​Abyste si veletrh pořádně užili, doporučuji následující postup:

1. Udělejte si domácí úkol. Podívejte se, jaký je program konferencí, některé jsou zdarma, konference o trendech jsou většinou placené, ale tisk - bloggerky nevyjímaje - mají vstup zdarma.
2. Zamyslete se nad kolekcí, kteru chcete vyvinout. Nad tím, jaké materiály potřebujete, jestli takniny, pleteniny, lehké, těžké, nadčasové nebo trendové. Zamyslete se také nad tím, jaké jsou vaše finanční možnosti.
3. Profíci si dohadují jednání s textilkami předem. Pokud jedete na Premiere Vision poprvé, tak tam jedete navázat první kontakty, takže setkání předem se vám asi nepodaří získat. Vemte si s sebou ale určitě vizitky, ukázky vaší minulé kolekce nebo skicy a inspiraci pro tu budoucí.
4. Když přijdete, jděte nejdřív na trend fórum a poznamenejte si jména firem, jejichž látky chcete, a čísla jejich stání. Můžete si jednoduše kroužkovat, co vás zajímá, v mapě veletrhu, nebo využít mobilní aplikaci. A potom už akce.  
5. Až budete na stání jednat se zástupci textilek, ptejte se, jak jde business, co si oni myslí, že bude za trend, ptejte se, co nejvíc prodávají, kdo je jejich největší klient. Ptejte se.

A na závěr odhalím tajemsvtí sezón: proč je Premiere Vision rok a půl napřed?
Módní průmysl totiž zatím stále jede na sezóny, ačkoliv tento systém již nebude dlouho trvat a již teď je z velké části narušený. Každopádně v tradičním schámatu je na všechno potřeba půl roku a kolekce na jaro-léto jdou do obchodů v prosinci nebo v lednu. Takže abyste mohli zboží doručit například v lednu, musíte ho zadat do výroby nejpozději v září, počítejmě s tím, že v srpnu nikdo (ve Francii a v Miláně) nepracuje. Abyste věděli, kolik zboží máte objednat, musíte se sejít s nákupčími a ukázat jim vzorky celé vaší kolekce - například na veletrhu pret-a-porter nebo v showroomu během fashion weeku - ty jsou například v červenci. A na design celé kolekce a produkci těch vzorků do showroomu potřebujete také přibížně tak půl roku. Takže materiály musíte sehnat už teď, abyste věděli, jaké materiály jsou na danou sezónu k dispozici. 

​Abychom si to shrnuli: 
Únor 2016 - designéři seženou látky a analyzují trendy. 
Teď mají půl roku na to, aby navrhli celou kolekci a nechali vyrobit vzorky. 
Červenec 2016 - na veletrhu nebo v showroomu  ukážou vzorky kolekce nákupčím a ti i na základě vzorků objednají kolekci pro své obchody v různých velikostech. 
Po veletrhu je třeba shromáždit všechny objednávky, udělat případně ještě nějaké úpravy na střihu a zadat objednávku do výroby. Půl roku se zdá jako dlouhá doba, i tak jsou firmy, které nejsou schopny doručit zboží včas. 
Leden 2017 - kolekce na jaro-léto 2017 je připravena v policích a na ramínkách v obchodech.

To není zdaleka všechno! S týmem sme pro vás připravili i videoreport, kde uvidíte všechno od trend fóra s designéry, kteří si tam zapisují, do kterých stání se musí jít podívat, až po samotné trendy a barvy na léto 2017. Fotky najdete už dnes v albu u nás na facebooku.  

[Zaráží mě, že jsem o samotné té knize ještě ke mě na blog nic nenapsala... hm... ]

William McDonough je architekt. Již při studiích se zajímal o udržitelnost a navrhování lepších budov. Ať už to byl on sám, nebo jeho kolegové se stejným smýšlením, vždy navrhli jen 'méně špatný' dům. Měl menší spotřebu, materiály byly více udržitelné, barvy a nátěry méně zdraví škodlivé. Prostě méně špatný. William toho měl už jednou ale dost. Už nechtěl být jen méně špatný, chtěl dělat věci opravdu dobře na 100%. A tak se zrodil princip Cradle to Cradle. 

