám radost největší a hned jsem pro vás nachystala s Veronikou rozhovor. Takže, jdeme na to:
Veronika byla na BOOSTU v Praze už víc než před rokem a byla to pro nás skvělá příležitost probrat všechny ty nápady kolem udržitelné módy. Veronika totiž šije a chtěla vždycky dělat věci víc udržitelně, než jak udržitelné je dělá dnes. A najednou mi příjde na facebooku zpráva, že Veronika začala UPCYKLOVAT! YES! No mám radost největší a hned jsem pro vás nachystala s Veronikou rozhovor. Takže, jdeme na to:
Veroniko, jak dlouho máš vlastní značku?
Ke stroji jsem poprvé sedla v létě 2010 a od té doby se ten můj šicí příběh píše. A vyvíjí se společně se mnou. Všechno to vzniklo z určitýho kreativního přetlaku. Tak nějak to porodilo samo sebe. Samovolně, přirozeně. Je to celé děsně pocitová a intuitivní věc. I kvůli tomu jak to vlastně všechno začalo vnímám svojí tvorbu spíš než jako oděvní značku jako určité zhmotňování mého vidění světa. Zhmotňování mé životní filozofie. To je i důvod proč tvořím pod svým jménem. V každý ušitý věci je prostě kus mě.
 | Kde si můžeme tvoje věci pořídit?Vyrostla jsem na Fleru a ačkoli je tam toho už dneska přehršel a potřebuješ nutnou dávku trpělivosti, než se nabídkou proklikáš, vděčím mu za mnohé a zůstávám mu stale věrná. Většinu věcí prodávám tam a pak más I svoje vlastní stránky s e-shopem. http://www.veronikahubkova.cz. |
Jak jsi aplikovala udržitelnost do své značky v minulosti?
Na začátku nijak. To slovo jsem neznala. Začala jsem šít, protože jsem šít chtěla. Táhlo mě to k tomu už po základce, ale nakonec zvítězil racionální pohled na věc, řemeslo bylo na ústupu a tak jsem šla na ekonomku. Střední I vysoká. Vystudovala jsem a pak stejně zasedla ke strojům. Nakonec jsem se prostě dostala tam, kde jsem už kdysi cítila, že bych měla být.
Když jsem si osvojila určité základy šití a poznala, kolik času strávíš nad tím, než ušiješ obyčejné triko, začala jsem pátrat po tom, jak je možné, že ho ty řetězce prodávají za tak nízké ceny. V ten moment se mi otevřel nový svět, do mého života vstoupila udržitelnost a přemítání nad tím, jak ji začlenit do svojí tvorby. Začala jsem číst knížky na tohle téma, potkala Tebe a od té doby to nějak plyne a zraje za pochodu.
Když jsem si osvojila určité základy šití a poznala, kolik času strávíš nad tím, než ušiješ obyčejné triko, začala jsem pátrat po tom, jak je možné, že ho ty řetězce prodávají za tak nízké ceny. V ten moment se mi otevřel nový svět, do mého života vstoupila udržitelnost a přemítání nad tím, jak ji začlenit do svojí tvorby. Začala jsem číst knížky na tohle téma, potkala Tebe a od té doby to nějak plyne a zraje za pochodu.
Čerpáš nějak dodnes z našeho workshopu?
To si piš! Byl to neuvěřitelně inspirativní víkend plný úžasných potkávaček a rozšířených obzorů. Nabrala jsem si tam pozitivní energie a elánu na svojí tvůrčí cestu plný kapsy. Ještě pořád v nich něco je. Na workshop jsem přicházela s přesvědčením, že v souvislosti se svojí tvorbou vím, kam jdu. Na konci se ukázalo, že to bylo spíš jen hodně mlhavé tušení. Věděla jsem, kam bych chtěla dojít, ale tak nějak jsem tápala, jak se tam vlastně dostanu a taky proč tam vlastně chci. Chyběl mi účel. Boost mi pomohl s jeho definováním, utřídila jsem si všechny svoje myšlenky, získala větší tah na bránu, navázala nejedno přátelství. Bylo to nesmírně bezva.
A teď ta upcyklace.
Upcyklace je princip výroby oblečení z materiálů, které byly určené jako odpad. Buď to jsou kazové látky, nebo odstřižky z produkce, nebo někdo koupil víc látky a teď látka sedí na skladu a čeká, co s ní bude dál. Často se používá výraz "dead stock", čili mrtvé zboží na skladu. Z armádních "dead stock" padáků šije třeba návrhář Christopher Raeburn, který se prezentuje i na Londýnském fashion weeku.
Co tě k tomu přivedlo?
Informovanost. Nepřišlo to ze dne na den, ale plíživě, krůček po krůčku. Tím jak jsem vic a víc nahlížela pod pokličku toho, jak funguje dnešní módní svět, převládal ve mě víc a víc pocit, něco s tím dělat a hlavně nebýt toho součástí, což jsem dřív (přiznejme si upřímně), byla. Ve srovnání s velkými oděvními giganty se samozřejmě bavíme v měřítku mikro na entou, jenže to pro mě není argument. Na začátku svojí šicí cesty mě vůbec nenapadlo, že by móda jako taková mohla škodit. To bylo před pěti lety. Udržitelnost, slow fashion, ekologie v móde, moc se o tom ještě nemluvilo. Začala jsem tyhle témata objevovat postupně, strašně mě to bavilo, chtěla jsem vědět víc a víc a v přímý úměrnosti k nabývání informací jsem začala měnit i způsob toho z čeho a jak tvořím. Když do toho dnešního fast fashion modelu vidíš, tak už se v tom žádný člověk, který má alespoň špetku svědomí přece nemůže dobrovolně vézt a přehlížet to. Je to o určitý vnitřní zodpovědnosti, o vnitřním nastavení toho, že Ti věci nejsou jedno. A tak jsem se dostala až ke tvorbě z odpadu, která dneska dělá 80 % mojí nabídky. Cílem je samozřejmě stovka. Aktuální teď pro mě je stabilizace dodavatelského řetězce a dotažení spolupráce s dalšími pletárnami, se kterými jsem v jednání. Jedu si teď v rovnici odpad = poklad.
Co za materiál jsi sehnala?
Specializuju se na úplety, takže jsem primárně lovila zbytkovou úpletovou metráž. Napsala jsem mail do pletárny v Havlíčkově Brodě, představila svoji filozofii a zeptala se, jestli mají zbytkovou metráž z výroby. Odpověď byla jasná a zřetelná. Máme. Přijeďte se podívat. A tak jsem si udělala výlet. Na skladě jim ležela v pytlích nasáčkovaná zbytková metráž z výroby, ale byly tam i látky natočené na rolích, prostě jen proto, že se toho vyrobilo moc. Tohle že už nikdo nechce? Měla jsem oči navrch hlavy. O problematice textilního odpadu jsem četla, psala, trend upcyclingu dlouhodobě sledovala. Věděla, jsem, že chci do budoucna jít touhle cestou. Až když jsem ale na vlastní oči viděla, kolik toho fakticky je, nákup nových materiálů mi v tu chvíli přestal davát smysl, nebylo na co čekat. Odjížděla jsem z pletárny o několik kilo úpletový metráže těžší a v hlavě měla obrovskýho brouka.
