 Ano, je začátek roku 2016, ale veletrh, kam návrháři jezdí hledat textilie, komponenty, kůži a trendy, mluví o létu 2017. Kromě toho, že jsem tam pro vás včera natočila video, mám pro vás i fotoreport a článek o tom, proč tam jet, jak se na to připravit a proč jsme o rok a půl napřed. Poprvé jsem se na Premiere Vision dostala v podstatě omylem. Bylo mi 20, byla jsem na stáži v Německu a dostala jsem výlet do Paříže na veletrh jako dárek od vedení firmy. Moc jsem se tam těšila, protože ve Frankfurtu byl textilní veletrh velká zábava. Byla jsem tam pracovně na Heimtextilu, asi největším světovém velerhu s textilem - ať už do aut, na žaluzie, nebo na slunečníky. Módy tam moc nebylo, ale mohli jste se procházet po celém areálu a koukat se na prezentace všech možných firem. Ani tam jsem netušila, o co jde a která bije, ale to prostředí bylo tak zábavné, že jsem se nad tím ani nepozastavila. Když jsme ale přijeli na Premiere Vision, která je plná textilu pro módní průmysl, najdete tu i kůži, různé komponenty, podrážky bot, Preciozu, prostě všechno možné, byla jsem vyloženě zklamaná. Většina stání je uzavřená. Firmy neukazují, co mají za materiály a za potisky. To zjistíte, teprve když vejdete dovnitř, řeknete, kdo jste a co hledáte. A protože já jsem byla student a vůbec jsem nechápala, co tam vlastně dělám, na první pohled byla Premiere Vision pěkná nuda. Ale dnes už vím, že Premiere Vision je jeden z nejlepších veletrhů a jsem vděčná ža to, že to nemám moc daleko. Kdo chodí na Premiere Vision? Stání pro vystavovatele na Premiere Vision musí stát majlant. Některá jsou obrovská, rozdělená na ‘meeting rooms’, zasedačky, kam příjdou klienti a zástupci textilky jim ukazují nové potisky, nové materiály, technologie, barvy… Klienti jsou zjednodušeně značky. Designéři, nákupční, manažeři nákupu (ti mají za úkol najít nové materiály podle kategorií zboží, které firma vyrábí, a potom se starají o vyjednávání a nákup). Co tam dělají? Hledají materiály a potisky na jejich příští kolekci. Někteří mají jasnou vizi o tom, co chtějí dělat. V trend fóru si najdou nové látky a navštíví stání firem, které tyto materiály vyrábí a jinak většinu času stráví na schůzkách s dlouholetými partnery, kteří jim představí nové kolekce. Premiere Vision je místo setkání, udržování a utužování obchodních vztahů. Ti, co jdou spíš po trendech, nemusí mít úplně jasnou představu o tom, jak bude jejich kolekce vypadat. Je dobré minimálně si srovnat, zda děláte pánskou módu nebo dámskou módu, zda hledáte spíš krajky, nebo zalakovanou kůži, jinak se na Premiere Vision úplně ztratíte a nic neuděláte. Možnosti, které vám tento ohromný veletrh nabízí jsou tak nekonečné, že je potřeba tam jít s jasným cílem. Každopádně trendy najdete na ‘trend forum’. Co je to trend forum? Prostor určený ukázce toho nejnovějšího a toho, co pofrčí. Trend fór je v prostoru veletrhu několik, každé z nich má své téma. Je tam jedno hlavní, kde se promítá film o trendech na danou sezónu. Potom menší fóra věnovaná košilovinám, večerním šatům, doplňkům, siluetám, technickým materiálům. Na každém fóru najdete různá témata a klíčová slova určující trendy. Pokud potřebujete a chcete porozumnět tomu, jaké trendy budou trendy, naplánujte si minimálně půl dne na studování těchto informací a koukání do trend booků od trendsettingových agentur, které na veletrhu také najdete… Trend sem, trend tam, všude samé trendy. Kdo ještě chodí na Premiere Vision? Jsou to všichni možní aktéři módního průmyslu. Agenti, obchodníci, potom ty slavné trendové agentury, nezávislí konzultanti, spousta novinářů a bloggerů a studentů. Studenti mají přístup na veletrh zdarma poslední den v doprovodu tutora. Pokud byste tam jako studenti vyrazili sami a dožadovali se vstupenky zdarma, tak to bohužel nepůjde. Musíte být v organizované skupině vedené pedagogem. Pro profesionály je vstupné kolem 40ti euro. Premiere Vision je velkým bojovníkem za ochranu duševního vlastnictví. Proto se na trend fórech nesmí fotit. Všechno si musíte zapisovat: klíčová slova pro trendy, název firem, jejichž textílie se vám líbí a čísla jejich stání. Abyste si veletrh pořádně užili, doporučuji následující postup:
Módní průmysl totiž zatím stále jede na sezóny, ačkoliv tento systém již nebude dlouho trvat a již teď je z velké části narušený. Každopádně v tradičním schámatu je na všechno potřeba půl roku a kolekce na jaro-léto jdou do obchodů v prosinci nebo v lednu. Takže abyste mohli zboží doručit například v lednu, musíte ho zadat do výroby nejpozději v září, počítejmě s tím, že v srpnu nikdo (ve Francii a v Miláně) nepracuje. Abyste věděli, kolik zboží máte objednat, musíte se sejít s nákupčími a ukázat jim vzorky celé vaší kolekce - například na veletrhu pret-a-porter nebo v showroomu během fashion weeku - ty jsou například v červenci. A na design celé kolekce a produkci těch vzorků do showroomu potřebujete také přibížně tak půl roku. Takže materiály musíte sehnat už teď, abyste věděli, jaké materiály jsou na danou sezónu k dispozici. Abychom si to shrnuli:
