Vize

Mám za sebou měsíční pauzu, výplach. Podle obsahu tohohle blogu to vypadá, že má pauza trvala spíš dva roky, ale pokud mě sledujete jinde a k tomu si přičtete můj ryze soukromý život čerstvé maminky v Paříži, tak víte, že nic nedělám jen poslední měsíc. No ve skutečnosti jen dva týdny, ale měsíc zní víc dramaticky. Jsou prázdniny a to my, učitelky, prostě nabíráme sílu na další školní rok. 

Hrabu se sama v sobě. Nevím, co mám dělat, a tak nedělám nic. I když dneškem právě tak akorát můj svaťák končí. Vracím se do života. Vracím se do tvoření. Uvnitř klidná i divoká. Pevná i smířená. 

Všechno se zaseklo po SLOU DAYS. Čím víc jsme počítali, tím větší průšvih nám ty excelové tabulky ukazovaly. To jsou prostě okamžiky, kdy se potřebujete zastavit a zhodnotit, co budete dělat dál. 

Díky koučingu s mou milovanou Janou jsem rychle analyzovala, která má rozhodnutí nás dovedla do červených čísel a naskočila mi děsná chuť jet dál. Zkusit, zda - pokud upravím tato rozhodnutí - nám to finančně příště vyjde dobře. Ale nenakoplo mě to do nadšeného tvoření. To, že mé podnikatelské aktivity se podobají spíše charitě a navíc ztrátové mě přeci jen posadilo na zadek. Opakuji si: alespoň jedna chyba denně. A slavím to, že žiji, že tvořím, že něco dělám a díky tomu se učím, i když tato lekce je tedy v tomto okamžiku propadu, kdy přemýšlím, jak splatím dluhy, hodně nepohodlná. Zajímavé je, že to není nijak těžké. Beru to relativně s lehkostí, ale naprosto to paralyzuje jakékoliv mé další tvoření. 

THE MORE YOU FUCK UP THE MORE YOU LEARN. 
​

Ať dělám cokoliv, chci, aby to smysluplně obohacovalo život můj a všech ostatních živočišných druhů. Přemýšlím, zda SLOU DAYS a SLOU MAGAZINE toto splňují. Cítím, že jo. Že je jen potřeba trochu upravit strategii. Obchodním žargonem bych řekla, že je potřeba udělat pivot. Už zase. Ale tak je to s podnikánim a s životem asi pořád. O tom balancování a vylaďování život asi je. 

Vracím se zpátky na začátek všeho. K mé motivaci. Ke konceptu samotného podnikání, které má podnikateli vylepšovat a usnadňovat život a naplňovat ho potěšením. Jeho podnikání mu má sloužit. 
Vracím se zpět k důvodům, proč ráno vstávám, proč jsem se kdy zapletla s módním průmyslem a jaký je PURPOSE mého života. Workshop BOOST, lekce první. To, s čím všichni většinou zápasíte i celé měsíce. 
Někdy mám pocit, že kdybych jen učila a psala, bylo by to všechno snazší. Ale hned potom si uvědomím, že podle pokusů pana Calhouna je to právě pohodlný život, který zatracuje naší společnost. Moc dobře vím, že kdybych (nic) nepodnikala, neměla bych ani o čem učit, ani o čem psát. Že tvoření módního systému, který by se mi líbil, je už moje nedílná součást. 

MÁ VIZE MÓDNÍHO SYSTÉMU

Paříž je hlavní město módy. Není možná technologicky nejvyspělejší, obchodní i marketingové strategie průměrné místní firmy kopírují z Ameriky a nově z Číny, ale v čem Paříž navždy vede, je smysl, který módě, oděvům dává. Paříž vede v kreativitě, v opravdovém tvoření oděvů a epoch rukama zkušených řemeslníků a švadlenek. Někdo tomu možná říká luxus, já tomu říkám opravdovost. Žádné šulení, žádné vychytralé obchodní strategie jak kde koho vysát a potom levně prodat díky ksichtu známé modelky a rychle vyhodit. Paříž v sobě nese opravodou lásku k opravdovým oděvům, které těší své výrobce a slouží svým majitelům. A z Paříže se rozlévá tato vlna opravdovosti a respektu k oděvu do celého světa. 
V obchodních centrech najdete vedle obchodů s novým oblečením šicí dílny. Pořádají se tam kurzy šití i vyšívání. Lidí se tam setkávají na společné večery a přešívají a upravují oblečení, které už někdo vytřídil. Znáte to: 'one's girl trash, another girl's treasure'. 
Odložené oblečení přestalo nesmyslně rotovat po planetě a zaplavovat rozvojové země. Zůstává pěkně doma, dál se využívá lokálně. V Evopě a Americe se otevřely nové továrny na recyklaci textilií a řemeslné dílny dělají z odloženého textilu luxusní koberce a textilní dekorace. 
Lidé ve svém oblečení vidí svou hodnotu. Nosí oblečení vysoké kvality, protože je to signálem pro jejich okolí, že si sami sebe váží, že si váží života v sobě i kolem sebe. Pečují o oblečení, pečují o sebe, pečují o své byty, ulice i dopravní prostředky. Ručně šité a vyšívané či pomalované oblečení se setkává se obdivnými pohledy kolemjdoucích. Čím starší kousek, tím větší respekt jeho majiteli za to, že ho dokázal tak dlouho zachovat v dobré formě a že i po letech ho dokáže nakombinovat do svěžího outfitu. 
I časopisy vypadají jako SLOU MAGAZINE. Inspirují lidi k projevení vlastního stylu a nošení věcí po přátelích a příbuzných. Upravovat oblečení, vyrábět ho a nakupovat oděvy vyrobené s respektem k životu. Jakýkoliv kus hadru totiž bude vypadat skvěle na člověku se zdravým tělem a zdravým sebevědomým. Místo do levných hadříků lidé investují do sebe. Věnují čas sobě a svým nejbližším. Jejich hodnotu nevyjadřují loga na jejich oblečení, ale dobré skutky, které za sebou nechávají rozházené v čase jak mušle v písku. 
Móda je dál inovativní. Tisíce návrhářů i inženýrů hledá každý den nové a nové způsoby, jak přiblížit módní cyklus cyklu přírodnímu. Jak ho uzavřít a vyrobit oděvy a doplňky tak, že by z nich měla radost všechna mláďata všech zvířat na světě. 
To je módní systém, pro který bych si přála pracovat. A protože módu miluju a nic jiného neumím, tak ho prostě budu muset nejdřív stvořit. 
Amen. ​