Vykupuješ nebo ti ho dávají zdarma?
Bez peněz, pro zbytkovou metráž nelez. Je to obchod jako každý jiný.
 |  |
Řekla bys, že je to snadná cesta? Jaké to má výhody a nevýhody pro návrháře?
Je to osobitá cesta. Není to tak, že si sedneš, políbí Tě Múza, ty si rozkreslíš kolekci a pak hledáš, z čeho ji ušiješ. Musíš na to jít opačně. Podívat se na to co máš k dispozici a z toho tvořit. Tím Ti vznikají určité limity, které jsou podle mě důvodem, proč upcyklace zatím nejede ve větším měřítku. Skládáš to dohromady jako puzzle, kdy jednotlivý dílky sháníš po všech čertech. Po kreativní stránce se ale maximálně vybiješ, z hlediska nákladů na material navíc ušetříš i nějaký ten peníz, protože zbytkovou metráž většinou odkupuješ za zvýhodněnou cenu. V neposlední řadě Tě pak hřeje pocit, že děláš něco smysluplného. Snižuješ textilní odpad, šetříš přírodní zdroje a planeta Ti tleská.
Veroniku s její novou upcyklovanou kolekcí možná uvidíte i na Sustainable Fashion Dni v Kafkově domě 3.a 4.9.2016. V rámci doprovodného programu pro vás dokonce chystáme workshop o ucpyklaci, kde Veronika určitě také dostane slovo, no já už se nemůžu dočkat!
Photo credit: Alejandra Gomez Vasquez
V mém životě je jedna úžasná žena. Není tam dlouho a nevídáme se často, ale když se vidíme, nebo si voláme, je to vždy inspirující a obě nás to hodně posune. A zmiňuji ji v různých rozhovorech téměř nevědomky docela často. A i tento post je inspirován naším hovorem.
Volala mi pár dní po tom, co jsem napsala článek o Krizi v šatníku, na jehož konci je výzva všem čerstvým maminkám, které neplánují další miminka, že se ráda ujmu jejich těhotenských šatů.
Volala mi pár dní po tom, co jsem napsala článek o Krizi v šatníku, na jehož konci je výzva všem čerstvým maminkám, které neplánují další miminka, že se ráda ujmu jejich těhotenských šatů.
Kamilo, a proč si to oblečení pro boha nekoupíš?
WOW! To je super tip na post na blog! Mám k tomu totiž tolik důvodů, že by vyšlo i na kratší povídku.
1. To mateřské oblečení potřebuji stejně jen na pár měsíců.
Ano, ta aktuální poptávka po novém oblečení se týká těhotenské módy. Půlku tohoto požehnaného období mám navíc už za sebou, takže se bavíme maximálně o čtyřech měsících mého života. Navíc budou prázdniny. Většinu času se budu - tak jako po celý rok - válet doma s kompem nebo chodit po lese a to snad zvládnu v legínách a tričku. Bavíme se tedy o oblečení, které si na sebe vezmu ve finále jen párkrát - čeká mě vedení workshopu, Sustainable Fashion Day a nějaké ty pracovní schůzky. A kvůli tomu nemá smysl zatěžovat planetu poptávkou po novém oblečení a generováním nového nechtěného oblečení = odpadu.
2. Všude se toho všem válí haldy.
Má kamárádka mi volala proto, že sama má doma spoustu šatiček a halenek, které by se mi mohly hodit. Čili sama je důkazem druhého důvodu, proč není třeba oblečení kupovat - všem se toho totiž doma válí celé haldy a většinou se toho lidé potřebují nějak zbavit, je jim líto to vyhodit, takže někomu to dočasně či trvale půjčit je WIN WIN.
3. Štěstí hledej v organické stravě, knihách a výletech.
Na druhou stranu organické jídlo, výlety a volná odpoledne strávená v lese se nikomu doma ve velkém neválejí. Možná farmářům na organických farmách, ale těch v Paříži moc nemáme. A je to právě opravdové jídlo, klid, příroda a osobní růst, který mě dělá opravdu šťastnou. Takže logicky radši investuji tímto směrem ;-)
4. Oprané oblečení v sobě má méně chemie.
Další můj oblíbený argument je, že čím víc to perete, tím menší dávku chemie dostáváte. Jak jste ode mě jistě již slyšeli, móda je druhý nejšpinavější průmysl na světě a velký podíl na tom mají právě chemikálie používané při pěsotvání bavlny, bělení, barvení, tištění a finálních úpravách textilu. I když je látka v textilce praná, pořád v ní zůstává dost chemie, která může být zdraví škodlivá. A kůže je náš největší orgán a vstřebává všechno, s čím příjde do styku. Proto já ráda oblečení spíš starší. Čím víckrát bylo vypráno, tím menší dávku dostanu. Možná dokonce žádnou ;-) A třikrát tolik to bude platit u oblečení na naše miminko. Chemikálie z barviv a potisků totiž způsobují nejen alergie, ale i hormonální změny, poškození plodu v těle matky, rakovinu... To nechceš.
Jaký biohazard dnes nabízí obchody s módou můžete shlédnout v následujícím dokumentu.
Jaký biohazard dnes nabízí obchody s módou můžete shlédnout v následujícím dokumentu.
5. Žít podle mých hodnot... a zachovat si kredibilitu.
Jo, je to tak. Jeden z důvodů, proč si já nemůžu koupit nějakou levnou módičku na pár měsíců je i fakt, že to nějak nesedí k tomu, co propaguji a upřímně žiji. Musela bych potom těm médiím buď lhát, nebo přiznat, že všechno, co jsem doteď hlásala, už neplatí, že jsem to asi nemyslela tak smrtelně vážně. Ale já to tak opravdu vidím a cítím. Možná na venek působím jako 'socka', která si nechce jít koupit nové oblečení, protože šetří (i to je určitě pravda), uvnitř vím, že žiji svůj kreativní život podle svého. Že mě víc baví hledat řešení, poznávat nové lidi a vyměňovat si s nimi oblečení a zážitky, než trávit odpoledne v obchoďáku.
6. Nebojkotovat, nepodporovat.
Koupit si dnes kousek oblečení přeci není žádná velká finanční zátěž, tak o jakém šetření se tu bavíme? Oblečení je často levnější než oběd, tak co dělám Zagorku! A hlavně: 'co by ti chudáci tam asi jedli, kdybychom si to oblečení přestali kupovat?'