Cradle to Cradle je návod na tvoření lepšího světa, víc než udržitelnost, vylepšená cikrulární ekonomika, svět bez odpadu, systém, ve kterém můžeme všichni žít v hojnosti. Protože veškerý odpad je využit jako živiny - buď pro biosféru, nebo pro technosféru. Industriální reinkarnace materiálů za použití čisté energie - od kolébky do kolébky. 

Základním principem Cradle to Cradle je, že se všechny materiály do nekonečna recyklují ve dvou oddělených cyklech: přírodní materiály v přírodním cyklu tak, jako již milióny let a syntetické nebo technické materiály v technickém cyklu tak, jak se o to dnes pokoušíme. Současný systém má ale mnoho nedostatků. 
Materiály a produkty, které jsou dnes na trhu, nejsou koncipovány a vyvájeny s myšlenkou na jejich další upotřebení. Ani PET lahve nejsou vyrobeny tak, aby se daly dále recyklovat (ačkoliv několik modelů na trhu už to má na sobě napsáno, netroufám si potvrdit, že to je pravda). 
Z PET lahve se totiž další PET lahev udělat nedá. Ano, dají se z nich udělat vlákna a z těch se dá udělat fleezová bunda, ale na novou PET lahev je potřeba panenská ropa. Tento způsob 'recyklace' zdá se mi poněkud nešťastný, nedokonalý. 
Další zarážející věc na současném systému je trvanlivost obalů obecně. Koupíte si třeba právě tu lahev vody nebo bonbóny. Během několika hodin obsah zmizí, obal tu ale zůstane ještě stovky let. 

Podle Cradle to Cradle máme 'design problem'. Ve shonu, který nastolila průmyslová revoluce, jsme začali vyrábět produkty a hledat levnější a rychlejší způsoby jejich výroby, a nějak jsme zapomněli pozastavit se nad tím, zda má naše konání smysl v dlouhodobém horizontu. V době průmyslové revoluce se zdálo, že přírodní bohatství je nekonečné, že máme spoustu lesů a různých surovin. Nikoho by ani nenapadlo, že je třeba vyrvářet nějaký uzavřený cirkulární systém a vyvíjet produkty k tomu určené. Dnes je to naopak nevyhnutelný scénář. Pro někoho strašidelná změna, pro mnohé z nás radostná a kreativní výzva. Navrhovat materiály a produkty k recyklaci předurčené. 
​
* Kombinují přírodní a technické materiály pouze tak, že se dají zase snadno oddělit.
* Dají se do nekonečna recyklovat bez úbytku na kvalitě.  
* Obsahují pouze bezpečné materiály a chemikálie. Nejsou toxické nebo karcinogení. 
* Jsou vyrobeny čistou energií (energií obnovitelnou, bez emisí CO2) 

Minulý týden jsem měla tu čest zpovídat Holgera Brodkorba z Ragwearu v rámci prvního Sustianable Fashion Dne. Zarazilo mě, že jeho přístup k podnikání se téměř shoduje s přístupem Sebastiana Koppa, zakladatelem značky tenisek Veja, o kterém jsem vám už psala. 

Pojem 'egocentrický' je asi všem jasný. Allocentrický je opak egocentrického. Váš hlavní zájem nejste vy sami, ale je zaměřen na všechno a všechny kolem vás. 
Sebastien svůj podnikatelský záměr komentuje slovy: "Chtěli jsme udělat ty nejlepší kecky na světě. Není to charita, nesnažíme se zachránit svět. Věříme, že toto jsou ty nejlepší kecky na světě - z organické bavlny, z kůže barvené přírodními látkami, z biologicky odbouratelného kaučuku a všechny materiály a produkce pěkně na jednom místě." 
Pro Sebastiana byl 'turning point' návštěva fabriky v Číně, když pracoval pro nadnárodní společnost a bylo mu jen 23 let. Pro Holgera byl turning point jeho osobní krize, burn out. Okamžik, kdy pochopil, že si řežeme pod zadkem větev, na které sedíme a zároveň pocit, že může změnit velké věci, protože jeho značka Ragwear není žádný drobeček. A tak se rozhodl z ní udělat značku udržitelnou. Ale stejně jako Sebastien nemluví o charitě a spáse světa. Je to naprosto egocentrický výrok: "I wanted to save myself." 
A tak mám pocit, že pro naší generaci a naše ghetto uvědomnělých a zodpovědných podnikatelů začíná být přídavné jméno 'egocentrický' poněkud 'allocentrické'. Nice to live here with you, guys. <3