Únor 2016 - designéři seženou látky a analyzují trendy. Teď mají půl roku na to, aby navrhli celou kolekci a nechali vyrobit vzorky. Červenec 2016 - na veletrhu nebo v showroomu ukážou vzorky kolekce nákupčím a ti i na základě vzorků objednají kolekci pro své obchody v různých velikostech. Po veletrhu je třeba shromáždit všechny objednávky, udělat případně ještě nějaké úpravy na střihu a zadat objednávku do výroby. Půl roku se zdá jako dlouhá doba, i tak jsou firmy, které nejsou schopny doručit zboží včas. Leden 2017 - kolekce na jaro-léto 2017 je připravena v policích a na ramínkách v obchodech. To není zdaleka všechno! S týmem sme pro vás připravili i videoreport, kde uvidíte všechno od trend fóra s designéry, kteří si tam zapisují, do kterých stání se musí jít podívat, až po samotné trendy a barvy na léto 2017. Fotky najdete už dnes v albu u nás na facebooku.
0 Comments
[Zaráží mě, že jsem o samotné té knize ještě ke mě na blog nic nenapsala... hm... ]
William McDonough je architekt. Již při studiích se zajímal o udržitelnost a navrhování lepších budov. Ať už to byl on sám, nebo jeho kolegové se stejným smýšlením, vždy navrhli jen 'méně špatný' dům. Měl menší spotřebu, materiály byly více udržitelné, barvy a nátěry méně zdraví škodlivé. Prostě méně špatný. William toho měl už jednou ale dost. Už nechtěl být jen méně špatný, chtěl dělat věci opravdu dobře na 100%. A tak se zrodil princip Cradle to Cradle. Cradle to Cradle je návod na tvoření lepšího světa, víc než udržitelnost, vylepšená cikrulární ekonomika, svět bez odpadu, systém, ve kterém můžeme všichni žít v hojnosti. Protože veškerý odpad je využit jako živiny - buď pro biosféru, nebo pro technosféru. Industriální reinkarnace materiálů za použití čisté energie - od kolébky do kolébky.
Základním principem Cradle to Cradle je, že se všechny materiály do nekonečna recyklují ve dvou oddělených cyklech: přírodní materiály v přírodním cyklu tak, jako již milióny let a syntetické nebo technické materiály v technickém cyklu tak, jak se o to dnes pokoušíme. Současný systém má ale mnoho nedostatků.
Materiály a produkty, které jsou dnes na trhu, nejsou koncipovány a vyvájeny s myšlenkou na jejich další upotřebení. Ani PET lahve nejsou vyrobeny tak, aby se daly dále recyklovat (ačkoliv několik modelů na trhu už to má na sobě napsáno, netroufám si potvrdit, že to je pravda). Z PET lahve se totiž další PET lahev udělat nedá. Ano, dají se z nich udělat vlákna a z těch se dá udělat fleezová bunda, ale na novou PET lahev je potřeba panenská ropa. Tento způsob 'recyklace' zdá se mi poněkud nešťastný, nedokonalý. Další zarážející věc na současném systému je trvanlivost obalů obecně. Koupíte si třeba právě tu lahev vody nebo bonbóny. Během několika hodin obsah zmizí, obal tu ale zůstane ještě stovky let. Podle Cradle to Cradle máme 'design problem'. Ve shonu, který nastolila průmyslová revoluce, jsme začali vyrábět produkty a hledat levnější a rychlejší způsoby jejich výroby, a nějak jsme zapomněli pozastavit se nad tím, zda má naše konání smysl v dlouhodobém horizontu. V době průmyslové revoluce se zdálo, že přírodní bohatství je nekonečné, že máme spoustu lesů a různých surovin. Nikoho by ani nenapadlo, že je třeba vyrvářet nějaký uzavřený cirkulární systém a vyvíjet produkty k tomu určené. Dnes je to naopak nevyhnutelný scénář. Pro někoho strašidelná změna, pro mnohé z nás radostná a kreativní výzva. Navrhovat materiály a produkty k recyklaci předurčené. * Kombinují přírodní a technické materiály pouze tak, že se dají zase snadno oddělit. * Dají se do nekonečna recyklovat bez úbytku na kvalitě. * Obsahují pouze bezpečné materiály a chemikálie. Nejsou toxické nebo karcinogení. * Jsou vyrobeny čistou energií (energií obnovitelnou, bez emisí CO2)  Minulý týden jsem měla tu čest zpovídat Holgera Brodkorba z Ragwearu v rámci prvního Sustianable Fashion Dne. Zarazilo mě, že jeho přístup k podnikání se téměř shoduje s přístupem Sebastiana Koppa, zakladatelem značky tenisek Veja, o kterém jsem vám už psala. Egocentrický allocentrismusPojem 'egocentrický' je asi všem jasný. Allocentrický je opak egocentrického. Váš hlavní zájem nejste vy sami, ale je zaměřen na všechno a všechny kolem vás.