Já nevěřím na to, že nákupem oblečení v řetězci, na které přeci má dnes každý, podporuji lidi v chudých zemích. Podporuji nadnárodní korporace, které je vykořisťují, takže tam mě nakupovat neuvidíte. Nejsem zastánce doslovného bojkotu řetězců, sama bych vám to nikdy nenavrhovala, každý má svou svobodnou vůli a třeba i já se tam zase někdy objevím v roli zákazníka. Naštěstí se mi ale daří nacházet řešení, jak vypadat skvěle a nepodporovat business, s jehož hodnotami se nedokážu ztotožnit.
Já nevěřím na to, že nákupem oblečení v řetězci, na které přeci má dnes každý, podporuji lidi v chudých zemích. Podporuji nadnárodní korporace, které je vykořisťují, takže tam mě nakupovat neuvidíte. Nejsem zastánce doslovného bojkotu řetězců, sama bych vám to nikdy nenavrhovala, každý má svou svobodnou vůli a třeba i já se tam zase někdy objevím v roli zákazníka. Naštěstí se mi ale daří nacházet řešení, jak vypadat skvěle a nepodporovat business, s jehož hodnotami se nedokážu ztotožnit.
7. Ani ta kvalita mě není hodna.
Ano, toto se opět týká především té levné a rychlé módy - rychle vyrobit, rychle prodat, hlavně aby se to rychle rozpadlo a zákazník se zase rychle vrátil a koupil si další. A koupit si něco, co na mě rychle ztratí tvar a barvu a rychle se tomu udělají žmolky mě prostě nijak netěší.
'I am too sexy for the quality of fast fashion.'
Oblečení, které přežilo mateřství mých přátel a nově navázaných známostí, je již prověřené časem.
8. Abych si mohla koupit něco, co opravdu chci podpořit.
Ano, tehle článek je odpověď na otázku 'proč si Boudová nic nekupuje'. Příště možná napíšu něco o tom, co si chci koupit. Nekupuji si levnou módu, protože já nejsem hodna té kvality ani toho, jak to oblečení bylo vyrobeno. Na to si sebe prostě moc vážím.
A chci si pořídit nějakou super chemicky čistou, designově perfektně vyřešenou věc z materiálu tak kvalitního, že se mi bude chtít až brečet! Ale aktuálně se na seznam top priorit dostal recyklovaný a recykovatelný kočár, šátek na nošení miminka a kompletní seznam věcí, který si mám vzít s sebou, až budu rodit... takže o těch vysněných designových kouscích asi až někdy příště.
A chci si pořídit nějakou super chemicky čistou, designově perfektně vyřešenou věc z materiálu tak kvalitního, že se mi bude chtít až brečet! Ale aktuálně se na seznam top priorit dostal recyklovaný a recykovatelný kočár, šátek na nošení miminka a kompletní seznam věcí, který si mám vzít s sebou, až budu rodit... takže o těch vysněných designových kouscích asi až někdy příště.
Mám v šatníku samé perly a jsem na to náležitě hrdá!
Křusky - říkám tak zlatým sandálkům z TOPSHOPU - které jsem si samozřejmě nekoupila, ale našla jsem je v Tanzánii v šuplíku stolu, když jsem tam byla jako dobrovolník. Čeká nás již pátá sezóna, jednou jsem je dala dokonce podrazit!
Top, halenku, kraťasy a kalhoty po mamince, které i po těch desítkách let vypadají úplně skvěle! Ta léta jsou poznat jen podle zipů.
Ten kožich od babičky, čtyřikrát podražené konačky, batoh od Alex Monhart, klobouk od Sofye Samarevy, kabát od Jan Zeman.
Tuniku z hrabárny v kulturáku našeho velko města za 20 Kč. Nebo ten slavný kašmírový svetr za stejnou částu ze stejného zdroje.
A právě v tom kulturáku proběhly před třemi lety mé poslední nákupy. Ne, pardon, loni jsem si koupila boxerské rukavice a letos na jaře jsem si koupila šaty na nějakou 'posh' svatbu přátel mého přítele. Rozpočet: 10 euro. Vyhrábla jsem je v jednom šik sekáči v Paříži, když přijela na návštěvu Lucie z blogu Život podle Lucie.
Top, halenku, kraťasy a kalhoty po mamince, které i po těch desítkách let vypadají úplně skvěle! Ta léta jsou poznat jen podle zipů.
Ten kožich od babičky, čtyřikrát podražené konačky, batoh od Alex Monhart, klobouk od Sofye Samarevy, kabát od Jan Zeman.
Tuniku z hrabárny v kulturáku našeho velko města za 20 Kč. Nebo ten slavný kašmírový svetr za stejnou částu ze stejného zdroje.
A právě v tom kulturáku proběhly před třemi lety mé poslední nákupy. Ne, pardon, loni jsem si koupila boxerské rukavice a letos na jaře jsem si koupila šaty na nějakou 'posh' svatbu přátel mého přítele. Rozpočet: 10 euro. Vyhrábla jsem je v jednom šik sekáči v Paříži, když přijela na návštěvu Lucie z blogu Život podle Lucie.
Léta můj šatník nic nepotřeboval! Jen opravovat, zašívat a podrážet. Sem tam něco podědit nebo vyměnit mezi ségrama a na zvláštní příležitosti - mluvím o pár dních lyžování v horách - něco půjčit. Šťastně jsem si nosila pořád to samé v mém super funkčním šatníku, kde se všechno ke všemu hodí.
Najednou ale přichází krize.
Některé kusy začínají podléhat zubu času.
Na bílou tuniku mi upadl kus pizzy a nejde to vyprat... ok, tak za tohle čas až tak úplně nemůže.
Halenka po mamce se nějak nevysvětlitejně roztrhla na zádech ve švu.
Jednu bílou košili jsem nenávratně poškodila při pádu z kola, stejně jako zlaté džíny, které jsem trochu natrhla na koleni. Ok, ani tohle čas zas tolik nezavinil. Nebo vlastně jo! Protože já pospíchala - element času - a tak jsem byla trochu nepozorná a srazilo mě trochu auto.
Křusky z Tanzánie se začínají nějak divně rolovat, ty už dlouho nevydrží. Ale to nejhorší teprve přichází!
Podle jednoho britského průzkumu je změna velikosti jeden z důvodů, proč se lidi zbavují svého oblečení a nebo naopak kupují nové. A právě dočasná změna velikosti mě teď čeká. Jsem na začátku pátého měsíce těhotenství. (YYYAAIII!!! Fanfáry, vyletí konfety a trubači zatroubí halelujah! Lidé se radují, gratulují a začíná tří denní oslava)
A co teprve, až se nám to dítě narodí! Kde já seženu komplet nový udržitelný šatník pro naše baby a jak udžím tempo, když ty děti tak rychle rostou?!
No, za prvé nebude slintat, blinkat, čůrat nebo kakat, takže oblečení nebude špinit a nebude ho potřebovat tolik. Všechno podědí nebo nakoupíme z druhé, třetí, případně čtvrté ruky. Nebo založím značku oblečení na miminka z nebarvené organické bavlny nebo tencelu. Mám ještě pět měsíců, všechno stíhám. Na dveře napíšu: přijímáme pouze organické oblečení a dětské knížky v Angličtině, Češtině nebo Francouzštině. Plasty a konvenční oblečení mi nesmí přes práh. (Jsem ještě normální? Jsem. Po tom, co jsem si přečetla o tom, jak se z kamarádky Veroniky stala Lesana, si připadám jako standartní nanynka z paneláku.)
Halenka po mamce se nějak nevysvětlitejně roztrhla na zádech ve švu.
Jednu bílou košili jsem nenávratně poškodila při pádu z kola, stejně jako zlaté džíny, které jsem trochu natrhla na koleni. Ok, ani tohle čas zas tolik nezavinil. Nebo vlastně jo! Protože já pospíchala - element času - a tak jsem byla trochu nepozorná a srazilo mě trochu auto.
Křusky z Tanzánie se začínají nějak divně rolovat, ty už dlouho nevydrží. Ale to nejhorší teprve přichází!
Podle jednoho britského průzkumu je změna velikosti jeden z důvodů, proč se lidi zbavují svého oblečení a nebo naopak kupují nové. A právě dočasná změna velikosti mě teď čeká. Jsem na začátku pátého měsíce těhotenství. (YYYAAIII!!! Fanfáry, vyletí konfety a trubači zatroubí halelujah! Lidé se radují, gratulují a začíná tří denní oslava)
A co teprve, až se nám to dítě narodí! Kde já seženu komplet nový udržitelný šatník pro naše baby a jak udžím tempo, když ty děti tak rychle rostou?!
No, za prvé nebude slintat, blinkat, čůrat nebo kakat, takže oblečení nebude špinit a nebude ho potřebovat tolik. Všechno podědí nebo nakoupíme z druhé, třetí, případně čtvrté ruky. Nebo založím značku oblečení na miminka z nebarvené organické bavlny nebo tencelu. Mám ještě pět měsíců, všechno stíhám. Na dveře napíšu: přijímáme pouze organické oblečení a dětské knížky v Angličtině, Češtině nebo Francouzštině. Plasty a konvenční oblečení mi nesmí přes práh. (Jsem ještě normální? Jsem. Po tom, co jsem si přečetla o tom, jak se z kamarádky Veroniky stala Lesana, si připadám jako standartní nanynka z paneláku.)
Potomka nějak vyřeším, ale co na sebe teď?
Legíny, volné triko a svetr ze sekáče! Kozačky, kabát, velkou šálu, klobouk od Sofye, budu za hvězdu!
"To, že jsi těhotná, neznamená, že se budeš oblíkat takhle, když jdeme ven." S láskou se na mě směje můj milovaný (nepochopil, že jsem chtěla triko a svetr zamaskovat kabátem a šálou a pozornost odvést kloboukem) a před odchodem na večeři zamíří k mé skříni, vytáhne košili velikosti 36 a zapíná mě do ní. Ne, baby, tohle nepůjde. Tak top s krajkou na zádech, ale co k tomu? Džíny s nízkým pasem! To bude v pohodě! Ale nebylo... celý večer jsem měla rozeplý poklopec, protože miminko chtělo prostor. Ještě, že jsem měla tu velkou šálu, která všechno zkryla.
Takže: mám dvoje kalhoty. Nezapnu už ani jedny. Stejně tak už mi není ani jedna z mých tří sukní. Zbývají tedy legíny, které jsem stejně nosila pořád i před tím, než ve mě začal růst náš budoucí potomek (hurá!). Spoléhala jsem na bílou tuniku z toho sekáče, ale ta historka z Bratislavy s tou pizzou... a ten flek, co už nejde vyprat. Dá se ale schovat do těch legín, takže nosit se to dá. Potom mám ještě jedno delší tričko z dlouhým rukávem, které mi věnovala kamarádka a to se mnou ještě alespoň dva měsíce vydrží. Přes pěti-měsíční bříško se dají obléknout ještě všechna trička z úpletu i pletená vestička. Vejdu se dokonce i do plavek, takže sportu zdar! Můj super kabát nemá žádné zapínání, takže ten také obleču a kožich díky bohu snad potřebovat nebudu a koncem října porodím než příjdou první mrazy. S tou klimatickou změnou ale jeden nikdy neví.
Píšu kamarádkám, které v posledním roce porodily a nechystají se na další a projíždím online second-handy. Sama netuším, jak to dopadne. Tipy a vaše odložené oblečení, které by mi zapadalo do šatníku, prosím popisujte v komentářích.
"To, že jsi těhotná, neznamená, že se budeš oblíkat takhle, když jdeme ven." S láskou se na mě směje můj milovaný (nepochopil, že jsem chtěla triko a svetr zamaskovat kabátem a šálou a pozornost odvést kloboukem) a před odchodem na večeři zamíří k mé skříni, vytáhne košili velikosti 36 a zapíná mě do ní. Ne, baby, tohle nepůjde. Tak top s krajkou na zádech, ale co k tomu? Džíny s nízkým pasem! To bude v pohodě! Ale nebylo... celý večer jsem měla rozeplý poklopec, protože miminko chtělo prostor. Ještě, že jsem měla tu velkou šálu, která všechno zkryla.
Takže: mám dvoje kalhoty. Nezapnu už ani jedny. Stejně tak už mi není ani jedna z mých tří sukní. Zbývají tedy legíny, které jsem stejně nosila pořád i před tím, než ve mě začal růst náš budoucí potomek (hurá!). Spoléhala jsem na bílou tuniku z toho sekáče, ale ta historka z Bratislavy s tou pizzou... a ten flek, co už nejde vyprat. Dá se ale schovat do těch legín, takže nosit se to dá. Potom mám ještě jedno delší tričko z dlouhým rukávem, které mi věnovala kamarádka a to se mnou ještě alespoň dva měsíce vydrží. Přes pěti-měsíční bříško se dají obléknout ještě všechna trička z úpletu i pletená vestička. Vejdu se dokonce i do plavek, takže sportu zdar! Můj super kabát nemá žádné zapínání, takže ten také obleču a kožich díky bohu snad potřebovat nebudu a koncem října porodím než příjdou první mrazy. S tou klimatickou změnou ale jeden nikdy neví.