Sebastien svůj podnikatelský záměr komentuje slovy: "Chtěli jsme udělat ty nejlepší kecky na světě. Není to charita, nesnažíme se zachránit svět. Věříme, že toto jsou ty nejlepší kecky na světě - z organické bavlny, z kůže barvené přírodními látkami, z biologicky odbouratelného kaučuku a všechny materiály a produkce pěkně na jednom místě." Pro Sebastiana byl 'turning point' návštěva fabriky v Číně, když pracoval pro nadnárodní společnost a bylo mu jen 23 let. Pro Holgera byl turning point jeho osobní krize, burn out. Okamžik, kdy pochopil, že si řežeme pod zadkem větev, na které sedíme a zároveň pocit, že může změnit velké věci, protože jeho značka Ragwear není žádný drobeček. A tak se rozhodl z ní udělat značku udržitelnou. Ale stejně jako Sebastien nemluví o charitě a spáse světa. Je to naprosto egocentrický výrok: "I wanted to save myself." A tak mám pocit, že pro naší generaci a naše ghetto uvědomnělých a zodpovědných podnikatelů začíná být přídavné jméno 'egocentrický' poněkud 'allocentrické'. Nice to live here with you, guys. <3  Nevím, jestli někdo z vás někdy prožívá to samé. Máte něco vyhodit, ale prostě nějak nemůžete. Není to kvůli tomu, že by se to snad ještě mohlo hodit, ale prostě vás jen děsí to množství odpadu, které generujeme! A současné řešení naházet všechem bordel to jedné popelnice a nechat ho veřejnou správou někde pohřbít pro mě není ani zdaleka ideální řešení.
V našem Pařížském bytě sním o tom, že bychom mohli zvlášť vyhazovat bio odpad a krmit tak zpátky přírodu za to, že nás krmí ona (dovolená v Krkonoších, kde nám paní domácí na vyžádání dopřála třídit bio odpad, byla pro mě požehnání a i mého přítele ty moje 'blbosti' začaly bavit). Díky bohu už jsem slyšela o nějaké Evropské vyhlášce, která separaci bio odpadu nařizuje a tak trpělivě čekám na novou bio popelnici v suterénu. Zásluhu za tuto moji obsesi připisuji mamince. Naučila mě milovat přírodu a efektivně vést domácnost. Moje dětství a dospívání byl můj 'turning point'. V mém případě několik let dlouhý okamžik, ve kterém si 'najednou' uvědomíte, o čem život je. S Tomášem Hajzlerem jsme se na téma 'turning pointu' bavili po shlédnutí filmu True Cost. Co se musí stát v životě člověka, aby si začal vážit opravdových hodnot, žít je a možná se za ně i prát? Můj druhý turning point byla kniha Cradle to Cradle a princip, vize, kterou přináší. Byla jsem šokována mnoha informacemi, byla jsem nadšená koncepty produktů a systémem, který bychom tu mohli vytvořit. Stala jsem se radikálnější ve své osobní zodpovědnosti za budoucnost této planety, informovanější o své obsesi a benevolentnější ke všem, kteří jsou na této cestě a dělají nejistě první kroky. Proto se můžete těšit na několik reportů z Cradle to Cradle u mě na blogu. Třeba jeden z nich bude i váš turning point. <3 Kamila |
By KamilaFashion blog tak trochu jinak. Ano, je o trendech, ale o socio-kulturních trendech a o trendech trhu. Je o tom, jak zodpovědně podnikat v módě a jak to prožívám já. Čím se inspiruji, co čtu, jak vedu SLOU Days a s jakými hodnotami vstávám a tvořím každý den. Welcome to my universe. Categories
All
Archives
February 2020
|
RSS Feed