Píšu kamarádkám, které v posledním roce porodily a nechystají se na další a projíždím online second-handy. Sama netuším, jak to dopadne. Tipy a vaše odložené oblečení, které by mi zapadalo do šatníku, prosím popisujte v komentářích.
pokračování příště
Za super fotku s mikrofonem tisíceré díky Nikol z Linnette Photography.
Já a umělohmotnej kožich, jeden z mých prvních dní v Paříži, leden 2012.
"Mít styl stejně znamená nosit pořád to samé."
Ten kožich se nám jednou objevil doma, v Čechách. Babička ho ulovila v nějakém sekáči a přinesla nám svou kořist. A fakt se trefila! Ty umělohmotný chlupy mě hřejou už čtyři roky kdykoliv teplota v Paříži - či kdekoliv jinde - klesne pod 8°C. Dělala jsem si srandu, že je vyrobený snad z azbestu, teflonu, či něčeho naprosto nezničitenlýho a nekompostovatelnýho. A tak začalo naše nekonečné dobrodružství.
"To se prostě nerozloží, chápeš, takže ho musim nosit už navždycky!"
Rozložila se mu ale podšívka, která datovala dobu jeho vzniku minimálně do padesátých let. Tak jsem mu před rokem a půl osobně všila podšívku novou. Vypárala jsem jednoduše podšívku z nějakého saka, které jsme doma uznali za nenositelné, takže ne, nedělala jsem si střih a nedělala jsem celou podšívku sama... je to totální home-made upcycling, ale na první pohled to plní účel s přehledem. Na druhou stranu - ačkoliv mám na podobné machinace papír z Liberecké Technické Univerzity, obor Textilní a oděvní návhrářství - doporučuji to přenechat odborníkům. Není to ještě ani rok a půl a už mi povolily švy na spodním lemu, sakra...
 Já, kožich a Seina, únor 2014 |  Já, kožich a Olga Vrbíková, prosinec 2015 |
Čtyři roky, to je teprve začátek. Tenhle teflon je tu se mnou prostě navždy. Mám před sebou jen jednu výzvu: nesmím moc přibrat, abych se do něj po zbytek života vešla.
Ve světě udržitelné módy začíná být geografický zmatek.
Jedním z pionýrů zodpovědného přístupu k vyrábění oblečení je outdoorová značka Patagonia. Ano, její jméno je inspirováno územím na v jižním cípu Jižní Ameriky - Patagonie se rozkládá na úzení Čile a Argentiny, viz mapa. Nedávno se na trhu objevila nová značka, Animana, která opravdu pochází a působí v oblasti Patagonie a tak v tom máme trochu zmatek, ale snad je takhle jasné, ze značky Patagonia a Animana nemají spolu nic společného, jen inspiraci či původ v téměř nedotčené přírodě Patagonie.
Jedním z pionýrů zodpovědného přístupu k vyrábění oblečení je outdoorová značka Patagonia. Ano, její jméno je inspirováno územím na v jižním cípu Jižní Ameriky - Patagonie se rozkládá na úzení Čile a Argentiny, viz mapa. Nedávno se na trhu objevila nová značka, Animana, která opravdu pochází a působí v oblasti Patagonie a tak v tom máme trochu zmatek, ale snad je takhle jasné, ze značky Patagonia a Animana nemají spolu nic společného, jen inspiraci či původ v téměř nedotčené přírodě Patagonie.
Ekonomka, která chce změnit svět.
Animana přišla na svět omylem, ale z lásky. Zakladatelka Adriana Marina se narodila v Andách a své dětství prožila mezi pobíhajícími zvířaty a v čisté přírodě (to chceš! Ještě, že mě moji milovaní rodiče aspoň čas od času vzali do Krkonoš a na Šumavu... hory, baby!). Adriana se při studiu věnovala ekonomice, dotáhla to až na doktorát, ale místo polemik nad hrubým domácím produktem se vrhla na ochranu malých lokálních firem a propagaci světové ekonomické rovnosti. 18 let působila jako profesor, založila neziskovou organizaci Foro de Moda Etika Latinoamerika a ve stejné době si uvědomila, že pokud chce opravdu změnit svět, nemůže zůstat u teorie a navštěvování řemeslníků v horách, musí jim poskytnout přístup k trhu, který koupí jejich produkty a tak jim dovolí dál pracovat a žít tak, jako jejich předci. A tak se zrodila Animana.
"Na našich továrnách je nejlepší to, že je potom můžeme sníst."
Bez projektů jako je Animana by brzy lidé z And museli sejít do údolí a začít pracovat nejspíš v nějaké továrně. Jejich způsob života se po staletí téměř nezměnil. Dnes mají solární panely, které nabíjí jejich mobilní telefony, ale to ovlivnilo jejich život jen minimálně. Živí se výrobou textílií z vlny lam, koz Vicuna a merino ovcí, které volně pobíhají po stráních hor kolem nich. Vždy jednou za rok je naženou do ohrady, opatrně je ostříhají a pustí je zpět na pastvu. Menší šanci na návrat na pastvu mají zvířata starší čtyř let. Z těchto továren na přírodní vlákna se čas od času stane večeře.
Animana není typická fashion značka, není to vlastně vůbec fashion značka. Hlavními produkty jsou doplňky to bytu - plédy, přehozy, deky, polštáře - a doplňky jako takové - čepice, rukavice, šály. V nabídce se ale pomalu objevují i svetry, kalhoty a oblečení pro děti. Fashion značky dnes žijí pod tlakem rychlosti a poptávky po novinkách každý týden. Animana ve svém slow fashion světě sezóny také dodržuje, protože v létě je vedro a v zimě je zima, jinak ale žije spokojeně mimo systém.
"This is hand-made, I mean really hand-made."
Animana přivítala mě a moje studenty z Ameriky v jejich Pařížském butiku. Adriana, zakladatelka značky, je aktuálně v Argentině a tak se nám věnovala živoucí legenda, paní Dominique Peclers. Dominique Peclers je zakladatelka jedné z největších trendsettingových agentur, Peclers Paris, která má dnes pobočky na třech kontinentech. Dominique je dnes již 83 let, agenturu v roce 2007 prodala a začala se věnovat jiným projektům, často kolem udržitelnosti a módy. Problém většiny udržitelných značek v estetice jejich produktu i prezentace. Když se Dominique setkala s Adrianou, rozhodla se jí pomoct vybrat produkty, vystavět značku a představit ji západním trhům.
"Tady vidíte produkty, které jsou ručně vyráběné a když říkám ruční řemeslná výroba, myslím tím opravdu komplet ručně vyrobené produkty. Ty ženy ručně přebírají vlákna z ovcí a lam. Podle toho z které části srst je, podle toho je jemná nebo hrubá, je tedy potřeba ji roztřídit, potom sčesat tak, aby byla všechna vlákna v jednom směru a potom jsou ručně soukána. Ani na soukání nepoužívají žádné stroje. V životě jsem nic takového neviděla. Ty ženy takhle tráví celé dny, i když s vámi hovoří, pořád soukají." Z ručně soukaných příží jsou potom ručně tkány nebo pleteny originální plédy, šály a povleky na polštáře.
"Tady vidíte produkty, které jsou ručně vyráběné a když říkám ruční řemeslná výroba, myslím tím opravdu komplet ručně vyrobené produkty. Ty ženy ručně přebírají vlákna z ovcí a lam. Podle toho z které části srst je, podle toho je jemná nebo hrubá, je tedy potřeba ji roztřídit, potom sčesat tak, aby byla všechna vlákna v jednom směru a potom jsou ručně soukána. Ani na soukání nepoužívají žádné stroje. V životě jsem nic takového neviděla. Ty ženy takhle tráví celé dny, i když s vámi hovoří, pořád soukají." Z ručně soukaných příží jsou potom ručně tkány nebo pleteny originální plédy, šály a povleky na polštáře.
"Máme i produkty, které jsou zpracovávány na strojích. Většina produktů jsou v přírodních barvách, není na nich tedy vůbec žádná chemie. Pokud barvíme, tak pouze přírodními barvivy. Svetry, které jsou pletené na strojích se prodávají hůř než ručně zpracované doplňky. Ta vlákna jsou v nebývalé kvalitě, kterou si v žádném řetězci nekoupíte, ale vizuálně už si ty produkty vypadají skoro stejně. Naši zákazníci jsou sofistikovaní, chodí sem pro originalitu a výjimečnost, proto konvenční zpracování nemá takový úspěch" vysvětluje Dominuque Peclers společně s cenotvorbou a distribuční strategií animany.
Awh... Víc takových. Když si vzpomenu na statisíce dělníků, kteří v chudých zemích zachvácených oděvním průmyslem museli opustit své vesnice a tradiční způsob života, aby pracovali v továrnách, chci už nakupovat jen u animany, stát se součástí řešení, ne problému. Zachovat na týhle planetě to, co má smysl.
Podívejte se na kompletní prezentaci o Animana zde.
Awh... Víc takových. Když si vzpomenu na statisíce dělníků, kteří v chudých zemích zachvácených oděvním průmyslem museli opustit své vesnice a tradiční způsob života, aby pracovali v továrnách, chci už nakupovat jen u animany, stát se součástí řešení, ne problému. Zachovat na týhle planetě to, co má smysl.
Podívejte se na kompletní prezentaci o Animana zde.
Pokud jste ze Slovenska, tak vám Trochu Inak jistě něco říká. Ano, byla jsem pozvána jako host do talk show s Adélou a v pondělí sedám do letadla a večer mě můžete zastihnout ve Slovenském Národním Divadle v Bratislavě... pozdě večer mě můžete zastihnout v nějakém Bratislavském baru a v úterý přes den v centru.
V šatníku toho obecně moc nemám, v podstatě cokoliv si z mého černo-modro-bílého repertoáru vezmu na sebe sklízí komenty typu: no klidně běž takhle!
Hlavní dilema ale samozřejmě nastává kolem pokrývky hlavy: Turban nebo můj milovaný klobouk od Sofya Samareva?
V šatníku toho obecně moc nemám, v podstatě cokoliv si z mého černo-modro-bílého repertoáru vezmu na sebe sklízí komenty typu: no klidně běž takhle!
Hlavní dilema ale samozřejmě nastává kolem pokrývky hlavy: Turban nebo můj milovaný klobouk od Sofya Samareva?
Hovor se bude točit kolem udržitelné módy, což nebude problém, v podstatě všechno, co mám doma, je nějakým způsoběm udržitelné. Pokrývky hlavy jsou většinou z přírodních živočišných vláken - ať už se jedná o kařmírový svetr ze sekáče za dvacku, nebo super design klobouk od Sofye Samarevy z králíka. Nutno podotknouti, že základ klobouku byl vyroben v Čechách a tak je pravděpodobné, že králíci žili v králikárnách, byli s láskou krmeni trávou a s láskou snědeni paní domácí a jejími vnoučaty (??) a tudíž králík nebyl zabit pro fashion a zpracováním jeho kožešiny bylo spotřebováno všechno možné, co nám králík dal. A to je bohulibá činnost, nebo alespoň já to tak mám nastavené i přesto, že jsem vegetarián.
Pokud budete v Bratislavě, tak se na vás těším osobně, pokud ne, snad mě nevystřihnou a budete se na naše povídání moci podívat buď 9.12. na TA3 nabo kdykoliv na internetu.
Pokud budete v Bratislavě, tak se na vás těším osobně, pokud ne, snad mě nevystřihnou a budete se na naše povídání moci podívat buď 9.12. na TA3 nabo kdykoliv na internetu.
Za dob workshopů naživo proběhl jeden BOOST i v Bratislavě. Zúčastnila se ho spanilá a nadaná Nathalie, jejíž snem bylo šít oblečení, dělat krejčovinu, vytvářet skutečné módní hodnoty.
BOOST je ale o businessu, je to o nastavování obchodních modelů a dodavatelských řetězců a především o otvírání a vedení vlastních projektů. Jak skloubit vášeň pro šití a krejčovinu s businessem? Půl roku po workshopu se ke mě donesly první odkazy na Natháliin business a já jsem hned věděla, že o ní musím napsat.
Natálie, kolik je ti vlastně let a co aktuálně děláš?
Mám 22. Som neštudent, živnostník a robím všetko, čo má možnosť zmeniť pohľad spoločnosti na módu. Je to 2,5 roka, čo sa zaujímam o environmentálnu stránku celého módneho kolotoča. Na Boost som sa prihlásila, lebo ma potešilo, že niekto z československej scény má "gule" o tom hovoriť a pridať osobné skúsenosti. A bolo to skvelé! Rozhodla som sa, že je čas pokročiť s mojimi ideami, začala som aktívne pracovať na projektoch.
BOOST je ale o businessu, je to o nastavování obchodních modelů a dodavatelských řetězců a především o otvírání a vedení vlastních projektů. Jak skloubit vášeň pro šití a krejčovinu s businessem? Půl roku po workshopu se ke mě donesly první odkazy na Natháliin business a já jsem hned věděla, že o ní musím napsat.
Natálie, kolik je ti vlastně let a co aktuálně děláš?
Mám 22. Som neštudent, živnostník a robím všetko, čo má možnosť zmeniť pohľad spoločnosti na módu. Je to 2,5 roka, čo sa zaujímam o environmentálnu stránku celého módneho kolotoča. Na Boost som sa prihlásila, lebo ma potešilo, že niekto z československej scény má "gule" o tom hovoriť a pridať osobné skúsenosti. A bolo to skvelé! Rozhodla som sa, že je čas pokročiť s mojimi ideami, začala som aktívne pracovať na projektoch.
Na internetu už visí dva tvé podnikatelské počiny. Jeden z nich je 'módní salón', kde šiješ na zakázku. Druhý je Fashion Tools, platforma pro obrození krejčoviny, která nabízí zákazníkům pomůcky pro šití. Který z nich vznikl dřív a jak jsi k těmto konceptům dospěla?
Otvorila som si vlastný ateliér (Kornelia Roder). Pracujem s udržateľnými materiálmi, napr. s látkami, ktoré sú farbené zeleninou a ovocím, čajmi, mierumilovným hodvábom. Je to stále v začiatkoch, ale ľudia majú záujem, pýtajú sa na môj názor na látku, strihy, či pre nich môžem niečo vytvoriť. Je to super pocit, keď ti ľudia dôverujú. Mám rada vysokú módu a prepracované detaily. Chcem aby Kornelia bola o inovatívnych materiáloch, remesle a nositelnosti. Dúfam, že raz sa prepracujem k dodatku "Haute Couture" za mojou značkou. To si dávam ako svoj lifegoal.
FashionTools je úzko späté s týmto ateliérom. Keď som bola na stáži v New Yorku, mala som medzi inými vecami na starosť aj nákup materiálov pre kolekciu. V obchodoch ma už poznali po mene a často-krát som obdržala dobré zľavy. Bola som očarovaná z toho výberu korálkov , pierok, gombíkov, retiazok, kamienkov, stúh, pomôcok, látok, kníh, všetkého. Zbalila som si toho plný kufor. A keď som sa vrátila naspäť na Slovensko, mala som zrazu problém zohnať jeden odtieň látky alebo pekné stuhy. Nemohla som nájsť pásku na figurínu, voskové papiere. A to všetko na dobré šaty potrebuješ! Štvalo ma to a preto som sa rozhodla to zmeniť. Nechcem, aby ľudia museli utekať pre dobré produkty do zahraničia. Tie veci čo ponúkam aj sama používam, takže som si 100% istá ich kvalitou a použiteľnosťou. Ponuka sa ešte rozšíri, som v jednaní s ďalšími dodávateľmi. Onedlho si všetko budeš môcť vyskúšať a kúpiť v ateliéri.
Jakou roli v tom sehrál workshop BOOST?
Ako som už spomenula, nadchla ma tá myšlienka, že budem počuť informácie o udržateľnej móde a biznise v češtine a od osoby, ktorá má informácie z prvej ruky J Dovtedy som všetko čerpala zo zahraničných webov a videí. Boost mi dal všetky myšlienky dokopy a nejak utriedil ten chaos. A dostala som odpoveď na otázky, ktoré som vždy chcela počuť. Keď máš poriadok v hlave, veci ti začnú dávať zmysel a ty vieš čo ďalej. Plus som sa zoznámila so skvelými ľuďmi, z iných oblastí a som za to vďačná.
I mě jsi říkala, že udržitelná móda se stala součástí tvého života a pomalu na tuto 'víru' obracíš i svou rodinu a přátele. Jak aplikuješ udržitelnost do svého života a své práce?
Ano, veľa zo svojho šatníka som predala alebo darovala. Teraz sa skladá zo 60% seconhand oblečenia, 30% toho čo si ušijem a ostatok sú ešte veci z obchodných reťazcov. Ako rodina nakupujeme oveľa menej a veci obšívame až pokiaľ naozaj nie sú na vyhodenie. Tiež som poučila rodičov, že prinášame doma veľa plastového odpadu, tak sme to zresetovali. Keď som s kamarátmi, vždy im poviem nejaké nové zistenie z eco sveta, zdieľam a posielam im videá, rôzne rozhovory, prednášky, články. Mnohí z nich sú najprv pobúrení, potom nastane fáza "je mi to jedno" a neskôr to pochopia a zvažujú ako to zlepšiť. Niektorí už objednávali z PeopleTree. Takýmto spôsobom, chcem poučiť aj svojich zákazníkov a vysvetliť im, že látka je síce o 10? drahšia, ale bude mať napr. hydratačné účinky na pokožku. Teraz sa chystám testovať látku vyrobenú z lotusu. Detailné články o materiáloch potom môžete sledovať na blogu FashionTools.
Tak to byl Natálky příběh. Pokud jste motivovaní, sedněte si na chvilku k Lekci Zero a zažijte alespoň kousek workshopu online. Nebo se podívejte, kde můžete nakupovat lepší módu na stránkách eventu Sustainable Fashion Day. A pokud jste super inspirovaní a motivovaní, napište koment, to vždycky potěší.
Otvorila som si vlastný ateliér (Kornelia Roder). Pracujem s udržateľnými materiálmi, napr. s látkami, ktoré sú farbené zeleninou a ovocím, čajmi, mierumilovným hodvábom. Je to stále v začiatkoch, ale ľudia majú záujem, pýtajú sa na môj názor na látku, strihy, či pre nich môžem niečo vytvoriť. Je to super pocit, keď ti ľudia dôverujú. Mám rada vysokú módu a prepracované detaily. Chcem aby Kornelia bola o inovatívnych materiáloch, remesle a nositelnosti. Dúfam, že raz sa prepracujem k dodatku "Haute Couture" za mojou značkou. To si dávam ako svoj lifegoal.
FashionTools je úzko späté s týmto ateliérom. Keď som bola na stáži v New Yorku, mala som medzi inými vecami na starosť aj nákup materiálov pre kolekciu. V obchodoch ma už poznali po mene a často-krát som obdržala dobré zľavy. Bola som očarovaná z toho výberu korálkov , pierok, gombíkov, retiazok, kamienkov, stúh, pomôcok, látok, kníh, všetkého. Zbalila som si toho plný kufor. A keď som sa vrátila naspäť na Slovensko, mala som zrazu problém zohnať jeden odtieň látky alebo pekné stuhy. Nemohla som nájsť pásku na figurínu, voskové papiere. A to všetko na dobré šaty potrebuješ! Štvalo ma to a preto som sa rozhodla to zmeniť. Nechcem, aby ľudia museli utekať pre dobré produkty do zahraničia. Tie veci čo ponúkam aj sama používam, takže som si 100% istá ich kvalitou a použiteľnosťou. Ponuka sa ešte rozšíri, som v jednaní s ďalšími dodávateľmi. Onedlho si všetko budeš môcť vyskúšať a kúpiť v ateliéri.
Jakou roli v tom sehrál workshop BOOST?
Ako som už spomenula, nadchla ma tá myšlienka, že budem počuť informácie o udržateľnej móde a biznise v češtine a od osoby, ktorá má informácie z prvej ruky J Dovtedy som všetko čerpala zo zahraničných webov a videí. Boost mi dal všetky myšlienky dokopy a nejak utriedil ten chaos. A dostala som odpoveď na otázky, ktoré som vždy chcela počuť. Keď máš poriadok v hlave, veci ti začnú dávať zmysel a ty vieš čo ďalej. Plus som sa zoznámila so skvelými ľuďmi, z iných oblastí a som za to vďačná.
I mě jsi říkala, že udržitelná móda se stala součástí tvého života a pomalu na tuto 'víru' obracíš i svou rodinu a přátele. Jak aplikuješ udržitelnost do svého života a své práce?
Ano, veľa zo svojho šatníka som predala alebo darovala. Teraz sa skladá zo 60% seconhand oblečenia, 30% toho čo si ušijem a ostatok sú ešte veci z obchodných reťazcov. Ako rodina nakupujeme oveľa menej a veci obšívame až pokiaľ naozaj nie sú na vyhodenie. Tiež som poučila rodičov, že prinášame doma veľa plastového odpadu, tak sme to zresetovali. Keď som s kamarátmi, vždy im poviem nejaké nové zistenie z eco sveta, zdieľam a posielam im videá, rôzne rozhovory, prednášky, články. Mnohí z nich sú najprv pobúrení, potom nastane fáza "je mi to jedno" a neskôr to pochopia a zvažujú ako to zlepšiť. Niektorí už objednávali z PeopleTree. Takýmto spôsobom, chcem poučiť aj svojich zákazníkov a vysvetliť im, že látka je síce o 10? drahšia, ale bude mať napr. hydratačné účinky na pokožku. Teraz sa chystám testovať látku vyrobenú z lotusu. Detailné články o materiáloch potom môžete sledovať na blogu FashionTools.
Tak to byl Natálky příběh. Pokud jste motivovaní, sedněte si na chvilku k Lekci Zero a zažijte alespoň kousek workshopu online. Nebo se podívejte, kde můžete nakupovat lepší módu na stránkách eventu Sustainable Fashion Day. A pokud jste super inspirovaní a motivovaní, napište koment, to vždycky potěší.
Livia Firth měla skvělou kariéru u filmu, díky které také potkala svého muže, Colina. Film se smísil s jejím zápalem pro lidská práva a módu a Livia společně s jejím bratrem založila agenturu Eco-Age, která radí firmám, jak být profitabilní a tvořit hodnoty skrze udržiltenost a etické zásady. Livia se tak místo stříbrného plátna stala ikonou udržitelné módy, bojovnicí za lepší pracovní podmínky dělníků, za materiály šetrné k životnímu prostředí a to vše s důrazem na estetiku a styl.
V roce 2009 založila další projekt pod záštitou své agentury Eco-Age - Green Carpet Challenge. Green Carpet Challenge využívá nejsledovanějších okamžiků na červeném koberci k osvětě o udržitelné módě. Jak mladí návrháři, tak zaběhlé luxusní domy, spolupracují s Livií na róbách, oblecích a šperkách vyrobených se zásadami udržitelnosti a etiky. Tyto skvosty se potom objevují na celebritách nevyššího kalibru - Maryl Streep, Nicole Kidman, Marion Cotillard, Ema Watson.
Mezi značkami, které se do Výzvy Zleného Koberce zapojily byste našli Stellu McCartney, Gucci, Chopard nebo Victoria Beckham.
V roce 2009 založila další projekt pod záštitou své agentury Eco-Age - Green Carpet Challenge. Green Carpet Challenge využívá nejsledovanějších okamžiků na červeném koberci k osvětě o udržitelné módě. Jak mladí návrháři, tak zaběhlé luxusní domy, spolupracují s Livií na róbách, oblecích a šperkách vyrobených se zásadami udržitelnosti a etiky. Tyto skvosty se potom objevují na celebritách nevyššího kalibru - Maryl Streep, Nicole Kidman, Marion Cotillard, Ema Watson.
Mezi značkami, které se do Výzvy Zleného Koberce zapojily byste našli Stellu McCartney, Gucci, Chopard nebo Victoria Beckham.
Livia ale nezanevřela ani na film. Z jejich posledních počinů je nutno zmínit, že ve filmu Kingsman, kde její manžel Colin stvárnil jednu z hlavních rolí, byly všechny obleky ušity z udržitelných materiálů. Produkčně se Livia podílela i na dnes již slavném a žádaném dokumentárním filmu True Cost o opravdové ceně našeho oblečení a krátkém filmu pro Fashion Revolution Hand Print, ktetrý poukazuje na to, že za naším oblečením stojí osudy mnoha lidí, kteří ho vyrábějí.
| | |
Livia mě hodně baví. S jejím manželem Colinem dostali ocenění za aktivity v oblasti udržitelnosti, které převzali na slavnostním večeru v Berlíně. Jednou jsem se s ní dokonce setkala - u oběda na Fashion Summitu v Kodani. Její vystoupení byla zdrojem největší inspirace, kterou jsem si odtamtud odnesla, zvláště pak její příspěvek v panelové diskuzi (kolem dvacáté minuty ve videu níže).
| | "The Business Has to Lead." |
Pokud hledáte inspiraci pro svůj šatník, obchodní model, nebo dokonce smysl svého života, Livia má určitě co nabídnout. Nosí samou udržitelnou módu a ne vždy večerní róby za statisíce korun. Nedávno postovala na Instagram fotku své maminky v potištěných šatech v šedesátých letech a v těch samých šatech se večer objevila na večírku. Pokud se chcete oblékat jako celebrity, vytáhněte jednoduše šaty po vašich předcích ze skříně a budete in.
by Kamila
Fashion blog tak trochu jinak. Ano, je o trendech, ale o socio-kulturních trendech a o trendech trhu. Je o tom, jak zodpovědně podnikat v módě a jak to prožívám já. Čím se inspiruji, co čtu, jak vedu SLOU Fashion Days a Moyomi a s jakými hodnotami vstávám a tvořím každý den. Welcome to my universe.
Archives
September 2017
October 2016
September 2016
August 2016
July 2016
June 2016
May 2016
April 2016
February 2016
January 2016
December 2015
November 2015
October 2015
September 2015
August 2015
July 2015
June 2015
April 2015
March 2015
January 2015
December 2014
Categories
All
Bookshop
Business
Cradle To Cradle
CZ
Efektivní šatník
Fashion Business Semestr
Inspiration
Lifestyle
Motivation
My Life
Paris
Refuse
Responsible Entrepreneurship
Retail
Success Stories
Sustainable Fashion
Tradeshows
Trends
Visions
RSS Feed